Co vytvořilo neobvyklé halo kolem mlhoviny Kočičí oko? Nikdo si není jistý. Jisté je, že mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Přestože v jasné centrální oblasti jsou patrné až strašidelné symetrie, na tomto snímku bylo zachyceno její složitě...
Pro někoho to vypadá jako kočičí oko. Jiným možná připomíná obří ulitu vesmírného hlemýždě. Ve skutečnosti je to jedna z nejjasnějších a do největších podrobností známých planetárních mlhovin, složená z plynu vyvrženého v krátké, ale slavné fázi ke konci života hvězdy podobné Slunci. Vnější...
Co vytvořilo neobvyklé halo kolem mlhoviny Kočičí oko? Nikdo pořádně neví. Jisté je, že mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. I když jsou v jasné centrální oblasti vidět působivé symetrie, tak tento snímek byl pořízen proto, aby zachytil jemně...
Tři tisíce světelných roků daleko odvrhuje umírající hvězda obálky zářícího plynu. Tento snímek z Hubblova kosmického dalekohledu ukazuje mlhovinu Kočičí oko (NGC 6543), jednu z nejsložitějších známých planetárních mlhovin. Mlhovina Kočičí oko měří půl světelného roku a má tak složité rysy, že...
Mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jedna z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Úplně v centrální oblasti obrazu ve falešných barvách zpracovaného tak, aby ukázal enormní, přes 3 světelné roky velké, ale slabé halo plynného materiálu dobře známé planetární mlhoviny, jsou vidět...
Někomu to může připadat jako kočičí oko. Okouzlující mlhovina Kočičí oko se ovšem nachází 3 tisíce světelných let přes mezihvězdný prostor daleko od Země. Klasická planetární mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi v životě Slunci podobné hvězdy....
Někomu to může připomínat kočičí oko. Půvabná mlhovina Kočičí oko se ovšem nachází v mezihvězdném prostoru 3000 světelných let daleko. Kočičí oko (NGC 6543) je klasická planetární mlhovina a představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi v životě Slunci podobné hvězdy. Umírající...
Někomu to může připadat jako kočičí oko. Okouzlující mlhovina Kočičí oko se ovšem nachází v mezihvězdném prostoru 3000 světelných let daleko od Země. Kočičí oko (NGC 6543) je klasickou planetární mlhovinou a představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi života Slunci podobné hvězdy....
Mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Přímo ve středu tohoto nádherného obrázku ve falešných barvách zpracovaného tak, aby vyniklo obří, ale velmi slabé halo plynného materiálu velké přes tři světelné roky, které je kolem jasnější a dobře...
Ze vzdálenosti tři tisíce světelných let od Země na nás z mezihvězdného prostoru zírá půvabná mlhovina Kočičí oko. Klasická planetární mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi života slunci podobné hvězdy. Jednoduché vnější vzory...
Co mají společného Sova, Kočičí oko, Duch Jupitera a Saturn? Samozřejmě, všechno to jsou planetární mlhoviny, zářící plynné obálky odvržené umírajícími slunci-podobnými hvězdami v době, kdy vyčerpaly nukleární palivo. Krásné na pohled, symetrické, planetám podobné tvary těchto kosmických...
Co mají společného Sova, Kočičí oko, Duch Jupitera a Saturn? Všechny jsou samozřejmě planetární mlhoviny, zářící plynové rubáše umírajících hvězd jako je Slunce, jenž vyčerpaly jaderné palivo. Tato kosmická mračna, jsou typicky 1000 krát větší jak naše sluneční soustava, evokují svá populární...
Dívejte se pozorně. Jak tato aimace bliká mezi dvěma snímky NGC 6543 z Hubble Space Telescope - první je z roku 1994 a druhý je z roku 1997 - tak se zdá, že se spletitá vlákna mlhoviny posunula. Posun je způsoben skutečnou expanzí tohoto plynného rubáše zakrývajícího umírající hvězdu. NGC 6543...
Co vytvořilo neobvyklé halo kolem mlhoviny Kočičí oko? Nikdo si není jistý. Jisté je, že mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Přestože v jasné centrální oblasti jsou patrné až strašidelné symetrie, na tomto snímku bylo zachyceno její složitě...
Pro někoho to vypadá jako kočičí oko. Jiným možná připomíná obří ulitu vesmírného hlemýždě. Ve skutečnosti je to jedna z nejjasnějších a do největších podrobností známých planetárních mlhovin, složená z plynu vyvrženého v krátké, ale slavné fázi ke konci života hvězdy podobné Slunci. Vnější...
Co vytvořilo neobvyklé halo kolem mlhoviny Kočičí oko? Nikdo pořádně neví. Jisté je, že mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. I když jsou v jasné centrální oblasti vidět působivé symetrie, tak tento snímek byl pořízen proto, aby zachytil jemně...
Tři tisíce světelných roků daleko odvrhuje umírající hvězda obálky zářícího plynu. Tento snímek z Hubblova kosmického dalekohledu ukazuje mlhovinu Kočičí oko (NGC 6543), jednu z nejsložitějších známých planetárních mlhovin. Mlhovina Kočičí oko měří půl světelného roku a má tak složité rysy, že...
Mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jedna z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Úplně v centrální oblasti obrazu ve falešných barvách zpracovaného tak, aby ukázal enormní, přes 3 světelné roky velké, ale slabé halo plynného materiálu dobře známé planetární mlhoviny, jsou vidět...
Někomu to může připadat jako kočičí oko. Okouzlující mlhovina Kočičí oko se ovšem nachází 3 tisíce světelných let přes mezihvězdný prostor daleko od Země. Klasická planetární mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi v životě Slunci podobné hvězdy....
Někomu to může připomínat kočičí oko. Půvabná mlhovina Kočičí oko se ovšem nachází v mezihvězdném prostoru 3000 světelných let daleko. Kočičí oko (NGC 6543) je klasická planetární mlhovina a představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi v životě Slunci podobné hvězdy. Umírající...
Někomu to může připadat jako kočičí oko. Okouzlující mlhovina Kočičí oko se ovšem nachází v mezihvězdném prostoru 3000 světelných let daleko od Země. Kočičí oko (NGC 6543) je klasickou planetární mlhovinou a představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi života Slunci podobné hvězdy....
Mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin na obloze. Přímo ve středu tohoto nádherného obrázku ve falešných barvách zpracovaného tak, aby vyniklo obří, ale velmi slabé halo plynného materiálu velké přes tři světelné roky, které je kolem jasnější a dobře...
Ze vzdálenosti tři tisíce světelných let od Země na nás z mezihvězdného prostoru zírá půvabná mlhovina Kočičí oko. Klasická planetární mlhovina Kočičí oko (NGC 6543) představuje závěrečnou, krátkou, ale nádhernou fázi života slunci podobné hvězdy. Jednoduché vnější vzory...
Co mají společného Sova, Kočičí oko, Duch Jupitera a Saturn? Samozřejmě, všechno to jsou planetární mlhoviny, zářící plynné obálky odvržené umírajícími slunci-podobnými hvězdami v době, kdy vyčerpaly nukleární palivo. Krásné na pohled, symetrické, planetám podobné tvary těchto kosmických...
Co mají společného Sova, Kočičí oko, Duch Jupitera a Saturn? Všechny jsou samozřejmě planetární mlhoviny, zářící plynové rubáše umírajících hvězd jako je Slunce, jenž vyčerpaly jaderné palivo. Tato kosmická mračna, jsou typicky 1000 krát větší jak naše sluneční soustava, evokují svá populární...
Dívejte se pozorně. Jak tato aimace bliká mezi dvěma snímky NGC 6543 z Hubble Space Telescope - první je z roku 1994 a druhý je z roku 1997 - tak se zdá, že se spletitá vlákna mlhoviny posunula. Posun je způsoben skutečnou expanzí tohoto plynného rubáše zakrývajícího umírající hvězdu. NGC 6543...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
