Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pět planet na úsvitové obloze ... a zúčastní se i Měsíc

Pět planet na úsvitové obloze ... a zúčastní se i Měsíc

Čtyři z pěti pozorovatelných planet na ranní obloze 28. ledna 2015.
Autor: Mihály Tomka.

Na přelomu letošního ledna a února budeme mít zajímavou příležitost podívat se během druhé poloviny noci, respektive v průběhu svítání, hned na všech pět očima viditelných planet naší Sluneční soustavy. Tímto seskupením Jupitera, Marsu, Saturnu, Venuše a Merkuru bude navíc den po dni procházet couvající srpek Měsíce, blížící se k novu.

Nejdéle, již od pozdně večerních hodin si můžeme prohlížet výrazný Jupiter. Ten vychází již po deváté hodině večer (SEČ) a se svou jasností -1,9 mag je prakticky nepřehlédnutelný. Planeta se blíží k opozici se Sluncem, které dosáhne 8. března 2016. To bude nejblíže Zemi a tím pádem současně i v optimálních pozorovacích podmínkách. Ale již nyní si jistě každý nadšený pozorovatel oblohy užije pohledu nejen na ni samotnou (zdánlivý průměr disku na začátku února je již 40“), ale i na neustále se přeskupující její čtyři Galileovské měsíce. Jupiter se na začátku února promítá mezi zvířetníková souhvězdí Lva a Panny a v období od ledna do května letošního roku se pohybuje retrográdně. Na obloze tak vykresluje mezi souhvězdími typickou smyčku.

Až dvě hodiny po místní půlnoci se k Jupiteru přidá další oběžnice. Společně se souhvězdím Vah se nad východní obzor vyhoupne „rudá planeta“ – Mars. Jasností +1,0 mag, ani svým zdánlivým průměrem necelých 7“ se s Jupiterem nemůže rovnat, ale i přesto nám pomůže při čekání zbytek planet, které bude opět poměrně dlouhé.

Teprve před půl pátou ráno se nám představí velice nízko nad horizontem nejkrásnější planeta ze všech, stále s ještě se rozevírajícím prstencem okrášlený Saturn (maximální rozevření nastane až za více než rok 16. 10. 2017).  Planetu nalezneme na rozhraní mezi souhvězdími Štíra a Hadonoše. Její jasnost bude pouze nepatrně vyšší než u Marsu, +0,7 mag. Zdánlivý aktuální průměr disku Saturnu bude na začátku února přibližně14“, ale jeho rozměry samozřejmě umocní prstenec, který průměr planety více než zdvojnásobí.

Na skutečně zářivý objekt si ovšem budeme muset počkat až do začátku nautického svítání, tedy kolem 5:45 SEČ, kdy Slunce bude právě 12° pod obzorem. V tom čase se na naši oblohu vyhoupne blyštivá Venuše, s jasností neuvěřitelných -3,4 mag. V dalekohledu ji spatříte jako poměrně malý, již jen nepatrně eliptický disk (což způsobuje vzdálenost od Země a fáze osvětlení Sluncem), o průměru kotoučku 12“. Venuše se na své dráze kolem Slunce letos v zimě vzdaluje od Země, a čím dále je, tím větší část jejího povrchu, při sledování z naší planety, Slunce osvětluje. Do tzv. horní konjunkce s naší hvězdou doputuje 6. června 2016. Nyní ji ale ještě máme na pozdně ranní obloze v souhvězdí Štíra.

Pět planet Sluneční oustavy na ranní obloze před svítáním. Situace odpovídá 2. únoru 2016 v 5:45 ráno. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Pět planet Sluneční oustavy na ranní obloze před svítáním. Situace odpovídá 2. únoru 2016 v 5:45 ráno.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Abychom dovršili pětici všech, očima viditelných planet, nám v tuto chvíli chybí už pouze jediná. V prvních únorových dnech se dostane do optimálních podmínek pozorovatelnosti i ona. Nejmenší oběžnice Sluneční soustavy, planeta Merkur. Nebude to ovšem tak jednoduché. Merkur se, jak všichni jistě dobře víme, po většinu času noří do skrytu sluneční záře a ani maximální elongace (maximální úhlová vzdálenost od Slunce na obloze) někdy nepomohou k jeho jednoduchému spatření. Obecně platí, že pokud západní elongace (odehrávající se před východem Slunce) připadá na zimní a jarní měsíce, je Merkur ve zvířetníku výrazně jižněji než Slunce. Z toho plyne, že zvířetníkem prochází tam, kde bylo Slunce před několika týdny a planeta vychází až krátce před Sluncem, takže zůstává prakticky nepozorovatelná. Bohužel právě to má vliv i tentokrát. Merkur sice vystoupí nad obzor jen několik minut po Venuši, ale základní rozdíl je v tomto případě v jasnosti obou těles. Zatímco jasná Venuše je bez problémů pozorovatelná i za pokročilého svítání, Merkur se svou jasností +0,3 mag v jasu rozednívající se oblohy, a navíc nízko nad obzorem, se lehko ztrácí. V prvních okamžicích po východu Merkuru je sice Slunce ještě 10° pod obzorem, ale jak planeta stoupá výš nad horizont, rozjasňuje se minimálně stejně rychle i světlající obloha. Jinými slovy na spatření Merkura neozbrojenýma očima je naděje velice malá až nulová. Doporučuji proto vzít si na pomoc minimálně dobrý triedr nebo ještě lépe alespoň menší dalekohled. Maximální elongace planety nastává 7. února ráno a úhlová vzdálenost od Slunce bude plných 26°. Problém ovšem nebude v tomto úhlu ale deklinaci Slunce (-15,5°) a Merkura (téměř -21°). Kotouček planety o průměru 7“ si proto vychutnejte, jak už bylo doporučeno výše, za pomoci optiky. V každém případě si však vyberte pozorovací stanoviště s naprosto otevřeným výhledem na jihovýchod.

Připravte se ale i na situaci, že Merkur vůbec nenaleznete. I to se může stát, stačí sebemenší opar či oblačnost nad obzorem. Není ovšem třeba zoufat. Už krátce po polovině dubna bude planeta na večerním nebi a tentokrát naopak ve velice příznivých podmínkách pro své sledování i neozbrojenýma očima.

Krom pěti planet se na ranní oblohu také přesouvá náš nejbližší nebeský soused – Měsíc. Tento náš jediný satelit bude na své cestě kolem Země v závěru ledna a začátkem února postupně navštěvovat všechny zúčastněné planety. Mezi 28. lednem až 6. únorem nám tak pomůže v jejich vyhledávání. Na začátku této periody bude ještě před poslední čtvrtí (1. 2. 2016 časně ráno) a novem (8. 2. 2016 odpoledne).

Měsíc s Venuši na ranní obloze 6. února pomohou vyhledat i těžko nalezitelný Merkur. Situace odpovídá času okolo 6:30 SEČ. Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Měsíc s Venuši na ranní obloze 6. února pomohou vyhledat i těžko nalezitelný Merkur. Situace odpovídá času okolo 6:30 SEČ.
Autor: Stellarium, Karel Halíř.
Jak tedy bude Měsíc putovat podél linie pěti jasných planet? Nejdříve svou návštěvou poctí Měsíc planetu Mars. S tou se nejtěsněji potká 1. února a dostanou se k sobě na 3°. Mars bude k nalezení jihovýchodně od Měsíce v poslední čtvrti. Setkání se Saturnem proběhne na větší vzdálenost 3. února ráno. Měsíc bude asi 7° severozápadně od planety a o den později, 4. února se přesune 6° východně od ní. Největší pomoc by nám však náš nebeský souputník měl poskytnout až v sobotu ráno 6. února. To už se jako relativně úzký „couvající“ srpek (něco více než dva dny před novem) bude promítat velice nízko nad obzorem za svítání do blízkosti Venuše a Merkura. Venuši v jeho společnosti jistě nepřehlédneme, bude zářit přibližně 3° od něho v jiho-jihozápadním směru. Zato Merkur, jak už bylo zdůrazněno výše, si pomoc jistě zaslouží. Nejmenší planeta bude 5° jihovýchodně Měsíce.

Lze jen doufat, že nejisté časně únorové zimní počasí nám alespoň některý den první dekády poskytne příležitost podívat se na sice značně roztažené, ale přesto poměrně výjimečné představení, které pro nás připravilo pět okem viditelných planet naší Sluneční soustavy. A ještě jedna rada na závěr. Pokud budete chtít vidět ráno při svítání i tu šestou planetu, podívejte se pod své nohy – to je Země!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Program Stellarium

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Jupiter, Země, Saturn, Sluneční soustava, Venuše, Mars, Merkur, Pozorování 


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »