Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Testovací zařízení MPTA-098

Testovací zařízení MPTA-098

Zvedání MPTA-098 na zkušební stojan
Zvedání MPTA-098 na zkušební stojan
Jak jste si již mohli přečíst například v článku "Enterprise - zapomenutý raketoplán" nebo "Pathfinder a SAIL", americký kosmický program Space Shuttle rozhodně nezahrnuje jen pětici nejznámějších raketoplánů (Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour). Zejména v počátcích, kdy se raketoplán teprve vyvíjel, sehrály svou nezastupitelnou roli i další stroje a zařízení, určené většinou k různým testům. Kromě již zmíněných můžete třeba při brouzdání po Internetu narazit na zkratku MPTA-098. O co se v tomto případě jedná?

Celý název tohoto zařízení je Main Propulsion Test Article, tedy něco jako "testovací zařízení hlavního pohonu". Skládá ze zadní části trupu raketoplánu, nosné konstrukce, která napodobuje střední trup a trojice kompletních hlavních motorů (Space Shuttle Main Engine - SSME). Dále jsou zde všechny hlavní pohonné systémy, potrubí a elektrické systémy. Celá tato sestava byla určena pro testování motorů raketoplánu. S její výrobou započala firma Rockwell International 17. července 1974 a stavba trvala bezmála tři roky. Dne 24.6. 1977 bylo zařízení převezeno do NSTL (Národní vesmírná technická laboratoř), kde bylo připojeno k vnější nádrži (External Tank - ET) a použito na statické testy motoru. Tato vnější nádrž byla úplně první svého druhu.

V období od 21.4. 1978 do 17.1. 1981 se na MPTA-098 prováděly testy statického hoření. Dne 2.7. 1979 utrpělo zařízení výrazné poškození, které způsobil rozbitý palivový ventil na motoru číslo 2002. Následovala rozsáhlá oprava a testy mohly být obnoveny až po dvou měsících. Na 4. listopad byl naplánován test o délce 510 sekund, ale po 9,7 sekundách selhalo turbočerpadlo, které přivádělo vysokou rychlostí tekutý kyslík, takže nemohl být dokončen. První úspěšný kompletní test statického hoření, který se skládal ze 100% chodu všech tří hlavních motorů, se podařilo uskutečnit 17.12. 1979 a trval 544 sekund. Následovaly další dva úspěšné testy v únoru a březnu 1980, ale pak následovalo několik nezdarů. Některé byly způsobeny přehříváním vysokotlakých turbočerpadel, jiné zase poškozením letových trysek. Tyto neúspěchy vedly k tomu, že byla provedena řada úprav, jak přímo v motorech, tak i na přidružených systémech.

17.1. 1981, jen tři měsíce před předpokládaným prvním startem raketoplánu do vesmíru, předvedlo MPTA-098 úspěšné 625 sekundové hoření. Tři hlavní motory z raketoplánu Columbie byly následně odmontovány, převezeny do NSTL a instalovány do MPTA-098, kde úspěšně dokončily 520sekundový letový test. Motory pak byly opět vráceny zpět do KSC a instalovány do Columbie, kde úspěšně vykonávaly přípravné dvacetisekundové hoření (Flight Readiness Firing  - FRF) a to až do 20.2 1981. To připravilo cestu pro první vypuštění Columbie do vesmíru 12.4 1981.

V letech 1981 až 1988 zůstalo zařízení MPTA-098, nejprve v kompletní sestavě, nevyužité. Později byla vnější nádrž odmontována a nyní je možné ji spatřit v areálu Marshallova vesmírného letového centra (MSFC), konkrétně v Americkém vesmírném a raketovém centru (U.S. Space & Rocket Center). Toto centrum se nachází ve městě Huntsville, stát Alabama a nádrž je zde připojena k orbitálnímu simulátoru Pathfinder. Část konstrukce MPTA-098 byla koncem roku 1988 použita jako model pro plánovaný nový dopravní nosič nazvaný Shuttle C. Mělo se jednat o nepilotovanou nákladní loď, vycházející koncepčně z raketoplánu. Program byl ale v roce 1990 ukončen a model rozmontován. Údaje o tom, kde se MPTA-098 nachází v současnosti, se poněkud rozcházejí. Podle většiny pramenů by mělo být uloženo ve Stennisově vesmírném centru v Mississippi - SSC (dříve nazývaném NSTL), ale podle fotografií, které jsou na stánkách A Field Guide to American Spacecraft (Průvodce po amerických kosmických lodích) to vypadá, že alespoň spodní část MPTA-098 je v MSFC. Je pravděpodobné, že zařízení je rozděleno minimálně na dvě části a každá je umístěna v jiné lokalitě.


Významná data konstrukce MPTA-098

26. 7.   1972     Přidělení kontraktu
17. 7.   1974   Začátek výroby
24. 6.   1975   Začátek montáže zadní části trupu
23. 1.   1976   Nosná konstrukce v doku v Rockwell Downey
17. 3.   1976   Dokončena příprava v Downey a doprava do Palmdale
3. 5.   1976   Dokončena zátěžová zkouška v Palmdale
29. 6.   1976   Přemístěna nosná konstrukce v Palmdale z budovy 294 do 295
8. 7.   1976   MPTA-098 v doku v Downey
12. 7.   1976   Začátek finální montáže
24. 7.   1976   Dokončena zátěžová zkouška celého MPTA-098
27. 5.   1977   Dokončena finální montáž, transport do Seal Beach (Zátoka velryb)
3. 6.   1977   Transport ze Seal Beach do NSTL
24. 6.   1977   Příjezd do NSTL pro testy statického hoření
10. 9.   1977   Přivezení vnější nádrže do NSTL

Významná data testování MPTA-098

21. 4.   1978     První statické hoření (2,5 sekundy)
19. 5.   1978   Druhé statické hoření (15 sekund)
15. 6.   1978   Třetí statické hoření (50 sekund)
7. 7.   1978   Čtvrté statické hoření (100 sekund)
4. 5.   1979   Páté statické hoření leteckých trysek (1,5 sekundy)
12. 6.   1979   Páté statické hoření leteckých trysek (54 sekund)
24. 10.   1979   Šesté statické hoření leteckých trysek (zchlazeno)
4. 11.   1979   Šesté statické hoření leteckých trysek (přerušeno po 10 sekundách)
17. 12.   1979   Šesté neletové statické hoření (554 sekund)
28. 2.   1980   Sedmé neletové statické hoření (555 sekund)
28. 3.   1980   Osmé neletové statické hoření (539 sekund)
16. 4.   1980   Deváté neletové statické hoření (přerušeno po 4,6 sekundách)
30. 5.   1980   Deváté neletové statické hoření (přerušeno po 565 sekundách)
12. 7.   1980   Desáté letové statické hoření (ukončeno po 105 sekundách)
3. 11.   1980   Jedenácté letové statické hoření (ukončeno po 20 sekundách)
4. 12.   1980   Jedenácté neletové statické hoření (591 sekund)
17. 1.   1981   Dvanácté letové statické hoření (625 sekund)

Zdroje: Main Propulsion Test Article (MPTA-098), Wikipedia - MPTA-098, A Field Guide to American Spacecraft

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »