Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Český objev unikátních vlastností hvězdy v Orionově pásu
Marek Wolf Vytisknout článek

Český objev unikátních vlastností hvězdy v Orionově pásu

Hvězda delta Ori v souhvězdí Orionu
Hvězda delta Ori v souhvězdí Orionu
Kolektiv badatelů z Astronomického ústavu MFF UK v Praze odhalil unikátní vlastnosti hvězdy δ Orionis, jedné z nejjasnějších hvězd v souhvězdí Orion a jedné ze tří hvězd známého Orionova pásu viditelného na zimní obloze.

Studie, na které spolupracovali i kolegové z AsÚ AVČR a Univerzity v Zagrebu v Chorvatsku, ukázala, že tento objekt je ve skutečnosti trojný, gravitačně vázaný systém velmi žhavých a hmotných hvězd. Hlavní složka této soustavy je spektrálního typu O9.5II a patří k nejhmotnějším hvězdám v naší Galaxii o hmotnosti nejméně 25 Sluncí.

Práce byla publikována v říjnu letošního roku v prestižním evropském časopise Astronomy and Astrophysics. Hlavním autorem práce je RNDr. Pavel Mayer, DrSc. z Astronomického ústavu UK, který se tento měsíc dožívá úctyhodných 78 let.


ČAM 2010.10 - Orionův pás
ČAM 2010.10 - Orionův pás
Poznámka redakce: Orionův pás je také na vítězné fotografii ČAM za říjen 2010. Hvězdu δ Orionis naleznete na snímku vpravo. Za pořízením tohoto snímku putoval jeho autor Pavel Pech (30 let) až do daleké Chile, ráje astronomů s přírodně tmavou oblohou. Více informací najdete na stránce www.astro.cz/cam/2010/10.

Souhvězdí Orionu je skvostem zimní oblohy. Vypadá jako velký motýl. V listopadu jej lze spatřit už od 21. hodiny, kdy leží nevyoko nad východním obzorem. Od ledna je pozorovatelný takřka celou noc. Staří Řekové v něm viděli bájného lovce, který dokázal ulovit a zahubit jakékoliv zvíře na Zemi. Podle báje se však právě kvůli tomu bohové obávali, že by mohl vymýtit život, a tak na něj seslali Štíra, který jej uštknul. Na obloze prý proto obě souhvězdí (Štíra a Orionu) najdeme vpodstatě na opačných koncích oblohy. Když Štír vychází, Orion umírá a zapadá. Naopak zapadá-li Štír, následuje jej Hadonoš, tedy bájný léčitel, který Oriona vzkřísí a ten je pak znovu ozdobou noci. Ne nadarmo se též říká, že Štír a Orion jsou nejkrásnější souhvězdí oblohy.




O autorovi

Marek Wolf

Doc. RNDr. Marek Wolf, CSc. je astronom působící v Astronomickém ústavu na MFF UK v Praze. Více například ZDE nebo na jeho webových stránkách.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »