Astronomické výročí – Joseph von Fraunhofer

Joseph Fraunhofer se narodil jako jedenácté dítě do sklářské rodiny v bavorském Straubingu. Sklářské řemeslo mělo v obou rodinných liniích hlubokou tradici. V jeho 14 letech, když po smrti rodičů pracoval jako učeň v místní sklárně, došlo k zřícení budovy a Fraunhofer zůstal zasypán jejími troskami. Při vší smůle měl však štěstí, neboť záchranné práce řídil sám bavorský kurfiřt Maxmilián Josef (1756-1825), pozdější král Bavorska. Ten se stal Fraunhoferovým patronem, poskytoval mu učebnice a zařídil čas na studia. Za podpory královského tajného rady Josepha Utzschneidera (1763-1840) se mohl Fraunhofer souběžně věnovat teoretickému studiu i sklářské praxi.

V roce 1806 nastoupil díky Josephu Utzschneiderovi a Georgu von Reichenbachovi (1771-1826), vyhlášenému bavorskému výrobci vědeckých přístrojů, do institutu v Benediktbeuernu. Jednalo se o benediktinský klášter specializovaný na výrobu skla, dnes se v jeho prostorách nachází Fraunhoferovo muzeum. Tam se Joseph Fraunhofer učil dovednostem od švýcarského sklářského mistra a proslulého výrobce čoček Pierre – Louise Guinanda (1748-1824).

Do roku 1809 byl Fraunhofer pověřen vedením většiny mechanických oddělení institutu. Objevil postup výroby jemného optického skla, které bylo v té době nejlepší na světě. Nikdo jiný tehdy nedokázal vyrobit optiku, která by se té Fraunhoferově svou kvalitou mohla rovnat.

Podařilo se mu vytvořit achromatické čočky, díky kterým dalekohledy netrpěly barevnou vadou. Rovněž vynalezl způsob měření optické disperze (rozpad bílého světla na duhové barvy).  

V praktické výrobě se mu podařilo zkonstruovat stroje, které nahradily manuální práci při leštění optiky a tím zvýšily i její kvalitu.

Fraunhofer v roce 1814 spojil dalekohled s difrakční mřížkou a zařízení použil k měření spektra nejen Slunce, ale i jiných hvězd. Odpozoroval ve spektru Slunce velké množství temných absorpčních čar. Tyto Fraunhoferovy čáry, pojmenované právě po něm, později pomohly určit chemické složení Slunce i jiných kosmických objektů. Skutečností zůstává, že tyto temné čáry objevil již před Fraunhoferem britský astronom William Hyde Wollaston (1766-1828). Fraunhofer však na jeho objev významně navázal a popsal více než 500 spektrálních čar. Na jeho pozorování navázal později Gustav Kirchhoff (1824-1887), který vysvětlil, že čáry způsobuje absorpce záření v chladnějších povrchových vrstvách pozorovaných objektů. 

V roce 1821 vytvořil první, na svou dobu dokonalou, difrakční mřížku pro měření vlnových délek světla. Tomuto vynálezu předcházel objev difrakce, který učinil skotský astronom a matematik James Gregory (1638-1675) pozorováním světla procházejícího ptačím perem. První, v pravém slova smyslu lidskou, difrakční mřížku vytvořil roku 1785 David Rittenhouse (1732-1796), americký vynálezce. Vznikla natažením lidských vlasů mezi závity drobných šroubů. 

Principy difrakce byly objeveny a popsány Thomasem Youngem (1773-1829) a Augustinem-Janem Fresnelem (1788-1827). Fraunhofer na dané objevy a vynálezy navázal. Byl první, kdo použil mřížku k získání čárových spekter a zároveň byl také prvním, kdo její pomocí měřil vlnové délky spektrálních čar. Vytvořením difrakční mřížky zařadil optiku mezi exaktní vědy.

Úspěchy ve vědě i v praxi Fraunhoferovi nakonec přinesly v roce 1822 čestný doktorát na univerzitě v Erlangenu. Za zásluhy byl Fraunhofer roku 1824 povýšen do šlechtického stavu a rovněž se stal čestným občanem Mnichova.

Inhalace kovových výparů, které vznikají při tavení skla, se podepsala na jeho zdraví. Joseph von Fraunhofer zemřel v pouhých 39 letech v Mnichově dne 7. 6. 1826. Je po něm pojmenován kráter na přivrácené straně Měsíce a jeho jméno nese i největší německá společnost pro vědu a výzkum Fraunhofer-Gesellschaft.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Joseph von Fraunhofer - Wikipedia
[2] Joseph von Fraunhofer – Wikipedia
[3] Joseph von Fraunhofer – Wikipedie

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice