Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Supernova v galaxii M101 pozorována ondřejovským 2m dalekohledem
Petr Škoda Vytisknout článek

Supernova v galaxii M101 pozorována ondřejovským 2m dalekohledem

Spektrum supernovy SN2011fe pořízené 30. 8. 2011 na 2m dalekohledu Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Jsou vidět charakteristické široké čáry křemíku, síry a železa posunuté o tisíce km/s do modra, což svědčí o vysoké rychlosti výbuchu.
Spektrum supernovy SN2011fe pořízené 30. 8. 2011 na 2m dalekohledu Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Jsou vidět charakteristické široké čáry křemíku, síry a železa posunuté o tisíce km/s do modra, což svědčí o vysoké rychlosti výbuchu.
Dne 24. 8. 2011 byla objevena díky automatické přehlídce oblohy Palomar Transient Survey právě vybuchnuvší supernova ve Velké medvědici. Při porovnávání nového snímku galaxie M101, zvané také “Větrník”, s archivními záběry, rozpoznal automatický systém náhlé zjasnění jedné hvězdy a upozornil Petera Nugenta z Berkely. Ten ihned poslal elektronický telegram všem astronomům a amatérům po světě.

Dostal ho i Mark Sullivan z Oxfordu a rychle souřadnice podezřelého objektu zadal ze svého notebooku do pozorovacího programu robotického Liverpoolského dalekohledu umístěného na kanárském ostrově La Palma. Jeho inteligentní samostatně se rozhodující plánovač vyhodnotil prioritu sledování jako velmi vysokou a během pár minut najel s dalekohledem na objekt a aktivoval spektrograf FRODOspec. Po necelé hodině expozice a automatické redukci dat bylo jasné, že jde o supernovu typu Ia. Pouhé tři hodiny od objevu tak začala mohutná kampaň nejen mezi profesionálními astronomy ale i astronomy amatéry, kteří měří její jasnost vedle optimalizovaných astronomických kamer i pomocí komerčních digitálních fotoaparátů. I když je supernova jedna z nejjasnějších dosud pozorovaných v cizích galaxiích, je pořízení jejího detailního spektra doménou spíše větších dalekohledů.

První ondřejovská spektra pořízená 28. 8. detektorem standardně používaným pro výzkum horkých hvězd obsahovala silný šum, pod kterým je vlastní spektrum těžce rozpoznatelné. Proto byl nasazen nejmodernější CCD detektor, který se však nedávno vrátil z opravy a následné optimalizace v USA a nebyl ještě odzkoušen v ostrém provozu. Detektor byl vyroben na míru pro použití v tzv. nízko-disperzním spektrografu 2m dalekohledu firmou ITL Dr. Michaela Lessera při Arizonské univerzitě a supercitlivý nízkošumový elektronický kontrolér pro něj vyrobil Dr. Robert Leach z firmy Astronomical Research Cameras na San Diego State University. Obě tato jména jsou považována za špičky v oboru (jejich CCD kamery jsou v největších světových dalekohledech, včetně Palomar 5m, Gemini, Magelan, Large Binocular Telescope či SALT). Detektor o netradičním rozměru 2720 x 512 pixelů o rozměru 15 mikrometrů je místo běžně užívaného kapalného dusíku chlazen kompresorem Cryotiger na -136 stupňů C a nezbytné vakuum v jeho nádobě udržuje tzv. iontová pumpa.

Kombinace vyšší citlivosti detektoru (až o polovinu v závislosti na spektrální oblasti) a nižší disperze spektrografu, znamenající více detekovaných fotonů na pixel, nakonec vedla k úspěchu.

Obrázek: Spektrum supernovy SN2011fe pořízené 30. 8. 2011 na 2m dalekohledu
Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Jsou vidět charakteristické široké čáry
křemíku, síry a železa posunuté o tisíce km/s do modra, což svědčí o vysoké
rychlosti výbuchu.

Spektrum supernovy pořízené 30. 8. na 2m dalekohledu P. Škodou a J. Sloupem po hodinové expozici bylo ihned zpracováno M. Šlechtou a následně analyzováno. Na obrázku je vidět, že absorpční čáry všech prvků jsou velmi široké a navíc posunuté o více než deset tisíc km/s směrem k modrému konci spektra, což ukazuje na vysokou rychlost, s jakou se výbuch supernovy šíří od jádra k povrchu. Podle posunu čar jednotlivých prvků lze určit, ve které vrstvě obálky rvané na kusy se příslušný prvek vyskytuje.

Proč jsou pozorování supernov typu Ia důležitá?

Obvyklá představa o výbuchu supernovy říká, že dostatečně hmotná hvězda těsně před vyhořením svého paliva (podrobněji se hovoří o slupkách, kde postupně hoří uhlíko-kyslíkové jádro, héliová a další vodíková obálka) se zhroutí při pokusu zapálit železo, čímž se nekontrolovaně zahřeje na miliardy stupňů a rychle uvolněná energie ji totálně zničí v gigantickém výbuchu. Při něm vznikají všechny prvky periodické tabulky, které pak obohatí mezihvězdné prostředí v oblasti, kde po výbuchu zůstanou cáry původní hvězdy v podobě rozsáhlé síťové mlhoviny (např. známá Krabí mlhovina). Za jistých okolností pak mohou vznikat i v poslední době velmi diskutované diamanty. To jsou ale tzv. supernovy třídy II.

Tato supernova v M101 však patří do nejzáhadnější skupiny Ia, o kterých toho stále ještě dost nevíme. Obecně je přijímána představa, že vznikají ve dvojhvězdách, kdy jedna složka se stane bílým trpaslíkem, zatímco druhá je ve stádiu rudého obra. Během vývoje na sebe trpaslík z druhé hvězdy postupně přetáhne velké množství hmoty, až nakonec dojde k termojaderné syntéze a vnitřek hvězdy vzplane plamenem, který podzvukovou rychlostí prohořívá (tzv. deflagrační plamen) a zapaluje postupně vyšší vrstvy. Ten se po pár sekundách za nejasných okolností urychlí na supersonickou rychlost (dojde k detonaci) a celá hvězda je v pár okamžicích zničena.

Sci-fi fanouškové dostanou přibližnou představu procesu, když si pustí výbuch Hvězdy Smrti po zásahu centrálního reaktoru protonovým torpédem Luka Skywalkera, v praxi je však výbuch supernovy mnohem mohutnější. Naráz uvolněná energie je tak velká, že svítivost supernovy překročí svítivost celé mateřské galaxie.

Jelikož ale k zapálení plamene dojde vždy v okamžiku, kdy má hvězda konkrétní hmotnost (je na tzv. Chandrasekharově mezi), jsou výbuchy supernov typu Ia přibližně stejně silné (nejsilnější ze všech výbuchů supernov) a proto mají velký význam jako standardní svíčky umožňující určovat vzdálenosti ve vesmíru na velkých škálách. Na supernovách typu Ia je postavena většina našich představ o vesmíru a jeho struktuře a mnoho lidí se domnívá, že se v nich ukrývá vyřešení záhady temné hmoty a temné energie. Ta je dnes hlavním úkolem současné astrofyziky a významným důvodem stavby gigantických dalekohledů i obřích urychlovačů částic.

Proto je klíčový fakt, že jsme schopni pozorovat supernovu tak těsně po jejím výbuchu i středními dalekohledy. Samozřejmě, že ty největší dalekohledy a kosmické observatoře již dostávají v těchto dnech příkazy ke změně dlouhodobě plánových pozorovacích programů (aktivují se tzv. TOO = Target of Opportunity scénáře) a mnoho astronomů i teoretiků bude mít řadu týdnů špatný spánek. První se nevyspí při snaze pořídit co nejvíce pozorovacích dat a ti druzí ze strachu, že tak detailní pozorování odhalí závažnou slabinu v současných teoriích. Pokud by se totiž dosud platný scénář exploze supernov typu Ia nepotvrdil, znamenalo by to zásadní změnu našich současných představ o rozměrech vesmíru a dosud uznávané kosmologické scénáře by se musely opět revidovat.

Poděkování: Děkujeme A. Aret za poskytnutí části jejího pozorovacího času.

Převzato ze stránek Astronomického ústavu AV ČR

Související: Jasná supernova v galaxii M101 (Martin Mašek)




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »