Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Družice Kepler ukázala svou sílu

Družice Kepler ukázala svou sílu

kepler.jpg
Družice Kepler detekovala atmosféru dříve objevené obří planety jako demonstraci svých výjimečných schopností. Měření bylo založeno na relativně krátkém desetidenním sbírání testovacích dat, jenž předcházelo oficiálnímu započetí vědeckého výzkumu.

"Družice Kepler, první exoplanetární mise NASA dramaticky vstoupila na scénu vyhledávání planet", řekl Jon Morse, vedoucí úřadu vědeckých misí astrofyzikálního oddělení na velitelství NASA ve Washingtonu.

Členové týmu "Kepler" demonstrovali na nových datech skutečnou schopnost přístroje detekovat planety o velikosti Země v případě, že existují. Pozorování byla shromaždována pro exoplanetu HAP-P-7b vzdálenou asi 1000 l.y. od Země. Oběh planety kolem mateřské hvězdy trvá pouze 2,2 dny a je k ní 26x blíže než Země ke Slunci. Vzdálenost planety od hvězdy a hmotnost planety srovnatelná s naší planetou Jupiter ji řadí do skupiny tzv. "horkých Jupiterů".

Světelná křivka tranzitujícího exoplanetárního systému HAT-P-7 b získaná družící Kepler.
Světelná křivka tranzitujícího exoplanetárního systému HAT-P-7 b získaná družící Kepler.
Keplerova měření ukazují nejen tranzit u této již dříve objevené planety, ale tato data jsou tak přesná, že odhalila i hladký vzestup a pokles jasu (světla) mezi tranzity způsobený změnami fáze planety, podobně jako u Měsíce nebo Venuše! Jde o kombinaci dvou složek: 1) světla vyzařovaného samotnou planetou a 2) světla odraženého planetou.

Hladký vzestup a pokles jasu (světla) je navíc přerušen malými poklesy v době 1/2 oběhu od tranzitů - tzv. zákryty. Zákryty probíhají, když planeta prochází za hvězdou (kdežto tranzit pozorujeme v době, kdy planeta prolétá před hvězdou a zastiňuje část její fotosféry).

Nová data z Keplera mohou být použita pro další studium "horkých Jupiterů" v daných detailech. Hloubka zákrytu, ostrost a amplituda světelné křivky ukazují, že planeta má atmosféru, a že na denní straně je teplota asi 2400 °C. Na noční(odvrácené) straně je teplota přibližně o 800 °C nižší. Doba zákrytu porovnaná s časem hlavního tranzitu prozrazuje, že planeta má kruhovou oběžnou dráhu.

Světelná křivka HAT-P-7 b z družice Kepler (dole), porovnání s pozemskou fotometrií (nahoře)
Světelná křivka HAT-P-7 b z družice Kepler (dole), porovnání s pozemskou fotometrií (nahoře)
Co je ale nejdůležitější, tak tato měření demonstrují připravenost družice k vyhledávání planet o velikostech srovnatelných se Zemí. Pozorovaná změna jasnosti mimo tranzity má zhruba dvojnásobnou amplitudu než tranzit způsobený případnou terestrickou planetou. Dalšího zpřesnění dat lze dosáhnout ještě dodatečnou softwarovou analýzou dat na Zemi.

Kepler stráví 3,5 roku vyhledáváním planet ještě menších než naše Země, včetně těch, obíhajících v "zóně života". Planety budou detekovány ze světelné křivky přísně periodickými drobnými poklesy jasnosti u dané hvězdy. Ve skutečnosti se však teleskop nesoustředí vždy jen na jednu hvězdu a planetu. Jeho detektor se zorným polem 24-krát širším než je měsíc v úplňku zaznamenává s dosud nedosažitelnou přesností a hustotou pokrytí světelné křivky více než deseti tisíc hvězd v souhvězdí Labutě. V příštích letech tak lze očekávat skutečnou revoluci i na poli proměnných hvězd.

"Když byly světelné křivky hvězd poprvé spatřeny vědeckým týmem, vzbudilo to údiv. Nikdo dříve neviděl tak detailní měření světelných změn tolika různých typů hvězd", řekl William Borucki, šéf vědeckého výzkumu.

Dvojice světelných křivek na prvním obrázku ukazuje závislost jasnosti na čase, obojí měřeno družicí Kepler. První světelná křivka je zvětšena 7 krát, druhá 100 krát.

Dvojice světelných křivek na druhém obrázku zobrazuje obdobné měření, s tím, že horní křivka je pořízena pozemským systémem a druhá Keplerem.

Na světelné křivce na 1. obrázku můžeme vidět kromě hlubokých primárních tranzitů také sekundární tranzity (zákryty). Dále je vidět vlnka v době mimo tranzit, která odpovídá střídání fází exoplanety.

Kepler je objevová mise NASA. Výzkumné centrum Ames je zodpovědné za vývoj pozemního systému, provoz mise a analýzu dat. Laboratoř tryskového pohonu NASA (Jet Propulsion Laboratory, JPL) v Pasadeně zajišťuje rozvoj mise. Ball Aerospace and Technologies Corp of Boulder v Coloradu je zodpovědná za vývoj letového systému a podporu provozu mise.

Zdroje:
http://www.nasa.gov/home/hqnews/2009/aug/HQ_09_180_Kepler_First_light.html
http://var2.astro.cz/novinky.php?lang=cz&id=1249741627
http://www.astronomie-heute.de/artikel/1004361&_z=798889






20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »