< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Fotogalerie: Zimní kometa Catalina
Petr Horálek Vytisknout článek

Fotogalerie: Zimní kometa Catalina

Kometa Catalina a Arcturus na Silvestra.
Autor: Miloslav Druckmüller

Poslední roky je, zdá se, už pomalu tradicí, že v období okolo Vánoc oblohu okoření nějaká jasnější kometa. Ani přelom roku loňského s letošním není výjimkou, a tak se opět můžeme kochat jednou vlasaticí. Tou je nyní kometa C/2013 US10 (Catalina), která se blíží k maximu své jasnosti a pro svou polohu na obloze ve Velkém voze v období krátce po novu není snad jednoduššich podmínek k jejímu nalezení. Ačkoliv je kometa stále spíše objektem pro malé dalekohledy, určitě si svou pozornost právem získala. A to zejména mezi nadšenými astrofotografy. Ve čtenářské galerii se již nahromadilo několik velmi zdařilých fotografických úlovku, které vám tímto představujeme a jejich autorům za ne děkujeme. A těšíme se na další!

Mapka pro vyhledání komety Catalina v lednu 2016. Autor: Sky and Telescope.
Mapka pro vyhledání komety Catalina v lednu 2016.
Autor: Sky and Telescope.
Neboť se Měsíc ocitá v novu v neděli 10. ledna 2016 časně ráno, nabízí se výhled ke kometě právě v následujících dnech prakticky ideální. Pochopitelně je třeba vydat se za město, nejlépe vysoko do hor s čistým vzduchem a dobrým výhledem k severovýchodnímu obzoru. Kometa nyní pozvolna přelétá ze souhvězdí Pastýře do Honicích psů a 14. ledna se plynule přesune do Velké medvědice, kde proletí poměrně blízko zadních hvez oje "Velkého vozu". Při pohledu malý dalekohledem (myslivecký triedr postačí) spatříme kometu jako mlhavý obláček, který se na tmavém nebi už v takovém přístroji bude pyšnit náznakem dvojice ohonů. Na fotogorafii se pak krásně projeví zelenavé zabarvení její hlavy a ohony pochopitelně vyniknou lépe. Kometu hledejte nejlépe v druhé polovině noci, ačkoliv je díky své poloze pomalu cirkumpolární (viditelná celou noc). V ranních hodinách se totiž dostává velmi vysoko nad obzor, prakticky do nadhlavníku.

Navíc zhruba do 22. ledna, kdy bude kometa nejsnáze nalezitelná, bude právě v ranních hodinách výhled stále nerušený svitem Měsíce, který se 24. ledna octne v úplňku. A protože v té době kometa již poletí vysoko u severního nebeského pólu, bude si stačit počkat, až se Měsíc "přehoupne" po úplňku do druhé poloviny noci, a pozorovat ji prozměnu už večer. To už bude ale - byť jen pozvolna - pomalu slábnout. Mimochodem, s jistotou ani Vánoce za dva roky, v prosinci 2018, nebudou bez kometarního "dárku". Můžeme těšit na další relativně výraznou vlasatici - kometu 46P/Wirtanen. Doufejme ale, že i tuto dvouletou "mezeru" mezitím zaplní i nějaké další zajímavé kometarní překvapení. No a do té doby si vychutnávejte právě kometu Catalina.

Své fotografické úlovky můžete do galerie zasílat přes formulář. Zdařilé záběry rovněž nezapomeňte zaslat do České astrofotografie měsíce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Článek o kometě Catalina z prosince 2015

Náhled Kategorie Místo pořízení Datum Autor

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »