Související stránky k článku V pondělí 1. srpna uplyne 110 let od prvního pozorování na ondřejovské observatoři
Joseph SteplingAutor: http://www.kniska.euLetošního 11. července uplyne 235 let od úmrtí česko-německého jezuitského fyzika, matematika, astronoma a meteorologa Josepha Steplinga. Jeho jméno je výrazně spjato se vznikem hvězdárny v Klementinu. Josephova matka byla Češka, kdežto otec pocházel z německého regionu Vestfálsko a pracoval jako sekretář vyslanectví u říšského sněmu.
Joseph se narodil v Řezně, ležícím na území dnešní německé spolkové země Bavorsko. Když však otec poměrně brzo zemřel, matka se vrátila do rodné vlasti i se synem a usadili se v Praze.
Zde Stepling navštěvoval jezuitskou latinskou školu a roku 1733 vstoupil do jezuitského řádu. Po absolvování noviciátu nejprve studoval filozofii v Olomouci, později působil ve Svídnici a Kladsku. Po několika letech se vrátil do Prahy, kde se věnoval zejména teologii a filozofii.
Objevy extrasolárních planet odhalují bohatost planetárních systémů ve vesmíru. Ján Šubjak z ASU byl hlavním autorem studie, která se zabývala hledáním planet v systémech s hnědým trpaslíkem na vzdálené oběžné draze a jejich možnými vlivy na vlastnosti planetárního systému.
Donald Kent SlaytonAutor: http://alien-ufo-research.com/astronaut_ufo_sightings/Dnes 13. června uplyne rovných dvacet let od úmrtí amerického vojenského letce a astronauta Donalda Slaytona. Zajímavé je, že ačkoli byl vybrán již do úplně první skupiny astronautů, do kosmu se dostal až o mnoho let později než šest jeho kolegů.
Donald Slayton se narodil v městečku Sparta, ležícím na severu USA, ve státě Wisconsin. V útlém dětství se mu stala poměrně závažná nehoda, při které mu otcův žací stroj amputoval část levého prsteníčku. Do základní školy chodil v Leonu, střední pak navštěvoval ve svém rodném městě. I přes svůj tělesný handicap byl roku 1942 přijat do armádních leteckých sil a během 2. světové války absolvoval několik desítek bojových misí nad Evropou a Japonskem.
Kupy galaxií jsou tvořeny nejen galaxiemi samotnými, ale také útvary, v nichž jednoznačně převažuje plynná složka. Často není na první pohled zřejmé, jak tyto nehvězdné útvary vznikly. Rhys Taylor a jeho kolegové z Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU i ze zahraničí studovali několik zajímavých exemplářů těchto útvarů nacházejících se v kupě galaxií Lev I.
Nejvýznamnější Prefátovo díloAutor: Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě V letošním roce uplyne 490 let od narození českého cestovatele, spisovatele, astronoma a matematika Oldřicha Prefáta. Jeho nejznámějším dílem se stal cestopis, ve kterém popisuje svou cestu do Palestiny. Úplný název cestopisu je velmi dlouhý, často se proto zkracuje na „Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny“.
Když meteoroid prolétá zemskou atmosférou, dochází k celé řadě procesů, které mají společného jmenovatele: hmotnost prolétajícího tělíska klesá. Tělísko se třepí na menší, mluvíme o tzv. fragmentaci. Tomáš Henych se spolupracovníky z ASU navrhl inovativní počítačový program, který umožňuje nalézt solidní popis fragmentace prolétajícího bolidu s pomocí genetických algoritmů.
Millsova observatoř, kde J. Císař působilAutor: http://en.wikipedia.org/ Jaroslav Císař, od jehož úmrtí letos 17. dubna uplyne dvacet let, se během svého života věnoval řadě činností. Působil jako diplomat, překladatel, redaktor, vydavatel, básník, matematik a v neposlední řadě i jako astronom.
Narodil se v Jemnici, kde jeho rodiče měli malé papírnictví a knihkupectví. Měl tři sourozence, z toho dva starší. Roku 1900 se celá rodina přestěhovala do Brna, protože otec zde získal práci. Zde ji bohužel o dva roky později nečekaně postihla smutná událost. V době, kdy bylo Jaroslavovi pouhých osm let, mu zemřela matka a otec zůstal se čtyřmi dětmi sám.
Hvězda s označením V838 Monocerotis je jednou z nejznámějších hvězd vůbec i mezi běžnými laiky, i když si toto označení možná ani neuvědomují. Psychedelické snímky světelného echa po jejím výbuchu, který se odehrál v roce 2002, se dostaly snad do všech sdělovacích prostředků. Tiina Liimets ze Stelárního oddělení ASU vedla tým, který tuto hvězdu systematicky sledoval po více než 13 let. Jejich zjištění byla přijata k publikaci v časopise Astronomy&Astrophysics.
Christian DopplerJméno tohoto rakouského fyzika a matematika, od jehož narození letošního 17. března uplyne 210 let, je neodmyslitelně spojeno s jevem, popisujícím změny vlnové délky a frekvence v závislosti na pohybu vysílače a přijímače. Tento jev se na počest svého objevitele jmenuje Dopplerův.
V rámci Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě vás chceme pozvat na Chat s Astronomkou, sérii aktivit organizovaných astronomkami Astronomického ústavu Akademie věd České republiky (AsÚ AV ČR) ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.
Český astronom Josip Kleczek v Ondřejovské hvězdárně.Autor: Petr Vilgus.Neuvěřitelné devadesátiny oslaví 22. února 2013 významný český astronom a sluneční fyzik Josip Kleczek. Jistě mnoho příznivců astronomie si v souvislosti s jeho jménem vzpomene na malou knížku Naše souhvězdí, která vyšla v edici Oko, ale jeho práce je samozřejmě mnohem rozsáhlejší.
V bezprostředním okolí centra naší Galaxie se nachází objekt označovaný jako Sagittarius A East. Jde o pozůstatek po supernově nejbližší centru Mléčné dráhy. Soňa Ehlerová a další kolegové z ASU i ze zahraničních institucí sestavili nejpravděpodobnější numerický model, který identifikoval místo výbuchu supernovy, jež je za Sgr A East zřejmě odpovědná. Model také popisuje celý proces od výbuchu supernovy po současnost.
Takto jev zachytil kanadský umělec Gustav HahnAutor: Gustav HahnPřed sto lety, 9. února 1913, bylo možné pozorovat zejména z východního pobřeží amerického kontinentu velmi neobvyklý jev. Co se týče přesného času, kdy měl být zaznamenán, je to poněkud problematické. Jedny zdroje uvádějí 21:05 východního standardního času, jiné tvrdí, že to bylo o deset minut později. Pokud tyto údaje přepočteme na světový čas, dostaneme 10. únor, 2:05 nebo 2:15. Někdy v tomto časovém rozpětí se na severozápadní části oblohy objevil jasný objekt, u kterého bylo po větším přiblížení možné pozorovat jakýsi ohon.
Dějiny lidstva se hemží starými civilizacemi s astronomickými znalostmi na nejrůznější úrovni. Jednou z těch vyspělejších byli nepochybně Mayové, obývající středověkou střední Ameriku. Jejich znalosti dění na obloze byly velmi dobré, umožnily jim vytvořit velmi sofistikovaný kalendář. V literatuře se soudí, že Mayové znali hlavní tělesa Sluneční soustavy, ovšem na Merkuru se různí historikové neshodnou. Jan Vondrák, emeritní pracovník ASU, společně s bratry Böhmovými tuto otázku znovu otevřeli.
Astronaut Daniel Charles BrandensteinAutor: http://www.gottahaveit.comKulaté sedmdesáté narozeniny oslaví 17. ledna americký vojenský pilot a astronaut Daniel Charles Brandenstein. Uskutečnil čtyři lety raketoplánem a celkově strávil v kosmickém prostoru 32 dní, 21 hodin a 3 minuty.
Brandenstein se narodil v městě Watertown, ležícím v americkém státě Wisconsin. Zde postupně navštěvoval základní a střední školu, po níž nastoupil na místní univerzitu (University of Wisconsin). Tu úspěšně ukončil roku 1965 a získal vysokoškolský titul v oboru matematicko-fyzikálních věd.
Astronomové z ASU se zabývali pozorováním trpasličí hvězdy AD Leonis, která je známa svoji významnou erupční aktivitou. Koordinovali pozorovací kampaň a získali vývoj spektra v okolí vodíkové čáry Hα během probíhající erupce. Ve spektrech se ukázala významná červená asymetrie svědčící pro pohyb látky z vyšší atmosféry hvězdy do nižších vrstev. Autoři zkonstruovali geometrický model s cílem tuto asymetrii vysvětlit.
Nikolaj Genadijevič BasovAutor: http://www.leopoldina.orgLetošního 14. prosince by se dožil devadesáti let sovětský fyzik N. G. Basov, jenž se zabýval převážně kvantovou elektronikou. Jeho práce významně pomohla k sestrojení maseru a laseru.
Pozorování jasných meteorů – bolidů – má v Oddělení meziplanetární hmoty ASU dlouhou tradici. Práce Vlastimila Vojáčka a jeho kolegů nyní ukazuje, že k rozumnému odhadu některých vlastností bolidů lze použít i nečekaný typ pozorování – snímky z meteorologických družic zaměřené na detekci blesků.
Jan Hendrik Oort u dalkohleduAutor: This image is copyright by the Leiden Observatory
Před dvaceti lety, 5. listopadu 1992, se završila dlouhá životní pouť nizozemského astronoma Jana Hendrika Oorta. V astronomii se s tímto jménem nejčastěji setkáváme díky tzv. Oortovu oblaku, což je kulový útvar na hranici Sluneční soustavy, obsahující drobná, nepravidelná tělesa. Jeho existenci předpověděl právě Oort, ale ještě dříve tuto myšlenku vyslovil estonský astronom Ernst Öpik. Proto se někdy můžeme setkat i s výrazem Öpik-Oortův oblak.
Dlouhodobě pracující fotometrické družicové experimenty, jako byly družice CoRoT, Kepler, nyní TESS a budoucí PLATO, poskytují velmi bohatý materiál pro studium proměnnosti nejrůznějších typů hvězd. Marek Skarka z ASU se společně s kolegy z českých i zahraničních institucí věnoval fotometrické klasifikaci hvězd středních hmotností spektrálních typů A až F.
