Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Záhadný pokles jasnosti hvězdy Betelgeuse vysvětlen
Jiří Srba Vytisknout článek

Záhadný pokles jasnosti hvězdy Betelgeuse vysvětlen

Povrchová vrstva hvězdy Betelgeuse - březen 2020
Autor: ESO/M. Montargès et al.

Když na konci roku 2019 a na začátku roku 2020 viditelně zeslábla jasná oranžová hvězda Betelgeuse ze známého souhvězdí Orion, byli vědci v rozpacích. Astronomové nyní zveřejnili nové snímky této hvězdy pořízené dalekohledem ESO/VLT na Observatoři Paranal, které dokumentují, jak se její jasnost měnila. Provedený výzkum odhalil, že hvězda byla částečně zakryta oblakem prachu. Podařilo se tak vyřešit záhadu ‚Velkého pohasnutí Betelgeuse‘.

Pokles jasnosti Betelgeuse na konci roku 2019 byl dobře patrný i volným okem, proto Miguel Montargès a jeho kolegové zamířili na tuto hvězdu dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope). Snímek pořízený v prosinci 2019, při srovnání s předchozím záběrem z ledna téhož roku, jasně ukázal, že povrch hvězdy je především na jižní polokouli výrazně temnější. Astronomové si však nebyli jistí proč.   

Členové týmu ve svém pozorování pokračovali, v lednu a březnu 2020 pořídili další dvojici dosud nepublikovaných záběrů. Během dubna 2020 se hvězda vrátila ke své normální jasnosti.  

Změnu vzhledu hvězdy jsme sledovali doslova v reálném čase, během několika týdnů,“ říká Miguel Montargès (Observatoire de Paris, Francie; KU Leuven, Belgie). Zveřejněné snímky jsou jedinými detailními záběry, které dokumentují změny jasnosti na disku Betelgeuse v čase.

V nové studii publikované v časopise Nature vědci popisují, že záhadné slábnutí Betelgeuse způsobilo zastínění hvězdy závojem prachu, který se vytvořil následkem poklesu teploty v její atmosféře.  

Povrchové vrstvy Betelgeuse procházejí neustálými změnami, obrovské bubliny horkého plynu se pohybují z nitra hvězdy, vzdouvají se a zase ustupují. Členové týmu dospěli k závěru, že krátce před výrazným slábnutím hvězda vyvrhla velký oblak plynu pohybující se směrem pryč. Když následně část povrchu ochladla, teplota poklesna natolik, že některé dosud plynné složky zkondenzovaly do podoby pevných prachových částic

Prožili jsme období formování hvězdného prachu,“ upozorňuje Miguel Montargès, jehož studie poskytla důkazy, že ke vzniku prachových částic může docházet velmi rychle a v blízkosti samotného povrchu hvězdy. „Prach produkovaný chladnými hvězdami v pokročilém stádiu vývoje, jak jsme pozorovali v tomto případě, se může stát základním stavebním kamenem terestrických planet a také života,“ dodává spoluautorka studie Emily Cannon (KU Leuven).      

V době slábnutí Betelgeuse se objevily dokonce spekulace, že by se nemuselo jednat pouze o následek uvolnění prachu, ale o signál blížícího se zániku hvězdy v podobě působivé exploze supernovy. Supernova v naší Galaxii byla naposledy pozorována na začátku 17. století, takže současní astronomové si zdaleka nejsou jistí tím, co očekávat od hvězdy směřující k takovému výbuchu. Tato nová práce však potvrdila, že ‚Velké pohasnutí Betelgeuse‘ nebylo časnou známkou blížícího se dramatického konce jejího života.   

Zažít slábnutí takto nápadné hvězdy bylo vzrušující nejen pro profesionální, ale i amatérské astronomy“, shrnuje Emily Cannon. „Když se podíváte na hvězdnou oblohu, myslíte si, že ty drobné mihotavé tečky jsou věčné a neměnné. Pokles jasnosti Betelgeuse tuto iluzi narušuje.“

Snímky pořízené přístrojem SPHERE na dalekohledu ESO/VLT zachycují povrchové vrstvy rudého veleobra Betelgeuse během období výrazného snížení jasnosti na konci roku 2019 a začátku roku 2020. Snímek úplně vlevo byl pořízen v lednu 2019 a zachycuje hvězdu při běžné jasnosti, ostatní záběry z prosince 2019, ledna 2020 a března 2020 byly pořízeny v době, kdy jasnost hvězdy výrazně poklesla (tento pokles je dobře patrný především na jižní polokouli hvězdy). Jasnost Betelgeuse se vrátila k normálu v dubnu 2020. Autor: ESO/M. Montargès et al.
Snímky pořízené přístrojem SPHERE na dalekohledu ESO/VLT zachycují povrchové vrstvy rudého veleobra Betelgeuse během období výrazného snížení jasnosti na konci roku 2019 a začátku roku 2020. Snímek úplně vlevo byl pořízen v lednu 2019 a zachycuje hvězdu při běžné jasnosti, ostatní záběry z prosince 2019, ledna 2020 a března 2020 byly pořízeny v době, kdy jasnost hvězdy výrazně poklesla (tento pokles je dobře patrný především na jižní polokouli hvězdy). Jasnost Betelgeuse se vrátila k normálu v dubnu 2020.
Autor: ESO/M. Montargès et al.

K přímému zobrazení povrchu Betelgeuse astronomové použili přístroj SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch), který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT, a hvězdu během poklesu jasnosti monitorovali také pomocí zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer). „Dalekohledy ESO na Observatoři Paranal v chilské poušti Atacama byly důležitým diagnostickým nástrojem, který pomohl odhalit skutečnou příčinu slábnutí Betelgeuse,” říká Emily Cannon. „Hvězdu jsme nepozorovali jako bodový zdroj, ale byli jsme schopni zaznamenat detaily na jejím povrchu a monitorovat jejich změny během úkazu,“ dodává Miguel Montargès.   

Autoři práce s napětím očekávají, jaké informace o evoluci rudého veleobra Betelgeuse přinese budoucnost astronomické techniky, především zprovoznění dalekohledu ESO/ELT (Extremely Large Telescope). "Zatím nedosažitelné úhlové rozlišení, jaké nabídne budovaný dalekohledu ELT, nám umožní zobrazit povrch Betelgeuse v mimořádných detailech," upozorňuje Emily Cannon. "Zároveň se rozšíří vzorek superobřích hvězd, u kterých bude možné povrchové struktury zobrazit, což nám pomůže odhalovat další tajemství skrytá ve hvězdném větru těchto hmotných hvězd."

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “A dusty veil shading Betelgeuse during its Great Dimming” (https://doi.org/10.1038/s41586-021-03546-8) publikovaném ve vědeckém časopise Nature.

Složení týmu: M. Montargès (LESIA, Observatoire de Paris, Université PSL, CNRS, Sorbonne Université, Université de Paris Francie [LESIA] a Institute of Astronomy, KU Leuven, Belgie [KU Leuven]), E. Cannon (KU Leuven), E. Lagadec (Université Côte d’Azur, Observatoire de la Côte d’Azur, CNRS, Laboratoire Lagrange, Nice, Francie [OCA]), A. de Koter (Anton Pannekoek Institute for Astronomy, University of Amsterdam, Nizozemí a KU Leuven), P. Kervella (LESIA), J. Sanchez-Bermudez (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo [MPIA] a Instituto de Astronomía, Universidad Nacional Autónoma de México, Mexico City, Mexiko), C. Paladini (European Southern Observatory, Santiago, Chile [ESO-Chile]), F. Cantalloube (MPIA), L. Decin (KU Leuven a School of Chemistry, University of Leeds, UK), P. Scicluna (ESO-Chile), K. Kravchenko (Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics, Německo), A. K. Dupree (Center for Astrophysics | Harvard & Smithsonian, Cambridge, MA, USA), S. Ridgway (NSF’s NOIRLab, Tucson, AZ, USA), M. Wittkowski (European Southern Observatory, Garching bei Munchen, Německo [ESO-Garching]), N. Anugu (Steward Observatory, University of Arizona, Tucson, AZ, USA a School of Physics and Astronomy, University of Exeter, UK [Exeter]), R. Norris (Physics Department, New Mexico Institute of Mining and Technology, Socorro, USA), G. Rau (NASA Goddard Space Flight Center, Exoplanets & Stellar Astrophysics Laboratory, Greenbelt, MD, USA [NASA Goddard] a Department of Physics, Catholic University of America, Washington, DC USA), G. Perrin (LESIA), A. Chiavassa (OCA), S. Kraus (Exeter), J. D. Monnier (Department of Astronomy, University of Michigan, Ann Arbor, MI, USA [Michigan]), F. Millour (OCA), J.-B. Le Bouquin (Univ. Grenoble Alpes, CNRS, IPAG, Grenoble, Francie a Michigan), X. Haubois (ESO-Chile), B. Lopez (OCA), P. Stee (OCA) a W. Danchi (NASA Goddard).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států – Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie – a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal pracují dalekohledy systému VLT (Velmi velký dalekohled) schopné fungovat společně jako interferometr VLTI a dva přehlídkové teleskopy – VISTA pro infračervenou a VST pro viditelnou oblast spektra. Na Observatoři Paranal bude umístěn a provozován také největší a nejcitlivější teleskop pro sledování záření gama – Cherenkov Telescope Array South. ESO je také významným partnerem zařízení umístěných na planině Chajnantor – APEX a ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Petr Kabáth; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: eson-czech@eso.org;

Jiří Srba; překlad; Email: j.srba@seznam.cz

Miguel Montargès; LESIA, Observatoire de Paris, PSL University; Paris, France; Tel.: +33 (0)1 45 07 76 95; Email: miguel.montarges@observatoiredeparis.psl.eu

Emily Cannon; Institute of Astronomy, KU Leuven; Leuven, Belgium; Email: emily.cannon@kuleuven.be

Bárbara Ferreira; ESO Media Manager; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Mobil: +49 151 241 664 00; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2109, 16. června 2021)



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: ESO/VLT, Betelgeuse, Tisková zpráva ESO


43. vesmírný týden 2021

43. vesmírný týden 2021

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 10. do 31. 10. 2021. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad jihozápadem Venuše a nad jižním obzorem jsou planety Jupiter a Saturn. Jasná planeta Merkur je na ranní obloze. Aktivita Slunce je nízká, ale na povrchu jsou pěkné skvrny. V neděli 31. října končí letní čas – ve tři hodiny ráno se posouvá čas zpět o hodinu na 2 hodiny SEČ. V neděli 31. října má z Floridy odstartovat raketa Falcon 9 s kosmickou lodí Crew Dragon (mise Crew-3 k ISS). Ariane 5 byla po úpravách aerodynamického krytu i podruhé úspěšná a může tedy v prosinci vynést dalekohled JWST. Před 40 lety odstartovala k Venuši úspěšná sonda Veněra 13.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Mesiac a ISS

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2021 obdržel snímek „Mesiac a ISS", jehož autorem je Lukáš Astaloš   Měsíc září roku 2021 je za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A aby těch měsíců nebylo málo, tak tématem vítězné fotografie je také

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Slnko

Slnko

Další informace »