Výročí kosmonautiky – červenec 2026

Dne 5. července 2016 byla na oběžnou dráhu Jupiteru navedena sonda Juno. Hlavním cílem mise byl výzkum atmosféry této planety, magnetického pole a měsíců.

Sonda Juno byla vypuštěna 5. srpna 2011 pomocí rakety Atlas V.  Během letu využila efektu gravitačního praku Marsu a následně také Země, což jí udělilo potřebnou rychlost na cestě k Jupiteru.

Po přiblížení k Jupiteru byla oběžná dráha sondy nastavena tak, aby elektroniku na její palubě neohrožovaly husté radiační pásy planety. Kvůli potížím s motory byla Juno navedena na vysoce eliptickou dráhu kolem planety. Její návrat do perijovu, tedy do místa, kde je sonda Jupiteru nejblíže, tak trvá celých 53 pozemských dní oproti původně plánovaným 14 dnům.

Sonda byla vybavena velkým množstvím vědeckých přístrojů. Ty byly určeny nejen k přímému pozorování Jupiteru, ale také k detekci plynů, zkoumání složení, sledování teploty atmosféry, mapování magnetického pole, měření gravitace a dalším specializovaným měřením.

Sonda Juno byla a je ve své činnosti velmi úspěšná. Podařilo se jí pozorovat póly a polární záři na Jupiteru, měřením určila chaotičnost planetární magnetosféry. Získaná data navíc vedla k vytvoření nové teorie o struktuře planety. Podle ní nemá Jupiter pevné jádro, ale tvoří ho jakási směsice horniny a „kovového“ vodíku. Jedná se o vodík, který je díky vysokému tlaku uvnitř Jupiteru elektricky vodivý a má vlastnosti kovové kapaliny.

Kromě vědeckých měření pořídila sonda velké množství detailních fotografií ve vysokém rozlišení, na nichž zachytila nejen bouřlivou atmosféru Jupiteru, ale i některé jeho měsíce.

Sonda Juno je doposud aktivní, několikrát byla její životnost prodloužena. S deorbitací se nepočítá, ale až nastane její čas, je plánována tak, aby nedošlo ke kontaminaci jupiterových měsíců pozemskými mikroorganizmy.

Další výročí kosmonautiky:

1.července 1966 byla vypuštěna sonda Explorer 33. Záměrem mise byl výzkum slunečního větru a meziplanetárních magnetických polí z měsíční oběžné dráhy. Tento výzkum byl důležitý pro přípravu pilotovaných letů na Měsíc. Vinou přílišného urychlení po startu sice sonda měsíční orbity nedosáhla, mise však přesto neskončila neúspěchem. Došlo k měření slunečního větru a rentgenového záření Slunce. Data ze sondy využíval také James Van Allen (1914–2006) k hodnocení aktivity nabitých částic a rentgenových paprsků v okolí Země.

6. července 1976 se uskutečnil první let ke kosmické stanici Saljut 5. Odstartovala k ní kosmická loď Sojuz 21 s kosmonauty Volynovem a Žolobovem, kteří se ke stanici připojili pomocí manuálního dokování. Během 49 dní trvajícího pobytu provedli kosmonauti celou řadu pokusů zaměřených například na růst krystalů v mikrogravitaci, zkoušky technologií různých materiálů a lékařské experimenty. Velký důraz při pobytu na stanici byl rovněž kladen na fyzická cvičení. Kosmonauti se vrátili na Zemi 24. srpna 1976.

20. července 1976 přistála sonda Viking 1 na Marsu. Tato planetární sonda, složená z orbitální sekce a přistávacího tělesa, byla vypuštěna 20. srpna 1975 pomocí nosné rakety Titan IIIE/Centaur.

O orbitální sekci jsme psali minulý měsíc, nyní se zaměříme na přistávací modul, takzvaný lander. Viking, chráněný tepelným štítem, vstoupil do atmosféry planety ve výšce přibližně 300 km nad povrchem a za pomoci padáku a přistávacích trysek sonda bezpečně přistála. Přesně po jedenácti měsících od startu došlo k prvnímu úspěšnému dosednutí lidmi vyrobeného přístroje na marsovském povrchu.

Modul na povrchu planety pracoval více než 6 let. Kromě kvalitních snímků z místa přistání patřila mezi jeho hlavní úkoly analýza okolních hornin a hledání stop života. Výsledky bádání však byly nejednoznačné – existenci života na Marsu se nepodařilo prokázat, ale ani vyvrátit.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sonda Juno encontra ondas na magnetosfera de Júpiter - Canaltech
[2] Explorer 33 - Explorer 33 – Wikipedie
[3] Crew Soyuz 21 (1st backup)
[4] Sojuz 21 – Wikipedie
[5] Viking 1 - Wikipedia

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice