Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za únor 2017: M51 HaLRGB

ČAM za únor 2017: M51 HaLRGB

M51 HaLRGB
Autor: Peter Jurista

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2017 obdržel snímek „Galaxie M51“, jehož autorem je Peter Jurista. Česká astrofotografie měsíce je soutěž astronomická. Jak se však přesvědčíme vzápětí, i ona nám přináší obrázky skutečných krásek. Krásek, schovávajících se za jemný závoj. Ten však, jak už to i na barokních obrazech bývá, spíše odhaluje, než zahaluje. Nuže, pojďme se na ni podívat

Ve starší astronomické literatuře bývá jmenována jako „vírová“. To je velmi přiléhavé a jistě hezčí, než strohá katalogová označení M51 či NGC 5194 a NGC 5195. Ve skutečnosti totiž sestává ze dvou vzájemně interagujících galaxií, proto také ta dvě různá označení v katalogu NGC. Objevil ji v 13. října 1773 Charles Messier, který jí přiřadil ve svém katalogu číslo 51. Na obloze ji nalezneme v souhvězdí Honicích psů, astronomové ovšem k jejímu vyhledání používají spíše hvězdy hvězdného seskupení, které obecně nazýváme Velký vůz. Druhou z páru objevil 21. března 1781 Messierův přítel Pierre Méchain.

O tom, že je to skutečně kráska, se můžeme přesvědčit nejen na snímcích pořízených kosmickými teleskopy, ale i na fotografii Petera Juristy ze Slovenska. A vůbec nic jí na kráse neubírá ani fakt, že má „v pase“ nějakých 60 tisíc světelných let napříč. Její krásně vyvinutá spirální ramena jsou úchvatným pohledem snad pro každého milovníka oblohy. Astronomové předpokládají, že za to může právě interakce s druhou galaxií. O tom, že toto vzájemné působení vyvolalo opravdu dramatické změny v obou galaxiích, svědčí jejich pozorování v různých oborech spektra. Bylo zde nalezeno neobvykle velké množství svítivých rentgenových zdrojů, nejspíše binárních soustav neutronových hvězd a černých děr, což naznačuje, že tento kosmický vír prošel intenzivním překotným obdobím vznikání hvězd a též výbuchů supernov. Aktivitu vykazují i jádra obou galaxií. Okolní plyn již pouze dokresluje působivou scenerii.

Galaxie je dominantním členem malé skupiny galaxií, do které patří například i další známá galaxie M63 z Honících psů.

Spirální strukturu galaxie M51, vzdálené od nás podle posledních odhadů 31 miliónů světelných let, zaznamenal jako první na jaře 1845 William Parsons (3. hrabě z Rosse), irsko-anglický šlechtic a astronom. V roce 1845 si vybudoval v Parsonstownu největší světový teleskop o průměru 180 cm, který až do konce 19. století zůstal nepřekonán. S jeho použitím objevil a katalogizoval mnoho dalších galaxií.

Na snímku Petera Juristy však nenalezneme pouze tyto dvě nejjasnější galaxie. Zorné pole se nachází vysoko nad galaktickým rovníkem a tak je velmi vhodné ke studiu vzdálených galaxií, neboť zde neruší hvězdy a prach soustředěný v okolí spirálních ramen naší vlastní Galaxie. Nesmíme se tak divit, že velké množství „hvězd“ zobrazených na snímku jsou ve skutečnosti další vzdálené hvězdné ostrovy, další galaxie.

Dovolte mi, abych na závěr povídání o „vírové“ galaxii poděkoval autorovi snímku Peteru Juristovi za snímek zaslaný do soutěže Česká astrofotografie měsíce, která již dvanáctým rokem pod patronací České astronomické společnosti mapuje českou a slovenskou astrofotografickou scénu. Peteru Juristovi gratulujeme a přejeme hodně dalších jasných nocí a úspěšných snímků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Martin, SK

Datum pořízení: 6. 2. 2017

Optika: ASA10, F/3.6 @ 904mm

Montáž: G53F

Snímač: Atik 460 mono, Astronomik 6 nm H-alfa+LRGB Astrodon

Zpracování: PixInsight

Postup a komentář: L 176x180s, Ha 11x1800s, RGB bin2 po 45 minut. Po rokoch je tu znova M51. Hádam lepšia.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »