Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Tvrdé přistání Sojuzu TMA-11

Tvrdé přistání Sojuzu TMA-11

Znak Sojuzu TMA-11, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Znak Sojuzu TMA-11, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Teprve postupně vycházejí najevo podrobnosti o přistání ruské kosmické lodi předminulou sobotu.

Přistání ruské kosmické lodi Sojuz TMA-11, která se minulou sobotu vracela se třemi kosmonauty z Mezinárodní kosmické stanice, bylo velmi dramatické. Podrobnosti o tom, co se stalo, vycházejí najevo postupně.

Loď se včas nerozdělila

Sojuz TMA, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Sojuz TMA, zdroj: http://astro.zeto.czest.pl
Toto kosmické plavidlo se skládá ze tří částí, přičemž posádka sedí při sestupu v návratovém modulu, který se musí od ostatních dvou modulů včas oddělit. Tentokrát se však patrně toto oddělení neproběhlo, takže všechny tři části vstoupily do atmosféry, navíc kabina s kosmonauty byla špatně orientována – mířila dopředu průlezem, nikoliv ochranným štítem. Zatímco mluvčí ruské Federální kosmické agentury to popřel, americká velitelka Peggy Whitsonová mluvila o dramatu. Až vstup do horních částí atmosféry působením aerodynamických sil a žáru se výsadkový modul od zbylých částí oddělil a potom se automaticky orientoval do správné polohy tepelným štítem vpřed. Nicméně loď už se vychýlila ze správné dráhy natolik, že ji automaty navedly na záložní balistický sestup, který byl neobyčejně strmý.

„Během sestupu jsem viděla plameny okolo lodi,“ řekla první jihokorejská kosmonautka I So-jon. „Zpočátku jsem se strašně vylekala, protože plameny byly velmi velké. Bála jsem se, že můžeme shořet. Potom jsem se podívala na tváře Jurije Malenčenka a Peggy Whitsonové a ti zůstávali klidní. Tak jsem se i já uklidnila.“

Velké přetížení

Sežehnutá step v okolí místa přistání, zdroj: astro.zeto.czest.pl
Sežehnutá step v okolí místa přistání, zdroj: astro.zeto.czest.pl
Whitsonová prohlásila, že přetížení dosáhlo hodnoty nejméně 8,2 G, to znamená, že vážila osmkrát víc než na Zemi. Rusové později oznámili, že se dokonce blížilo 10 G. Američanka připustila, že návrat byl obtížnější, než na raketoplánu, ve kterém dosud létala. „Ale já jsem se nebála,“ zdůraznila. Vzhledem k balistickému sestupu přistála kabina Sojuzu TMA-11 asi 420 kilometrů od původně plánovaného bodu. Při dosednutí vypukl okolo ní stepní požár, způsobený zřejmě motory pro měkké přistání. Kosmonauti nebyli v nebezpečí – mohli zůstat v lodi, kterou nemohly plameny poškodit, i několik hodin. Nicméně požár brzy zhasl.

Ještě osm minut po přistání nemělo řídící středisko letu a štáb záchranných operací tušení, co se s posádkou stalo. Nikdo nevěděl, že antény lodi sežehly plameny v atmosféře. Kosmonauti dokázali sami vystoupit a Malenčenko se pak ohlásil pomocí satelitního telefonu.

Ke kosmické lodi přijelo auty asi patnáct Kazachů z blízké vesnice. Dlouho nemohli pochopit, kde se tam ti lidé vzali. Dvacet minut po přistání přiletěly vrtulníky pátrací služby a kosmonauty odvezly.

Tři poruchy z jedenácti

Potíže s neoddělením kosmonautovy kabiny od ostatních částí lodí provázejí sovětskou-ruskou kosmonautiku od začátku. Stalo se to i prvnímu kosmonautovi Juriji Gagarinovi, naštěstí plameny vznikající při vstupu soulodí do atmosféry vždycky poslední spoje vždycky sežehly. Ovšem u osvědčených lodí Sojuz by se to stávat nemělo. U typu TMA, který letěl už jedenáctkrát, se to nyní přihodilo už potřetí – naposled loni v říjnu, kdy to nebylo tak dramatické. Naproti tomu u typu TM pouze jednou ze 34 letů. To je vážná závada, kterou se musí ruští odborníci zabývat. Měl tedy návrat minulou sobotu blízko ke katastrofě? Ředitel kosmických operací NASA Bill Gerstenmaier o tom nechtěl spekulovat, i když určité riziko připouštěl. A posteskl si, že zatím nemá americká kosmická agentura od Rusů dostatek informací, bude je však požadovat.

Článek převzat z webu http://karelpacner.cz/




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »