Malá tmavá mlhovina vypadá blízko středu tohoto detailního teleskopického záběru osamoceně. Klínovitý kosmický obláček však leží v poměrně přeplněné oblasti vesmíru. Tato oblast je známá jako M16 nebo Orlí mlhovina je asi 7 000 světelných let daleko, plná zářícího plynu a vnořené hvězdokupy mladých...
Zdá se, že v tomto zaprášeném prostoru straší děsivé útvary, které plují nocí v královském souhvězdí Kefea (Cepheus). Ty útvary jsou samozřejmě oblaka kosmického prachu viditelná ve slabě odráženém světle hvězd. Číhají daleko od vašeho okolí nad rovinou Mléčné dráhy na okraji komplexu molekulárních...
Zdá se, že v tomto prostoru plném drahokamů sídlí zlověstné útvary unášeny nocí v královském souhvězdí Kefea (Cepheus). Ty útvary jsou samozřejmě mračna kosmického prachu, která jsou jen slabě vidět odráženým světlem hvězd. Číhají daleko od nás v rovině Mléčné dráhy na okraji komplexu...
Zdá se, že v královském souhvězdí Kefeus nocí plují a v tomto hvězdném poli straší zlověstné tvary. Ty tvary jsou pochopitelně mračna kosmického prachu slabě viditelná z trochu odráženého světla hvězd. Číhají asi 1200 světelných let daleko od našeho vlastního okolí planety Země na okraji...
Zdá se jakoby toto hvězdnaté prostranství plující v noci královským souhvězdím Kefeus (Cepheus) obcházely strašidelné tvary. Ty tvary jsou samozřejmě mračna kosmického prachu slabě viditelná v matném odraženém světle hvězd. Číhají daleko od našeho vlastního okolí planety Země na okraji...
Hvězdy samotné mohou z hustých a tmavých molekulárních mračen, ze kterých byly zrozeny, vytvořit obrovské a složité prachové skulptury. Nástroje, které hvězdy pro svoji jemnou sochařskou práci používají, jsou vysokoenergetické světlo a rychlé hvězdné větry. Teplo, které vytvářejí,...
Na tomto snímku z Hubble Space Telescope pořízeném krátce po prosincové servisní výpravě jasná prachová mlhovina dramaticky kontrastuje s tmavým prachovým mračnem. Mlhovina s katalogovým označením NGC 1999 je reflekční mlhovinou, jež září světlem odraženým od okolních hvězd. Na rozdíl od...
Malá tmavá mlhovina vypadá blízko středu tohoto detailního teleskopického záběru osamoceně. Klínovitý kosmický obláček však leží v poměrně přeplněné oblasti vesmíru. Tato oblast je známá jako M16 nebo Orlí mlhovina je asi 7 000 světelných let daleko, plná zářícího plynu a vnořené hvězdokupy mladých...
Zdá se, že v tomto zaprášeném prostoru straší děsivé útvary, které plují nocí v královském souhvězdí Kefea (Cepheus). Ty útvary jsou samozřejmě oblaka kosmického prachu viditelná ve slabě odráženém světle hvězd. Číhají daleko od vašeho okolí nad rovinou Mléčné dráhy na okraji komplexu molekulárních...
Zdá se, že v tomto prostoru plném drahokamů sídlí zlověstné útvary unášeny nocí v královském souhvězdí Kefea (Cepheus). Ty útvary jsou samozřejmě mračna kosmického prachu, která jsou jen slabě vidět odráženým světlem hvězd. Číhají daleko od nás v rovině Mléčné dráhy na okraji komplexu...
Zdá se, že v královském souhvězdí Kefeus nocí plují a v tomto hvězdném poli straší zlověstné tvary. Ty tvary jsou pochopitelně mračna kosmického prachu slabě viditelná z trochu odráženého světla hvězd. Číhají asi 1200 světelných let daleko od našeho vlastního okolí planety Země na okraji...
Zdá se jakoby toto hvězdnaté prostranství plující v noci královským souhvězdím Kefeus (Cepheus) obcházely strašidelné tvary. Ty tvary jsou samozřejmě mračna kosmického prachu slabě viditelná v matném odraženém světle hvězd. Číhají daleko od našeho vlastního okolí planety Země na okraji...
Hvězdy samotné mohou z hustých a tmavých molekulárních mračen, ze kterých byly zrozeny, vytvořit obrovské a složité prachové skulptury. Nástroje, které hvězdy pro svoji jemnou sochařskou práci používají, jsou vysokoenergetické světlo a rychlé hvězdné větry. Teplo, které vytvářejí,...
Na tomto snímku z Hubble Space Telescope pořízeném krátce po prosincové servisní výpravě jasná prachová mlhovina dramaticky kontrastuje s tmavým prachovým mračnem. Mlhovina s katalogovým označením NGC 1999 je reflekční mlhovinou, jež září světlem odraženým od okolních hvězd. Na rozdíl od...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmickú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
