Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Výzkumy v ASU AV ČR (256): Jsou koronální tornáda skutečně víry ve sluneční atmosféře?

Výzkumy v ASU AV ČR (256): Jsou koronální tornáda skutečně víry ve sluneční atmosféře?

Sluneční tornádo, které nebylo. V horním řádku jsou znázorněna pozorování sloupcové struktury (intenzitní mapa ve vysoce ionizované čáře železa vlevo), která v dopplerovských rychlostech zjevně vykazuje známky rotace kolem vertikální osy (jedna polovina je červená s pohybem od pozorovatele, druhá modrá s pohybem k pozorovateli). Pokud se správně zkoriguje instrumentální profil přístroje (spodní řádka), dojem rotace zmizí.
Autor: Stanislav Gunár

Sluneční atmosféra je velice dynamická, obzvláště pokud budeme mluvit o jejích vyšších vrstvách – o chromosféře a koróně. Není divu, že zde pozorovatelé tu a tam pozorují výrazné struktury, které se vymykají svému okolí. Takovými útvary jsou například tzv. sluneční tornáda, jejichž název evokuje podobnost s těmi pozemskými – tedy divoce rotující sloupce plynu. Stanislav Gunár z ASU s dalšími kolegy z ASU i zahraničních institucí uvažovali, zda je tato analogie realistická.

Pojem „tornádo“ se ve sluneční fyzice objevuje již delší dobu a je používán pro více typů jevů. V každém případě jsou tyto objekty spojovány s očekávaným rotačním pohybem podél určité osy. „Tornáda“ tak nalezneme jak ve fotosféře, kde jsou takto nazývány vírové struktury v prostředí konvektivních buněk, tak v chromosféře, a také v koróně, kde tvoří zcela zvláštní druh protuberancí.

Protuberance jsou útvary dobře známé všem pozorovatelům Slunce. Oblaka relativně chladného plazmatu (s teplotami v řádu deseti tisíc stupňů) vypínající se vysoko do horké koróny jsou nad slunečním povrchem držena ve strukturách magnetického pole, které jim poskytuje podporu proti jinak neúprosné gravitaci. Protuberance mají celou řadu tvarů a podob. Pokud je pozorujeme proti slunečním disku, jsou z důvodu rozptylu záření tmavší, a terminologicky mluvíme o filamentech. A právě v protuberancích byly poprvé zaznamenány útvary, které zdánlivě připomínaly pozemská tornáda. Vertikální sloupy, které budily dojem rotačního pohybu kolem svislé osy, poprvé pozoroval páter Secchi na konci 19. století. Termín „tornádo“, přesněji „tornádová protuberance“, však poprvé použil Edison Pettit o téměř padesát let později pro útvary sledované ve vodíkové čáře Hα pro zjevnou podobnost s ničivým vírem. Další pozorování následovala. Po určité přestávce se četnost „tornád“ spatřených ve sluneční atmosféře zvýšila s vypuštěním pozorovacích kombajnů, zejména se zprovozněním přístroje AIA (Atmospheric Imaging Assembly) na palubě sondy SDO (Solar Dynamics Observatory). Zde vykrystalizovaly dva typy „tornád“. „Klasická“ tornáda, vertikální sloupy se zdáním rotace kolem svislé osy, podpořené ať už sledováním struktur nebo zjevně dvojitými signály dopplerovských rychlostí podél svislé osy. A dále pak horizontální tornáda, která by odpovídala pozorováním rotujícího plazmatu kolem osy směřující k pozorovateli. Rotační pohyb je pak okem dobře patrný ze sekvence snímků.

Studiem tornádových protuberancí se mimo jiné zabýval mezinárodní tým sestavený z celé řady mezinárodních špiček oboru při švýcarském Mezinárodním institutu pro kosmické vědy (International Space Science Institute, ISSI). Mezi účastníky byli zastoupeni i odborníci ASU, mezi nimi i Stanislav Gunár. Ten se také stal hlavním autorem přehledového článku, který se velmi zevrubně a kriticky zabýval dílčími studiemi vírových struktur v protuberancích.

Autoři v článku shrnují historická i současná pozorování tornádových protuberancí. Kompilace dostupných exemplářů pak umožňuje vzájemné porovnání nejen jejich vlastností, ale především posouzení případných omezení daných přístrojovou technikou a metodikou a strategií pozorování, která mohou mít společného jmenovatele, jenž pak může vést autory jednotlivých odborných článků stejným směrem na scestí. Autoři poukazují na celou řadu problémů plynoucích především z faktu, že protuberance pozorujeme v průmětu do dvojrozměrné roviny, přičemž jde ovšem zjevně o částečně průhledné trojrozměrné struktury, které se v průmětu překrývají. Některé práce tak jednoznačně poukazují na to, že zdánlivý rotační pohyb může být optickým klamem způsobeným kombinací překryvu struktur a jejich značného prostorového rozsahu podél zorného paprsku. Velmi protažené přísně horizontální (vztaženo vůči lokálnímu gravitačnímu poli Slunce, které je z pohledu vzdáleného pozorovatele zakřivené) útvary pak mohou při pohledu téměř podél budit dojem zkroucení. Odtud je už jen kousek k modelu spirály a tornádo je na světě.

Další nejednoznačnosti pak často plynou z omezení daných použitými pozorovacími přístroji. Například zdánlivě zřejmý indikátor rotačního pohybu, kdy sloupec protuberance vykazuje na jedné straně od osy modrý dopplerovský posuv a na druhé červený, se významně změní, pokud není správně určena nulová pozice spektrální čáry. Přitom její určení je pro chromosférické a koronální struktury velmi obtížné a často se k tomuto úkolu přistupuje spíše heuristicky než exaktně. Autoři i ukazují, že minimálně v jednom případě je zdánlivý rotační pohyb přímým přístrojovým efektem.

Závěr článku je vcelku jednoznačný. Domnělá tornáda v protuberancích mají často mnohem jednodušší vysvětlení, které je výsledkem speciálního postavení víceméně běžné protuberance, zkreslené projekcí objemové struktury do plochy. Tornádové protuberance se tedy pravděpodobně neliší od jiných typů protuberancí a rozsáhlý tým dospěl k závěru, že neexistuje důvod pro vymezení této speciální kategorie se zavádějícím názvem a analogií se zničujícím jevem v pozemské atmosféře.

Přehledový článek tak ukazuje, že v některých případech je velmi užitečný určitý odstup a nadhled, který může ve výsledku i revidovat jinak neprůstřelné závěry dílčích prací. Pokud jsou však posuzovány v kontextu, celkový pohled na problematiku se může změnit, a to výrazně.

REFERENCE

S. Gunár a kol., On the Physical Nature of the so-Called Prominence Tornadoes, Space Science Reviews 219 (2023) 33

KONTAKT

RNDr. Stanislav Gunár, Ph.D.
gunar@asu.cas.cz
Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR

 

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sluneční oddělení Astronomického ústavu AV ČR



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Protuberance, Tornado, Astronomický ústav AV ČR


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »