Jak vznikly tyto obří galaktické superbubliny? Dvě takové neobvyklé bubliny, každá z nichž měří tisíce světelných let, byly nedávno objeveny poblíž centra spirální galaxie NGC 3079. Tyto superbubliny, které jsou vidět v nachové barvě na snímku vpravo, jsou tak horké, že emitují...
Hmotné hvězdy výrazně ovlivňují svoje galaktické prostředí. Hvězdy, většinou ty více než 10 krát hmotnější než naše Slunce stlačují a promíchávají mezihvězdná mračna prachu a plynu a zanechávají svoji stopu na složení a poloze budoucích generací hvězd. Dramatický důkaz se dá najít v...
Jak vznikla tato obří díra? Rozsáhlá emisní mlhovina N44 v naší sousední galaxii Velkém Magellanově mračnu má velkou díru o rozměru 250 světelných let a astronomové se pokoušejí zjistit proč. Jednou možností jsou částicové větry vyvrhované hmotnými hvězdami uvnitř bubliny, které...
Zdá se, že velké spirální galaxie často sežnou všechnu slávu. Jejich mladé modré hvězdokupy a růžové hvězdotvorné oblasti v zavinutých spirálních ramenech jisto jistě přitáhnou pozornost. Ale v malých, nepravidelných galaxiích, jako je třeba 12 miliónů světelných let vzdálená NGC 4449, také...
Jak vznikla tato obrovská díra? Nesmírně velká emisní mlhovina N44 v naší sousední galaxii Velký Magellanův mrak má velkou díru o rozměru 250 světelných let a astronomové zkouší přijít na to, proč. Jednou možností jsou částicové větry z hmotných hvězd uvnitř bubliny, které vytlačují...
Z profilu viděná spirální galaxie NGC 3079 v souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major) je zhruba 50 miliónů světelných let daleko. Tento skvělý snímek z dalekohledu Hubble Space Telescope ve falešných barvách ukazuje galaktický disk složený ze nádherných hvězdokup, točitých spirálních ramen a...
Spirální galaxie NGC 3079 viděná z profilu je zhruba 50 miliónů světelných let daleko v souhvězdí Velké Mědvědice (Ursa Major). Tento úžasný snímek ve falešných barvách z kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope zobrazuje galaktický disk složený ze spektakulárních hvězdokup, točitých...
Hmotné hvězdy - o desítkách hmotností Slunce - důkladně ovlivňují okolní galaktické prostředí. Stlačováním a mícháním oblaků plynu a prachu mezi hvězdami, zanechávají své stopy ve složení a poloze budoucích generací hvězd a hvězdných systémů. Dramatické důkazy toho jsou ilustrovány v naší...
Jak vznikly tyto obří galaktické superbubliny? Dvě takové neobvyklé bubliny, každá z nichž měří tisíce světelných let, byly nedávno objeveny poblíž centra spirální galaxie NGC 3079. Tyto superbubliny, které jsou vidět v nachové barvě na snímku vpravo, jsou tak horké, že emitují...
Hmotné hvězdy výrazně ovlivňují svoje galaktické prostředí. Hvězdy, většinou ty více než 10 krát hmotnější než naše Slunce stlačují a promíchávají mezihvězdná mračna prachu a plynu a zanechávají svoji stopu na složení a poloze budoucích generací hvězd. Dramatický důkaz se dá najít v...
Jak vznikla tato obří díra? Rozsáhlá emisní mlhovina N44 v naší sousední galaxii Velkém Magellanově mračnu má velkou díru o rozměru 250 světelných let a astronomové se pokoušejí zjistit proč. Jednou možností jsou částicové větry vyvrhované hmotnými hvězdami uvnitř bubliny, které...
Zdá se, že velké spirální galaxie často sežnou všechnu slávu. Jejich mladé modré hvězdokupy a růžové hvězdotvorné oblasti v zavinutých spirálních ramenech jisto jistě přitáhnou pozornost. Ale v malých, nepravidelných galaxiích, jako je třeba 12 miliónů světelných let vzdálená NGC 4449, také...
Jak vznikla tato obrovská díra? Nesmírně velká emisní mlhovina N44 v naší sousední galaxii Velký Magellanův mrak má velkou díru o rozměru 250 světelných let a astronomové zkouší přijít na to, proč. Jednou možností jsou částicové větry z hmotných hvězd uvnitř bubliny, které vytlačují...
Z profilu viděná spirální galaxie NGC 3079 v souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major) je zhruba 50 miliónů světelných let daleko. Tento skvělý snímek z dalekohledu Hubble Space Telescope ve falešných barvách ukazuje galaktický disk složený ze nádherných hvězdokup, točitých spirálních ramen a...
Spirální galaxie NGC 3079 viděná z profilu je zhruba 50 miliónů světelných let daleko v souhvězdí Velké Mědvědice (Ursa Major). Tento úžasný snímek ve falešných barvách z kosmického dalekohledu Hubble Space Telescope zobrazuje galaktický disk složený ze spektakulárních hvězdokup, točitých...
Hmotné hvězdy - o desítkách hmotností Slunce - důkladně ovlivňují okolní galaktické prostředí. Stlačováním a mícháním oblaků plynu a prachu mezi hvězdami, zanechávají své stopy ve složení a poloze budoucích generací hvězd a hvězdných systémů. Dramatické důkazy toho jsou ilustrovány v naší...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
