Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Česká astrofotografie měsíce - Východ Slunce s Venuší

Česká astrofotografie měsíce - Východ Slunce s Venuší

full
full
Bylo to ráno téměř jako každé jiné. A přeci se od jiných trochu lišilo. Na kopcích, balkónech i dalších místech, která skýtala přijatelný výhled východním směrem, se již před východem Slunce choulilo do bund nezvykle mnoho lidí. Někteří měli na očích zvláštní černé brýle, jiní mávali před hlavou nazelenalými svářečskými skly a někteří dokonce hleděli do dalekohledů či hledáčků fotoaparátů. Jedno však měli všichni společné. Čekali na východ Slunce. Krátce před pátou hodinou ráno se na většině míst dočkali. Sluneční kotouč se postupně vymanil ze zajetí ranního oparu a rozhodil své paprsky po krajině. Všichni nedočkavě upřeli zrak na zářící disk. Konečně. Nepatrná skvrnka, taktak viditelná pouhým okem, byla v místech, kde ji všichni očekávali.

Jedním z těch, kdo takto trávili ono středeční ráno, byl i autor vítězného snímku fotografické soutěže "Česká astrofotografie měsíce", zaštítěné "Českou astronomickou společností" - Martin Gembec z Jablonce nad Nisou. Svůj dalekohled s fotoaparátem zamířil přes ranní mlhou zahalené údolí na právě vycházející Slunce, po jehož povrchu putovala malá černá kulatá skvrnka. Astronomické výpočty nezklamaly. Planeta Venuše opravdu vstoupila na svém oběhu kolem centrální hvězdy naší Sluneční soustavy před její disk a zastínila tak kousíček jejího jasu, čímž vytvořila iluzi oné putující skvrnky. Naposledy jsme tento vzácný úkaz mohli sledovat v roce 2004, na další dvojici přechodů si budeme muset počkat až do let 2117 a 2125. Tak dlouho totiž bude trvat, než Venuše obíhající Slunce bude zároveň v dolní konjunkci se Zemí, tedy na stejné straně od Slunce, a zároveň blízko vzestupného či sestupného uzlu své dráhy, tedy v místě, kde dráha Venuše protíná rovinu oběhu Země.

Dnes má toto pozorování dopad čistě estetický, v minulosti však bylo jedním z klíčových pro stanovení vzdálenosti Země - Slunce, tedy základního "metru" Sluneční soustavy. Klíčovou postavou těchto úvah byl Edmund Halley, který na tento způsob přišel v roce 1716. Přechody v letech 1761, 1769, 1874 a 1882 byly tak ve znamení mnoha expedic po celém světě, které měly za úkol přinést co nejpřesnější pozorování. Dokonce i v roce 2004, tedy v době, kdy je vzdálenost Země od Slunce známa s mnohem větší přesností, než je možno určit díky Venuši, proběhly po celém světě tisíce podobných měření. Jejich cílem bylo přiblížit zejména mladým zájemcům o astronomii možnosti a metody, které budovaly naše vědomosti o vesmíru.

I když existují některé nejasné indicie, že byl přechod Venuše pozorován i dříve, patrně prvním, kdo tento úkaz předpověděl, a to na 7. prosince 1631, byl Johannes Kepler. Ten se sice jevu nedožil, zemřel totiž rok předtím, zahájil však takto novou éru astronomického mapování nebes. A možná i on má takto nepřímou zásluhu na tom, že nám Martin Gembec přinesl svou fotografií trochu astronomické romantiky, která potěšila očité svědky, ale která díky ní může potěšit i ostatní, kteří neměli to štěstí být ve správnou chvíli na správném místě. Za celou porotu ČAM děkujeme za krásný zážitek.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Astrofotografie , Přechod Venuše, Česká astrofotografie měsíce


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »