Výročí kosmonautiky červen 2026

Červen roku 1966 se nesl pro agenturu NASA ve znamení projektu Gemini. Dne 3. června 1966 odstartovala kosmická loď Gemini 9A s astronauty Staffordem a Cernanem na palubě. Bylo to poprvé, kdy kosmickou loď převzala k řízení záložní posádka, neboť původně vybraní astronauti zahynuli v únoru 1966 při leteckém neštěstí během přípravy na let.

Cílem mise Gemini 9A mělo být spojení s dokovací stanicí Agena. Ta však explodovala po startu 17. května 1966.  Proto byla nahrazena menší, rovněž bezpilotní, stanicí ATDA (Augmented Target Docking Adapter). Tato nebyla oproti původní lodi Agena vybavena vlastním motorem měla tedy sloužit pouze jako cílový terč na neměnné oběžné dráze.

Dokovací těleso ATDA bylo vypuštěno 1. června 1966 a bylo navedeno na oběžnou dráhu ve výšce 298 km nad Zemí.

Posádka Gemini 9A měla tři hlavní cíle. Prvním z nich bylo dokování s kosmickou stanicí ATDA, druhým cílem byl výstup do otevřeného prostoru a třetím byla série experimentů, včetně biologického výzkumu.

Při přiblížení k cílovému tělesu ATDA bylo zjevné to, co potvrzovala i telemetrie na Zemi; nedošlo k odhození ochranného aerodynamického krytu. Stafford chtěl tohoto, dle jeho slov „rozzuřeného rotujícího krokodýla“, rozlousknout špicí kosmické lodi, to mu však nebylo řídícím střediskem dovoleno. Navzdory defektu cílové stanice astronauti první dva dny svého pobytu nacvičovali přiblížení k ATDA zespodu i shora.

Třetí den mise došlo k výstupu do otevřeného vesmíru. Podle původního záměru se měl Cernan přesunout k zádi lodi Gemini, kde byla umístěna manévrovací jednotka amerického letectva Astronaut Maneuvering Unit. Pomocí ní měl pak volně manévrovat bez závislosti na systému podpory života z mateřského plavidla.

Kvůli naprosté neovladatelnosti skafandru a fyzickému vyčerpání astronauta se však od tohoto záměru upustilo. Autonomní manévrovací systém si tak na svou premiéru musel počkat až do roku 1984.

Mise Gemini 9A byla úspěšně zakončena 6. 6. 1966 návratem lodi na Zemi.

Další výročí kosmonautiky

Dne 19. června 1976 se dostala sonda agentury NASA Viking 1 na oběžnou dráhu Marsu.

Program Viking zahrnoval dvě kosmické sondy určené k průzkumu rudé planety, z nichž každá se skládala z družicové a přistávací části. O dva dny později byla oběžná dráha družicové části stabilizována ve výšce 1 513 × 33 000 km nad povrchem. Tato družice posílala na Zemi snímky marsovského povrchu, díky nimž došlo historicky poprvé k přehodnocení plánovaného místa přistání landeru. Orbiter se v roce 1977 podle plánu přiblížil k měsíci Phobosu a v provozu zůstal až do roku 1980. Ačkoli nelze v současnosti vyloučit možnost, že sonda nakonec dopadla na povrch planety, je vysoce pravděpodobné, že kolem Marsu obíhá dodnes.

20. června 1996 se vypravil na svou misi STS 78 raketoplán Columbia. Hlavním úkolem posádky byla práce v kosmické laboratoři Spacelab LM2.

Jednalo se o experimenty v rámci programu Život a mikrogravitace, zaměřeného mimo jiné na možnosti pobytu posádky na tehdy připravované stanici ISS. Dalšími experimenty byly biologické pokusy v mikrogravitaci a také využití nového typu trysek ke zvýšení oběžné dráhy satelitů. Tyto zkoušky byly při misi STS-82 úspěšně aplikovány ke zvýšení orbity HST. Po téměř 17denní misi, se raketoplán úspěšně vrátil na Zemi

Dne 22. června 1976 byla vypuštěna na oběžnou dráhu sovětská kosmická stanice Saljut 5. Stanice byla vylepšením předchozích kosmických základen Saljut 3 a 4.

Saljut byl v těchto případech spíše kamuflážní název, jednalo se o utajovaný vojenský projekt označovaný Almaz. Ve službě byl více než rok a za tu dobu se k němu připojily kosmické lodě Sojuz 21 a 24. O spojení se stanicí se pokusila také posádka Sojuzu 23, avšak kvůli nefunkčnímu automatickému ovládání lodě od kontaktu upustila a vrátila se předčasně na Zemi. Po dobu pobytu posádek bylo na stanici provedeno více než 300 experimentů. Po jejím plánovaném zániku v srpnu 1977 byla nahrazena kosmickou stanicí Saljut 6.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Gemini 9A - Wikipedia
[2] Viking 1 - Wikipedia
[3] STS-78 - Wikipedia
[4] Saljut 5 – Wikipedie

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice