Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (209): Výrony hmoty u ρ Cas zachycené vizuálními i digitálními technikami

Výzkumy v ASU AV ČR (209): Výrony hmoty u ρ Cas zachycené vizuálními i digitálními technikami

Čtyři minima odpovídající výronům hmoty z povrchu ρ Cas překreslená přes sebe s přeloženými fity gaussovskou křivkou. Jde o pozorování vizuální metodou. Světelné křivky výronů byly vycentrovány na polohu minim jasnosti. Z grafů je dobře patrné, že hloubky minim se výrazně mění a jejich délka systematicky klesá.
Autor: Michaela Kraus

Michaela Kraus ze stelárního oddělení ASU spolu s Grigorisem Maraveliasem z Řecka studovala výrony hmoty hvězdy ρ Cas zachycené pozorovateli používajícími jak digitální technologie, tak vizuální pozorování. V práci ukazují, že pro výzkum významných změn jasností hvězd jsou vizuální techniky dostačující a vzhledem k délce časové řady i nenahraditelné. Hvězda se nejspíše v Hertzsprungově-Russelově diagramu posunuje k hraně žluté mezery. 

Velmi hmotné hvězdy jsou ve vesmíru velmi vzácné, odhaduje se, že na každou hvězdu s hmotností 20 hmotností Slunce připadá v Galaxii sto tisíc hvězd slunečního typu. Přesto jsou velmi hmotné stálice důležitými činiteli v chemismu galaxií. Během svého života ztrácejí značnou část své hmotnosti mohutným hvězdným větrem a svůj život obvykle končí jako supernovy. Oběma procesy tak významně obohacují mezihvězdné prostředí o těžší chemické prvky a mohou také indukovat druhotnou tvorbu hvězd. V současnosti jsou počítačové modely vývoje velmi hmotných hvězd poměrně nejisté. Je však zřejmé, že jejich vývoj ovlivňuje chemické složení, rotace a zmíněná ztráta hmoty hvězdným větrem. Neopomenutelným faktorem je také přítomnost druhých složek, které jsou u hmotných hvězd spíše běžné než výjimečné. 

V některých fázích vývoje vykazují určité typy hmotných hvězd výrazné epizody ve ztrátě hmoty, v odborné literatuře se mluví o výronech. Příklady tohoto typu aktivity jsou různé. Patří sem Wolfovy-Rayetovy hvězdy, modré svítivé proměnné nebo žlutí hyperobři a červení veleobři. Výsledkem výronů je vznik komplexního cirkumstelárního prostředí, pozorujeme zde planetární mlhoviny, hvězdné obálky nebo disky. 

Vývojové modely naznačují, že jak hmotná hvězda spálí všechen vodík v jádře, na Hertzsprungově-Russelově diagramu se posouvá doprava směrem k červeným veleobrům. V závislosti na mnoha faktorech zde může hvězda zůstat až do spektakulárního konce, nebo se může začít pohybovat zpět podél tzv. modré smyčky. V těchto případech se ukazuje, že na diagramu je určitá oblast, kde se hvězdy prakticky nenacházejí. Mluví se o tzv. žluté mezeře. Očekává se, že hvězda spadající do této oblasti podléhá teplotním nestabilitám vedoucím k výronům látky a cirkumstelární prostředí pak značně ovlivňuje klasifikaci hvězdy – hvězda vypadá slabší a červenější. Tento proces se může opakovat mnohokrát a jakmile je ukončen, objeví se hvězda na druhé straně žluté mezery jako modrý veleobr. 

Jednou z takových hvězd je ρ Cas, poměrně jasná hvězda dostupná i pozorovatelům bez dalekohledu v souhvězdí Kasiopeji. Tato hvězda vykazuje víceperiodické dlouhodobé změny, pozorovatelům je ale známa také již čtyřmi zaznamenanými významnými zeslabeními, která nepochybně souvisela s dříve zmíněnými výrony látky do okolí. K těmto zeslabením došlo v letech 1945‒1947, 1985‒1986, 2000‒2001 a 2013‒2014. Poslední zeslabení bylo velmi intenzivně studováno s pomocí objektivních digitálních měření, ovšem ta starší byla digitálními měřeními pokryta buď málo nebo vůbec ne, protože tyto technologie dosud nebyly k dispozici. 

V databázi vizuálních pozorování Americké asociace pozorovatelů proměnných hvězd jsou k dispozici vizuální i digitální pozorování této hvězdy pokrývající období od března 1941 do června 2021. To je velmi bohatý archív, který nedovoluje omezit se pouze na digitální pozorování z posledních let jen proto, že jejich zpracování a interpretace je pohodlnější. Autoři článku se rozhodli využít data všechna. Vizuální data požadovala určité zpracování, neboť rozptyl individuálních pozorovatelů i během jedné noci byl velký. S vyloučením sledování rychlých změn bylo ale možné z bohaté datové řady zkonstruovat třicetidenní průměry, které již měly jednotlivé statistické chyby výrazně menší a navazující datové body vytvářely velmi hladkou křivku. Je třeba zdůraznit, že ve vizuální řadě bylo k dispozici 53 560 individuálních pozorování od 772 pozorovatelů. 

Porovnáním vizuálních a digitálních pozorování v překryvném období se ukazuje, že tyto dvě řady jsou velmi konzistentní a zachycují tak věrně vývoj světelné křivky sledované hvězdy. Autoři si však povšimli, že v některých obdobích jsou vizuální a digitální křivky významně posunuté. Protože jsou tyto posuny koncentrovány do období výronů nebo krátce po nich, je možné, že tyto rozdíly jsou způsobeny skutečnou barevnou změnou hvězdy. 

Autoři věnovali značné úsilí studiu jednotlivých zaznamenaných výronů. Využili tak očištěných světelných křivek a každé minimum jasnosti související s výronem nafitovali pro zjednodušení gaussovskou funkcí. To umožnilo například robustně stanovit hloubku minima a také jeho délku. Vynesením těchto veličin do grafu přesvědčivě ukázalo několik skutečností. Délka minim se s časem zkracuje. Klesá i jejich hloubka a zkracuje se také interval mezi jednotlivými výrony. 

Z tohoto chování autoři usuzují, že pobyt ρ Cas v oblasti žluté mezery se blíží konci. Také upozorňují na to, že se možná blíží další výron, a tak je důležité tuto hvězdu sledovat, aby tato významná epizoda v jejím životě nezůstala nepovšimnuta.   

REFERENCE

G. Maravelias, M. Kraus, Bouncing against the Yellow Void -- exploring the outbursts of ρ Cas from visual observations, Journal of the AAVSO v tisku, preprint  arXiv:2112.13158

KONTAKT

Dr. Michaela Kraus
kraus@sunstel.asu.cas.cz
Stelární oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stelární oddělení ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Žlutý hyperobr, Rho Cas, Astronomický ústav AV ČR


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »