Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zajímavé bolidy v databázi EDMOND 2014 - část 1.

Zajímavé bolidy v databázi EDMOND 2014 - část 1.

Bolid Autor: Jakub Koukal
Bolid
Autor: Jakub Koukal
Stále se rozšiřující pokrytí Evropy a Jižní Ameriky sítí videokamer pro sledování meteorů s sebou přináší kromě nárůstu celkového počtu zaznamenaných meteorů také vzrůstající počet zachycených velmi jasných meteorů (bolidů).

Úvod

Vzhledem k nastavení parametrů běžně používaných kamer se pak astrometrické měření a výpočty těchto bolidů stávají zcela odlišnými od výpočtů běžných meteorů. Nastavení kamer umožňuje běžně zaznamenat meteory do zdánlivé hvězdné velikosti +2,5 mag. Tyto bolidy, většinou s jedním nebo několika výbuchy, pak způsobují saturaci CCD čipu už od zdánlivé hvězdné velikosti kolem -2 mag. Samostatnou kapitolou jsou pak bolidy o zdánlivých magnitudách srovnatelných s Měsícem v úplňku (od –10 mag), které obvykle způsobí přesvětlení výsledného skládaného snímku a není tedy možné provést astrometrické ani fotometrické měření v běžně používaném programu UFO Analyzer (UFO Tools).

Zpracování bolidů

CCD kamery používáné v síti EDMONd (European viDeo Meteor Observation Network) pracují běžně s analogovým signálem v televizní normě PAL B se snímkovou frekvencí 25,000 obr/s, kamery používané v síti BRAMON (BRAzilian Meteor Observation Network) pak pracují se signálem v normě PAL M (mutace normy NTSC) se snímkovou frekvencí 29,970 obr/s. Toto umožňuje následné oměření jasných bolidů klasickou metodou, což znamená, že pro astrometrické měření není využito zaznamenaného videa (jako v případě programu UFO Analyzer), ale měření je prováděno na jednotlivých snímcích - tedy z fotografií. Tato metoda umožňuje, kromě oměření atmosférické dráhy bolidu z dané stanice, také zjištění decelerace bolidu.

Bolid Autor: Jakub Koukal
Bolid
Autor: Jakub Koukal
Pro běžné měření v programu UFO Analyzer se používá tzv. maska, která je pro každou stanici typická a nezaměnitelná a v případě pevné instalace stanice umožňuje využití i pro případy, kdy v daný okamžik úkazu nebyl v zorném poli dostatečný počet referenčních hvězd pro provedení měření bolidu (např. oblačnost, svítání, soumrak, atd.). V programu AstroRecord, který je používán pro tyto netypické případy, je možné využít pro tvorbu masky hvězdné pole jak z počátečních snímků zaznamenaného videa (bez záznamu bolidu), tak také hvězdné pole z jiných videí v průběhu téže noci, případně z dalších nocí, kdy byly povětrnostní podmínky příznivé. Vzhledem k dosahu používaných CCD kamer je běžný počet referenčních hvězd mezi 30-100, přičemž je možné využít i invertovaného hvězdného pole (v šedé škále) - hlavně v případech přesvětleného pozadí (Měsíc, vysoká oblačnost, atd.). Ukázka takto upraveného snímku bolidu 20140218_204556 ze stanice Pilipovich (MeteorsUA) je na snímku vlevo. Stejně je takto možné provést měření zaznamenaného meteoru v případě porušení záznamu úkazu při nahrávání na pevný disk.

Bolid 20140212_055029

První velmi jasný meteor (bolid)v roce 2014 byl zachycen stanicemi Sao Sebastiao (Eduardo P. Santiago) a Mogi das Cruzes (Marco Mastria), které se nacházejí ve federálním státě Sao Paulo (Brazílie) a jsou součástí sítě BRAMON. Bolid byl zachycen 12. 2. 2014 v 5:50:29 UT a jednalo se teprve o 33 vícestaniční meteor, který byl zaznamenán v této síti. Obě stanice v tomto období používaly CCD kamery Samsung SCB 2000, které využívají snímkovou frekvenci 29,970 obr/s. Problémem těchto velmi citlivých kamer je obrovská saturace, která se projevuje již od zdánlivých magnitud meteorů kolem 0 mag. Pro zpracování takto jasných meteorů tedy není většinou možné použít tzv. půl snímky (interlacing), meteor je tedy analyzován s uvedenou základní snímkovou frekvencí. Souhrnné snímky z obou stanic jsou uvedeny níže, patrné jsou výbuchy v průběhu letu, jejichž absolutní magnituda byla mezi -3 a -4 mag, ve výškách 57, 41 a 37 km nad povrchem Země.

Sao Sebastiao Mogi das Cruzes

Jednalo se o velmi pomalý meteor, ze stanice Sao Sebastiao trval úkaz 5,138 s s úhlovou rychlostí pouze 3,073 °/s, ze stanice Mogi das Cruzes byla doba letu meteoru 5,739 s s poněkud vyšší úhlovou rychlostí 3,672 °/s. Geocentrická rychlost meteoroidu byla pouze 6,9 km/s, proto (i vzhledem ke směru letu meteoru) byla zjišťována možnost tzv. re-entry některého ze satelitů nebo jejich fragmentů (Carlos A. di Pietro) na oběžné dráze Země, nicméně bez pozitivní shody. Orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a=0,755 AU, q=0,513 AU, e=0,320, i=7,911°, peri=12,128°, node=323,322°. Velmi zajímavě se jeví parametry začátku a konce dráhy meteoru v atmosféře, počáteční výška unifikované dráhy HB byla 75,5 km, koncová výška HE pak 24,4 km, celková délka dráhy meteoru v atmosféře byla 66,6 km. Meteor patřil mezi sporadické s pozorovaným radiantem RA=248,1°, DEC=-0,6°. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře a projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě jsou uvedeny níže.

2D projekce atmosférické dráhy Projekce dráhy meteoroidu včetně decelerace

Bolid 20140218_204556

Bolid - fotometrie Autor: Jakub Koukal
Bolid - fotometrie
Autor: Jakub Koukal
Nejjasnější bolid, který byl doposud v roce 2014 zaznamenán, pochází z ukrajinské sítě MeteorsUA. Bolid zachytily stanice Prilyki, Kyiv a Pilipovich 18. 2. 2014 v 20:45:56 UT. Bohužel v tomto případě byla videa ze stanic Prilyki a Pilipovich poškozena, bylo tedy nutné provést astrometrii a fotometrii z těchto stanic na upravených fotografiích. Fotometrie ze všech stanic je uvedena na snímku vlevo, včetně časové osy. Pro výpočet dráhy meteoru nakonec nebyla použita data ze stanice Prilyki, a to z důvodu nízké přesnosti astrometrie (nízký počet srovnávacích hvězd). Absolutní magnituda tohoto bolidu byla -11,7 mag, souhrnné snímky z obou stanic jsou uvedeny níže.

Prilyki Kyiv Pilipovich

Geocentrická rychlost meteoroidu byla pouze 21,8 km/s, orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a=0,995 AU, q=0,338 AU, e=0,660, i=6,755°, peri=130,913°, node=149,878°. Velmi zajímavě se opět jeví parametry začátku a konce dráhy meteoru v atmosféře, počáteční výška unifikované dráhy HB byla 78,9 km, koncová výška HE pak 19,9 km, celková délka dráhy meteoru v atmosféře byla 140,3 km. Meteor patřil mezi sporadické s pozorovaným radiantem RA=166,9°, DEC=0,8°. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře a projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě jsou uvedeny níže.

2D projekce atmosférické dráhy Projekce dráhy meteoroidu včetně decelerace


Další zajímavé bolidy, mimo jiné opět z období tzv. Velké jarní díry, budou prezentovány v následující části.


Související:

/clanek/6290

/clanek/6356

/clanek/6476




O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »