Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Snímek odhalující tajemství zrodu planet
Jiří Srba Vytisknout článek

Snímek odhalující tajemství zrodu planet

Hmota v blízkosti hvězdy V960 Mon - kombinovaný záběr z dat pořízených přístrojem SPHERE a radioteleskopem ALMA
Autor: ESO/ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/Weber et al.

Působivý záběr, který zveřejnila Evropská jižní observatoř ESO, přináší důležité stopy vedoucí k odpovědi na otázku, jak by se mohly formovat planety o hmotnosti Jupiteru. V blízkosti mladé hvězdy vědci objevili rozsáhlé shluky prachu, které by se mohly zhroutit vlastní gravitací a vytvořit obří planety. Snímek vznikl kombinací dat pořízených pomocí dalekohledu VLT a radioteleskopu ALMA.

Jedná se o skutečně zajímavý objev. Vůbec poprvé se podařilo detekovat shluky hmoty v okolí mladé hvězdy, u kterých existuje potenciál, že by se mohly stát obřími planetami,“ upozorňuje Alice Zurlo (Universidad Diego Portales, Chile), vědecká pracovnice, která se na pozorování podílela.

Studie je založena na interpretaci působivého snímku pořízeného přístrojem SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch) pracujícího na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Záběr zachycuje fascinující detaily rozložení hmoty v okolí mladé hvězdy V960 Monocerotis, která se nachází ve vzdálenosti více než 5 000 světelných let od Slunce a na obloze ji nalezneme v souhvězdí Jednorožce (Monoceros). Zájem astronomů upoutala v roce 2014, když náhle zvýšila svou jasnost více než dvacetkrát. Pozorování získaná přístrojem SPHERE krátce po začátku tohoto zjasnění odhalila, že materiál obíhající hvězdu V960 Mon je uspořádán do několika propletených spirálních struktur táhnoucích se do vzdálenosti větší než celá Sluneční soustava.

Objev astronomy motivoval k další analýze archivních pozorování tohoto systému provedených pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jehož partnerem je ESO. Zatímco VLT je schopen zobrazit shluky prachového materiálu kolem hvězdy pouze 'z venku', ALMA dokáže nahlédnout hlouběji do jejich vnitřní struktury. „ALMA nade vší pochybnost ukázala, že spirální ramena procházejí fragmentací, což vede ke vzniku shluků o hmotnosti srovnatelné s planetami,“ říká Alice Zurlo.

Astronomové se domnívají, že obří planety vznikají buď 'akrecí jádra', kdy se prachová zrna postupně spojují dohromady do větších objektů, nebo kolapsem v 'gravitační nestabilitě', kdy se velké shluky hmoty v okolí hvězdy zhroutí vlivem vlastní gravitace. Vědcům se dosud podařilo najít důkazy potvrzující správnost prvního scénáře, pro druhý z nich však zásadní podpora ze strany pozorování zatím chyběla.

Až dosud nikdo nezískal pozorování gravitační nestability odehrávající se v planetárním měřítku,“upozorňuje Philipp Weber (University of Santiago, Chile), hlavní autor studie publikované v časopise Astrophysical Journal Letters.

Naše skupina pátrá po známkách vznikajících planet již více než deset let a z tohoto úžasného objevu ani nemůžeme být nadšeni víc,“ říká člen týmu Sebastián Pérez (University of Santiago, Chile).

Přístroje ESO astronomům v budoucnu pomohou odhalit další detaily o tomto vznikajícím planetárním systému. A klíčovou roli zde jistě sehraje dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který ESO v současné době staví v chilské poušti Atacama. ELT bude schopen pozorovat soustavu podrobněji než dosud a shromáždit o ní zásadní informace. „ELT umožní zkoumat komplexní chemickou skladbu těchto shluků, což nám pomůže dozvědět se více o složení hmoty, ze které se mohou potenciálně formovat planety,“ dodává Philipp Weber.

Další informace

Autorský tým stojící za touto studií tvoří mladí vědci z různých chilských univerzit a vědeckých institucí sdružených pod hlavičkou výzkumného centra YEMS (Millennium Nucleus on Young Exoplanets and their Moons), který je financován chilskou Národní agenturou pro výzkum a vývoj (ANID) a jejím programem Millennium Science Initiative. Dvě použitá zařízení, ALMA i VLT, se nacházejí v chilské poušti Atacama.

Výzkum byl prezentován v článku publikovaném v časopise The Astrophysical Journal Letters (doi: 10.3847/2041-8213/ace186).

Složení týmu: P. Weber (Departamento de Física, Universidad de Santiago de Chile, Chile [USACH]; Millennium Nucleus on Young Exoplanets and their Moons, Chile [YEMS]; Center for Interdisciplinary Research in Astrophysics and Space Exploration, Universidad de Santiago de Chile, Chile [CIRAS]), S. Pérez (USACH; YEMS; CIRAS), A. Zurlo (YEMS; Núcleo de Astronomía, Universidad Diego Portales Chile [UDP]; Escuela de Ingeniería Industrial, Universidad Diego Portales, Chile), J. Miley (Joint ALMA Observatory, Chile; National Astronomical Observatory of Japan, Chile), A. Hales (National Radio Astronomy Observatory, USA), L. Cieza (YEMS; UDP), D. Principe (MIT Kavli Institute for Astrophysics and Space Research, USA), M. Cárcamo (YEMS; CIRAS; USACH, Faculty of Engineering, Computer Engineering Department, Chile), A. Garufi (INAF, Osservatorio Astrofisico di Arcetri, Itálie), Á. Kóspál (Konkoly Observatory, Research Centre for Astronomy and Earth Sciences, Eötvös Loránd Research Network (ELKH), Maďarsko; CSFK, MTA Centre of Excellence, Maďarsko; ELTE Eötvös Loránd University, Institute of Physics, Maďarsko; Max Planck Institute for Astronomy, Německo), M. Takami (Institute of Astronomy and Astrophysics, Academia Sinica, Taiwan, ROC), J. Kastner (School of Physics & Astronomy, Rochester Institute of Technology, USA), Z. Zhu (Department of Physics and Astronomy, University of Nevada, USA; Nevada Center for Astrophysics, University of Nevada, USA) a J. Williams (Institute for Astronomy, University of Hawai‘i at Manoa, USA).

Astronomická observatoř ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) je mezinárodním partnerským projektem organizací ESO, NSF (US National Science Foundation) a NINS (National Institutes of Natural Sciences) v Japonsku ve spolupráci s Chilskou republikou. ALMA je za členské státy financována ESO, NSF ve spolupráci s NRC (National Research Council of Canada) a NSC (National Science Council of Taiwan), NSTC (National Science and Technology Council, Taiwan), NINS ve spolupráci s AS (Academia Sinica) na Taiwanu a KASI (Korea Astronomy and Space Science Institute) v Koreji. Výstavba a provoz observatoře ALMA jsou ze strany Evropy řízeny ESO, ze strany Severní Ameriky NRAO (National Radio Astronomy Observatory), která je řízena AUI (Associated Universities, Inc.), a za východní Asii NAOJ (National Astronomical Observatory of Japan). Spojená observatoř ALMA (JAO, Joint ALMA Observatory) poskytuje jednotné vedení a řízení stavby, testování a provoz teleskopu ALMA.

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ve prospěch všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření zájmu o astronomii, a podporujeme mezinárodní spolupráci v oblasti astronomie. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji podporuje 16 členských států (Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko), hostitelský stát Chile a Austrálie jako strategický partner. Sídlo ESO a její návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází nedaleko německého Mnichova, zatímco chilská poušť Atacama, nádherné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři pozorovací stanoviště: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu provozuje ESO Very Large Telescope a jeho interferometr VLTI, jakož i přehlídkové dalekohledy, jako je VISTA. Na Paranalu bude ESO také hostit a provozovat soustavu Čerenkovových teleskopů (Cherenkov Telescope Array South), největší a nejcitlivější observatoř pro gama záření na světě. Spolu s mezinárodními partnery provozuje ESO na Chajnantoru zařízení ALMA, které pozoruje oblohu v milimetrovém a submilimetrovém pásmu. Na Cerro Armazones poblíž Paranalu budujeme „největší oko upřené k nebi“ – Extremely Large Telescope. Z našich kanceláří v Santiagu v Chile podporujeme naše operace v zemi a spolupracujeme s chilskými partnery a společností.
 

Odkazy

 

Kontakty

Anežka Kabátová; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: eson-czech@eso.org

Philipp Weber; University of Santiago; Santiago, Chile; Mobil: +56966821513 / +4915759366702; Email: philipppweber@gmail.com

Alice Zurlo; Universidad Diego Portales; Santiago, Chile; Tel.: +56 22138153; Email: alice.zurlo@mail.udp.cl

Sebastián Pérez; University of Santiago; Santiago, Chile; Mobil: +56 9 78776812; Email: sebastian.perez.ma@usach.cl

Bárbara Ferreira; ESO Media Manager; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 667; Mobil: +49 151 241 664 00; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO2312 - 25. července 2023



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: V960 Monocerotis, Radioteleskop ALMA, ESO/VLT, Tisková zpráva ESO


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »