Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
redakce II Sluneční soustava

Eros je starý, původní

Čtyři články uveřejněné v nejnovějším čísle časopisu Science shrnují nejdůležitější objevy učiněné na základě dat, která pořídila v blízkosti planetky Eros sonda NEAR-Shoemaker. Potvrzuje se, že asteroid je primitivním vzorkem hmoty z doby počátků Sluneční soustavy s homogenní vnitřní strukturou, u kterého nedošlo k diferenciaci materiálu na kůru, plášť a jádro. Povrch je v některých částech těžce kráterován, zatímco jinde je poměrně hladký. Největší kráter má průměr 5,5 kilometru. Četné je zastoupení tzv. eject, tedy hmoty vyvržené při dopadech meteoritů. Tato ejecta mají rozměry až do 100 metrů. Asteroid je kompaktním tělesem, ne slepencem menších komponent, jak je běžné u řady jiných planetek. Hmotnost Erosu činí 6.687 x 1015 kg, jeho hustota 2700 kg/m3 je srovnatelná s hustotou zemské kůry. Rotace planetky je stabilní a úniková rychlost na jejím povrchu je v rozsahu 3.1 až 17.2 m/s.
Zdroj: John Hopkins University APL Press release z 21. září.

redakce II Kosmonautika

Atlantis úspěšně přistál

Americký raketoplán Atlantis, let s označením STS 106, ukončil nočním přistáním výpravu k Mezinárodní kosmické stanici ISS. Jednalo se o 23. přistání na Floridě v řadě. Raketoplán se dotkl přistávací dráhy v 10:56 LSEČ. Během letu trvajícího 12 dnů uskutečnil 185 obletů naší planety a procestoval skoro 8 miliónů kilometrů. Ve spojení s kosmickou stanicí strávil téměř 7 dnů a 22 hodin. Hlavním cílem výpravy bylo připravit kosmickou stanici na pobyt první stálé posádky. Astronauté vyložili půl tuny nákladu ze zásobovací lodi Progress a 2,5 tuny z vlastního raketoplánu. Mezitím už je na startovací rampě na Cap Canaveral připravován další raketoplán, Discovery, který ke kosmické stanici odstartuje 5. října. Úkolem Discovery bude připojit ke stanici další modul označovaný jako Z1, což je základna pro mohutnou soustavu sluneční panelů. Ta bude na stanici dopravena v prosinci.
Zdroj: STS-106 Mission Status Report # 25 z 20. září.

redakce II Kosmonautika

Sonda k Plutu nepoletí

Z finančních důvodů pozastavila NASA práce na kosmické sondě určené k blízkému průzkumu systému Pluto-Charon. Sonda označovaná jako Pluto Kuiper Express (PKE) měla odstartovat ze Země v roce 2004 a po gravitačním urychlení v blízkosti Jupitera v roce 2006 dorazit k Plutu v roce 2012. Ovšem údajně z důvodů rostoucích nákladů byly práce na této sondě zastaveny a plnou podporu dostal druhý projekt průzkumu vnějších částí Sluneční soustavy, sonda k měsíci Europa zvaná Europa Orbiter. Obě sondy měly být původně velmi podobné. Výprava k Plutu je ovšem podle řady vědců velmi aktuální, protože planeta se pomalu vzdaluje od Slunce, což způsobuje ochlazování její atmosféry. Pokud by se s výpravou ještě dlouho váhalo, zmrzlá atmosféra se uloží na povrchu planety a vědci ztratí možnost ji na dobu 200 let zkoumat. Kromě toho navíc v roce 2006 skončí na dlouhou dobu možnost využití gravitačního pole Jupitera pro let k Plutu.
Zdroj: SpaceViews News z 16. září.

redakce II Sluneční soustava

Kráter na Kentaurovi

Pozorování planetky 8405 Asbolus pomocí HST naznačují, že se na povrchu tohoto tělesa nachází čerstvý kráter mladší než deset miliónů let. Planetka Asbolus o průměru 80 km patří do skupiny Kentaurů, malých těles podobných kometárním jádrům a nacházejících se mezi drahami Jupitera a Neptuna. Během pozorování provedeného kamerou NICMOS se ukázalo, že zatímco spektrum jedné části povrchu planetky je hladké jen s několika málo absorpčními čarami, spektrum jiné části povrchu je velmi komplikované, obsahující řadu absorpčních čar. Povrchy objektů vnějších částí Sluneční soustavy jsou v důsledku vnějších vlivů ztmavlé a zčervenalé, zatímco vnitřní, okolním vlivům nevystavený led je světlý. Zdá se tedy, že v astronomicky nedávné minulosti došlo k impaktu nějakého tělesa na povrchu planetky Asbolus a k vyvržení tohoto světlého ledu na její povrch.
Zdroj: STScI Press release 00-31 ze 14. září.

redakce II Kosmonautika

Atlantis se spojil s ISS

Americký raketoplán Atlantis, let označený STS-106, odstartoval v pátek ve 14:45 LSEČ z Kennedyho kosmodromu na Floridě. Po 8,5 minutách dosáhl orbitální dráhy a pustil se do stíhání Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Posádku raketoplánu tvoří velitel Terry Wilcutt, pilot Scott Altman a specialisté Edward Lu, Jurij Malenčenko Boris Morukov (oba Rusko), Dan Burbank a Rick Mastracchio. Ke spojení obou těles došlo v neděli v 7:51 LSEČ, v době, kdy se kosmická stanice nacházela nad územím Kazachstánu. Raketoplán se připojil k připojovacímu portu na americkém modulu Unity. Spojení neohrozil ani výpadek jednoho ze dvou navigačních zařízení zvaných "startracker" na palubě Atlantisu. Od kosmické stanice se raketoplán odpoutá v sobotu 16. září a na Zemi by měl podle plánu přistát o tři dny později. Let STS-106 je 99. letem amerického raketoplánu.
Zdroj: STS-106 information from Kennedy Space Center

redakce II Ostatní

První světlo na "čtyřce" VLT

V noci z 3. na 4. září proběhla na observatoři Paranal v Chile významná událost. Poslední ze čtveřice 8,2m dalekohledů tvořících dohromady tzv. Very Large Telescope (VLT) pořídil vůbec první snímky. Dalekohled Yepun, což v jazyce kmene Mapuche znamená "Venuše", se tak zařadil po bok svých kolegů, na kterých podobná událost proběhla v předchozích dvou letech. Následovat bude testovací fáze, během které se prověří a doladí schopnosti přístroje. Už na začátku příštího roku by měly být některé ze 4 dalekohledů spojeny do VLT interferometru s vynikající citlivostí a ostrostí obrazu. Vůbec prvním objektem, na který se nový dalekohled zaměřil, byla planetární mlhovina v souhvězdí Šípu, následovala jedna trpasličí a jedna spirální galaxie. Pořízené snímky byly věsmes velmi dobré kvality. Po 15 letech výstavby jsou tak všechny čtyři dalekohledy funkční.
Zdroj: ESO Press release z 4. září.

redakce II Ostatní

Nový radioteleskop v provozu

Nově postavený radioteleskop na observatoři Green Bank má za sebou první úspěšné pozorování. Přístroj oficiálně pojmenovaný Robert C. Byrd Telescope se 22. srpna zaměřil na rádiovou galaxii a pulsar. Pozorování proběhlo na frekvenci 403 MHz. Následovat bude zkušební provoz, jehož cílem je doladit výkon přístroje a poté bude dalekohled předán k běžným astronomickým pozorováním. Radioteleskop, který je největším plně pohyblivým přístrojem svého druhu na světě, má unikátní vzhled. Není totiž kruhový jak je běžné, ale eliptický o průměru 100 - 110 metrů a je složen z 2004 panelů, z nichž každý je samostatně kontrolován použitím laserového systému. Navíc přijímač není umístěn ve středu antény, ale mimo její osu, čímž se jednak zvětší sběrná plocha a jednak odstraní chyby vzniklé difrakcí a odrazen. Přístroj za 74,5 miliónu dolarů nahradí slavný 91m teleskop, který se zhroutil v roce 1988.
Zdroj: SpaceViews News z 31. srpna.

redakce II Sluneční soustava

Původ rentgenového záření komet odhalen

Rentgenová observatoř Chandra přispěla k vyřešení záhady původu rentgenového záření detekovaného u komet. Dalekohled detekoval rtg. záření pocházející z části komety LINEAR přivrácené ke Slunci. Před 4 roky se rtg. družici ROSAT podařilo objevit stejné záření pocházející ze známé komety Hyakutake. Nyní jeden z přístrojů na palubě Chandry zjistil, že rtg. záření komety pochází z vysoce ionizovaných atomů kyslíku a dusíku, které ztratily třeba až šest elektronů. Vědci předpokládají, že tyto silně nabité ionty pochází z vnější vrstvy sluneční atmosféry zvané korona, kde se teploty dosahují miliónu stupňů. Když ionty prolétávají kolem komety, přitahují negativně nabité elektrony z kometárních atomů a molekul. Elektrony přeskakují z neutrálních atomů na ionty a při přechodu z vyšších energetických hladin na nižší emitují rtg. záření. Ionty se tímto procesem neutralizují. Toto vysvětlení bylo navrženo už v roce 1997 a dalekohled Chandra jej nyní potvrdil.
Zdroj: NASA Space Science News z 23. srpna.

redakce II Sluneční soustava

Meteorit z Měsíce

Nejnovější lunární meteorit byl nalezen v Ománu. Hnědo-šedý kámen o hmotnosti 174 gramů se přidal do skupiny pouhých 23 známých meteoritů, které dorazily k Zemi z Měsíce. Nový meteorit označený Dhofar 081 je třetím lunárním vzorkem nalezeným v sultanátu Omán. Ačkoliv byl nalezen anonymním nálezcem v blízkosti místa nálezu předchozích dvou, může pocházet z jiného pádu. Meteorit byl nalezen 29. listopadu 1999 v oblasti Dhofar, která se postupně stává významným místem pro sběratele meteoritů. Více než 200 meteoritů z této oblasti čeká v současné době na své pojmenování. V této oblasti byly nalezeny i meteority pocházející z Marsu. Nálezce dal vědcům k dispozici zhruba 1/9 meteoritu, zbytek hodlá prodat v aukci, kde za něj může získat mnoho tisíc dolarů.
Zdroj: www.space.com z 18. srpna.

redakce II Sluneční soustava

Nový, potenciálně nebezpečný asteroid

Dalekohled NEAT (Near-Earth Asteroid Tracking) objevil 26. srpna planetku s prozatímním označením 2000 QW7, která se velmi rychle pohybuje. V době objevu to bylo o 4 stupně denně. Z následných pozorování z celého světa byla určena předběžná dráha a velikost tělesa. Ukázalo se, že planetka o průměru kolem 0,5 km mine 1./2. září Zemi o pouhé 0,032 AU. To je sice hodně blízko, ale stále ještě více než 12x dále než obíhá kolem Země Měsíc. Nebezpečí od této planetky tedy tentokrát nehrozí. Její další monitorování je ale žádoucí. Kolem 30. srpna dosáhne planetka maximální jasnosti asi 12,7 magnitudy, tudíž bude dostupná dalekohledy s průměrem od 20 cm. Efemeridu planetky je možné nalézt na MPEC 2000-Q32.
Zdroj: www.SpaceWeather.com z 26. srpna a Near-Earth Asteroid Tracking

redakce II Hvězdy

Přehlídka hnědých trpaslíků

HST provedl dosud nejkompletnější přehlídku třídy hvězd zvaných hnědí trpaslíci a zjistil že tyto objekty mají tendenci být samotáři. Zároveň nalezl nové a přesvědčivé důkazy o tom, že hvězdy a planety se vyvíjejí různými cestami. Hnědí trpaslíci jsou považováni právě za mezistupeň mezi těmito dvěma typy vesmírných objektů. Mají hmotnosti mezi 15 a 80 hmotnostmi Jupitera a kvůli této nízké hmotnosti u nich nedojde k zapálení termonukleární reakce. Podle studie roste počet těchto těles s klesající hmotností. Izolovaní trpaslíci jsou protějšky hmotných hvězd a zdá se, že se vyvýjely podobným způsobem. Naopak jsou velmi vzdálení nedávno objeveným planetám, které obíhají blízké hvězdy. Navíc se mnohem častěji nacházejí osamoceně než aby obíhaly jinou hvězdu. Podle této přehlídky, provedené v oblasti hvězdokupy IC 348 v souhvězdí Persea, jsou hnědí trpaslíci ve vesmíru hojně zastoupeni, ale nezdá, že by výrazně přispívaly k tzv. "temné hmotě". Autoři odhadují, že k celkové hmotnosti galaktického hala přispívají pouhým 0,1%.
Zdroj: NASA Press release 00-130 z 23. srpna.

redakce II Vzdálený vesmír

Voda v oblacích plynu

Horká mezihvězdná oblaka plynu mohou obsahovat mnohem více vody než jejich chladné protějšky, což je objev, který bude zřejmě velmi obtížně sladitelný se současnými teoriemi. Chladná oblaka s teplotami klesajícími až k 30 K obsahují mnohem méně vodních par než předpovídá řada teorií a znamená to skutečnou hádanku pro chemii mezihvězdných oblaků. Naproti tomu horká oblaka ohřívaná blízkými mladými hvězdami na teploty tisíce stupňů mohou vody obsahovat až 10000x více. Tyto a další objevy pochází ze Submillimeter Wave Astronomy Satellite (SWAS), který NASA vypustila na obežnou dráhu v prosinci 1998 za účelem hledání vody, molekulárního kyslíku a dalších prvků a sloučenin v oblastech tvorby hvězd. Na rozdíl od vodních par objevili astronomové nepatrné zastoupení kyslíku, pouhou 1 molekulu na 10 miliónů molekul vodíku. Což znamená, že atomární kyslík je v oblacích skrytý v jiné, dosud nepozorované formě.
Zdroj: SpaceViews News z 21. srpna.

redakce II Vzdálený vesmír

Galaxie jsou starší

Na GA IAU bylo minulý týden oznámeno astronomy z Durham University, že objevili řadu galaxií s rudým posuvem mezi 4 a 6. Tyto hodnoty odpovídají vzdálenostem kolem 10 miliard sv. r. A tudíž i stáří těchto galaxií je kolem 10 miliard let. Což je tak trochu v rozporu se současnými teoriemi vzniku galaxií, podle kterých se galaxie zformovaly později v historii vesmíru. Data o galaxiích byla shromážděna pomocí pozemských dalekohledů William Herschel Telescope a Calar Alto Telescope a též pomocí HST. Vědci jsou při těchto výzkumech limitování samotnými možnostmi současných dalekohledů.
Zdroj: SpaceViews News z 19. srpna.

redakce II Vzdálený vesmír

Chandra pozoruje superbubliny v Anténě

Splývající galaxie tvořící mlhovinu Anténa v souhvězdí Havrana produkují mohutné bubliny rozpínajícího se plynu, který emituje rentgenové záření. Tempo vzniku takových bublin je tak ohromné, že se tyto bubliny srážejí navzájem a vytvářejí tzv. "superbubliny". Astronomové nyní použili rentgenovou observatoř Chandra k získání bezprecedentně detailních záběrů tohoto jevu. Podle nich tady vidíme blízký případ toho, jak to ve vesmíru vypadalo krátce po jeho vzniku, kdy byly galaxie blízko sebe a podobné jevy probíhaly mnohem častěji. Anténu tvoří dvě galaxie vzdálené od nás 60 miliónů sv. r. Při splývání galaxií stlačují rázové vlny mohutná oblaka prachu a plynu, což vede k rychlému vzniku miliónů nových hvězd. Během několika málo miliónů let tyto hvězdy explodují jako supernovy a dávají vzniknout bublinám velmi horkého plynu. Z nich pak vznikají superbubliny, které mají průměr 5 000 sv. r.
Zdroj: Chandra Press release z 16. srpna.

redakce II Ostatní

Ceny za kosmologii byly uděleny

Na Generální shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Manchesteru byla oznámena jména prvních dvou nositelů nové ceny. The Cosmology Prize věnuje Peter Gruber Foundation vědcům, kteří se významným podílem zasloužili o pokrok v otázkách kosmologie. Cena je spojena s finanční odměnou 150 000 US$ a bude udělována každý rok významnému astronomovi, fyzikovi či matematikovi, kterého vybere mezinárodní komise složená z významných odborníků v daném oboru. U příležitosti prvního udělení ceny byli vybrání laureáti dva. Dr. Allan R. Sandage je už půl století jedním z lídrů v snahách o poznání hvězd, galaxií a vesmíru. Cena mu byla udělena za neúnavné úsilí při určování skutečných hodnot Hubbleovy konstanty, deceleračního parametru a stáří vesmíru. Prof. Phillip J. E. Peebles přispěl významným podílem k pochopení fyzikálních procesů, které utvářely strukturu našeho vesmíru. Už více než tři desetiletí se věnuje velkému rozsahu jevů, od vzniku nejlehčích prvků až po formování galaxií a rozdělení hmoty a záření ve vesmíru. Oficiálně budou ceny předány 9. listopadu ve Vatikánu.
Zdroj: IAU GA Press release z 14. srpna.

redakce II Kosmonautika

Dva rovery na Mars v roce 2003

NASA oznámila plán na vyslání dvou identických roverů na Mars v roce 2003 namísto dosud zamýšleného jednoho. Oba dva by měly odstartovat ze Země pomocí raket Delta II, první 22. května, druhý 4. června. K Marsu dorazí po 7,5 měsíčním letu na začátku roku 2004 a přistanou v zcela odlišných částech planety. Oba dva rovery budou vážit 150 kg. Jejich cílem bude geologický průzkum v okolí míst přistání. Ta vybrána zatím nejsou. Jejich výběru bude předcházet důkladná analýza dat proudících ze sondy Mars Global Surveyor a též plánovaného Mars Orbiter 2001. Je zřejmé, že se bude jednat o místa podezřelá z dávného výskytu vody. Cílem obou přístrojů bude zkoumat výskyt vody a klima na Marsu v jeho dávné minulosti.
Zdroj: NASA Press release 00-124 z 10. srpna.

redakce II Sluneční soustava

Nový měsíc Jupitera potvrzen

Pozorování provedená na konci července na Evropské jižní observatoři (ESO) potvrdila existenci dalšího měsíce planety Jupiter. Ten byl objeven v říjnu a listopadu loňského roku dalekohledem Spacewatch, ale od té doby nebyl už pozorován. Astronomové na ESO jej znovuobjevili 25. července pomocí širokoúhlé kamery na 2,2m dalekohledu na La Silla. O tři dny později se na něj zaměřil i 8,2m dalekohled VLT ANTU a pořídil jeho excelentní snímky. Přesná poziční měření umožnila zlepšit výpočet dráhy tohoto tělesa, prozatím označeného S/1999 J 1. Nový měsíc obíhá mateřskou planetu po poněkud eliptické dráze s periodou 768 dnů ve střední vzdálenosti 24,2 miliónů km. Měření jasnosti ukazuje, že se musí jednat o nejmenší dosud známý měsíček Jupitera, s průměrem 10 - 15 km. Kolem planety obíhá po retrográdní dráze, což naznačuje, že byl Jupiterem zachycen. Přiřadil se tak k dalším osmi známým "nepravidelným" satelitům největší planety naší sluneční soustavy.
Zdroj: ESO Press release ze 4. srpna.

redakce II Sluneční soustava

HST nalezl zbytky komety

Velké překvapení přinesly pro astronomy nové snímky Hubbleova kosmického dalekohledu (HST). Objevila se na nich totiž celá skupina "minikomet", které zbyly po rozpadlém jádře komety LINEAR. Někteří astronomové se tedy domnívali předčasně, že se kometa rozpadla úplně. Vědci tak mají poprvé v historii možnost blízkého pohledu na vnitřní části kometárních jader. Pozorování podporují teorii, podle které jsou kometární jádra tvořená základními stavebními bloky zvanými kometesimály. Právě kometesimály tvořené materiálem starým 4,6 miliardy let, jsou pravděpodobně viditelná na snímcích HST. Je jich minimálně šest a jejich průměr je řádově desítky metrů. Se svými chvosty připomínají déšť bolidů na obloze. Jsou soustředěny do skupiny na špičce protáhlého oblaku prachu pozorovatelného i pozemskými dalekohledy. Nápadně jasnější a izolovaný kus je zřejmě pozůstatkem původního jádra komety.
Zdroj: STScI Press release PR00-27 ze 7. srpna.

redakce II Exoplanety

Planeta kolem Epsilon Eridani

V posledních dnech bylo uveřejněno několik objevů nových extrasolárních planet. Jedna z nich byla nalezena u Epsilon Eridani, Slunci podobné hvězdy, která leží ve vzdálenosti pouhých 10,5 světelného roku od nás. Jedná se nejbližší hvězdu, u které byla nějaká planeta objevena. Planeta o hmotnosti mezi 0,8 a 1,6 hmotnosti Jupitera obíhá svoji hvězdu v průměrné vzdálenosti 3,2 AU (480 miliónů km) a jeden oběh ji trvá 7 let. S výjimkou excentrické dráhy je tedy podobná Jupiteru. Astronomové využili k detekci planety dvacetiletá měření radiálních rychlostí této hvězdy. Navíc se domnívají, že by zde mohly existovat další planety a to na základě znalosti už dříve objeveného asymetrického prstence prachu obíhajícího hvězdu ve vzdálenostech mezi 30 a 60 AU. Blízkost hvězdy ke Slunci by mohla umožnit přímé pozorování planety velkými pozemskými dalekohledy či pomocí HST.
Zdroj: SpaceViews News ze 7. srpna.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »