Snímek týdne ESO: Jedinečná mozaika českého fotografa vznikala i na Slovensku

„Už dlouho jsem měl chuť vytvořit tuto nezvyklou mozaiku,“ popisuje šťastně Horálek, „ale pochopitelně to znamenalo perfektní načasování a daleké cestování. Takový snímek není možné z jednoho místa pořídit.“

„Nebeské X“, jak Horálek snímek nazval na svých stránkách, zachycuje dva pohledy do nebe ze dvou zemských polokoulí tak, aby se vzájemně doplnily a ukázaly celkový pohled na nebe v okolí Slunce v období ledna. Právě v té době, uprostřed zimy po zimním slunovratu, se totiž Slunce každý rok na obloze promítá do souhvězdí Střelce, a pokud bychom neměli žádnou atmosféru, na denním nebi by se nám naše mateřská hvězda promítala nedaleko centra Mléčné dráhy. Slunce je ovšem tak jasné, že rozptyl jeho světla v zemské atmosféře nám znemožňuje vidět na denním nebi hvězdy či Mléčnou dráhu a musíme počkat, až zapadne. Slunce zároveň obestírá disk meziplanetární hmoty, drobných částeček uvolněných zejména z jader tajících komet. Ten se do nebe promítá jako pás, jehož nejjasnější část můžeme pozorovat na tmavé obloze jako fotografům známé zodiakální nebo zvířetníkové světlo. Toto světlo je vlastně sluneční záření rozptýlené na zmíněných prachových částicích v disku kolem Slunce, a protože se disk s těmito částicemi rozkládá v rovině Sluneční soustavy, tedy rovině ekliptiky, promítá se do zvířetníkových souhvězdí. Odtud tedy název „zodiakální“. Neboť je rovina Sluneční soustavy sklopená vůči rovině Galaxie o úhel asi 60°, jsou i oba světelné pásy vůči sobě skloněny o tento úhel.

Tak, jak to vidí kosmonauti

Obrázek je mozaikou dvou snímků, ale zobrazuje jeden reálný pohled do noční oblohy, jaký by měli například astronauté na kosmické stanici ISS, kdyby si rukou zakryli Slunce (pochopitelně Slunce by i tak svou září zavinilo mnoho odlesků na oknech). Aby Horálek zakryl Slunce a nemusel přitom cestovat nad zemskou atmosféru – která sluneční záření rozptyluje – využil znalosti oblohy a jednoduše fotil nebe v době, kdy Slunce bylo pod obzorem a obloha byla tmavá a plná hvězd a obsahovala oba nebeské "pásy" v kýžené kompozici. A protože snímek zobrazuje oblohu na opačných zemských polokoulích, i focení samotné bylo plné protikladů. Snímek z observatoře Paranal (s kopulí a dalekohledem v popředí) fotografoval na konci ledna 2015 časně ráno před rozbřeskem, tedy než vyšlo Slunce. Tehdy se ukázala nad východním obzorem kompozice zodiakálního světla a jižní Mléčné dráhy (kterou na severní polokouli neuvidíte) ve tvaru „V“. Stejná kompozice, ovšem se severním úsekem Mléčné dráhy, se pak nabízela na severní zemské polokouli v lednu po západu Slunce a Horálek ji pořídil za bezměsíčné noci letos, tedy rok od pořízení prvního obrázku, ze slovenské Oravské Lesné. Sloučením těchto dvou pohledů pak vznikla celková mozaika.

Polovina snímku ze Slovenska

Pozoruhodné na snímku je i to, že ačkoliv Evropská jižní observatoř z principu nepublikuje snímky pořízené jinde než v lokacích s observatořemi (tedy zejména v Chile), tento obrázek publikovala i se záběrem na „nevlastní“ oblast pro zachování promyšlené kompozice. Polovinu snímku bylo třeba zachytit v oblasti s tmavou oblohou ze severní polokoule, pročež Horálek vycestoval do sousedního Slovenska. Severská polovina obrázku (na snímku dole) tak pochází z kopce nad malebnou vesničkou Oravská Lesná s výhledem na Velkou Fatru (který je na obrázku skryt za stromy). Právě tím směrem, i když desítky kilometrů od Oravy, se nachází i mladý „Park Tmavej Oblohy Veľká Fatra“. Není tedy divu, že na snímku se nachází krásné struktury Mléčné dráhy i v té její severní větvi.

Kromě hvězdného „pilíře noci“ a zodiakálního světla si můžete všimnout načervenalých mlhovin v rovině Mléčné dráhy. Tyto mlhoviny bohužel očima vidět nejsou (pouze ty nejjasnější, avšak ne v barvách, neboť lidské oči na barvy v noci nejsou citlivé), fotoaparát je však zachytí snadno. Jde o oblasti se zářícím vodíkem, který je stavebním kamenem při tvorbě nových hvězd. Zejména je toho pak důkazem červená mlhovina vypadající jako růže, ležící u pravého horního rohu, známá jako Carina. Ta leží velmi blízko jižního nebeského pólu (spatřit byste ji mohli nízko nad obzorem až z úrovně Kanárských ostrovů a jižněji) a jde o jednu z nejvýraznějších hvězdotvorných oblastí na nebi vůbec. Na opačné straně – v severní části Mléčné dráhy, pak leží obdobná mlhovina s lidovým názvem „Severní Amerika“, jejíž tvar byste mohli velmi slabě vytušit i očima, ovšem jen na opravdu tmavém nebi se světelným triedrem v ruce.

Začalo to nevinnou nostalgií

„No, abych pravdu řekl, původní záměr obrázku byl úplně jiný. Jako velký fanda mysteriózního seriálu Akta X z dob mého dětství – který jsem si oblíbil i proto, že mě rodiče pravidelně zakazovali se na něj koukat – jsem chtěl svou tvorbou skromně oslavit obnovení seriálu po dlouhých 16 letech,“ vzpomíná s humorem Horálek. „Až teprve po publikaci na svém webu a prvních reakcích k obrázku mi došlo, co že jsem to vlastně vytvořil a jak je to specifické. Například i vědomí, že takový obrázek lze vytvořit jen v lednu, protože nikdy jindy se Slunce na obloze nenachází takhle šikovně u centra Mléčné dráhy ve Střelci, jej činí opravdu neobvyklým. Když to pak viděli pracovníci v ESO, zařadili to okamžitě mezi nejbližší plánované snímky týdne, ačkoliv  jejich seznam naplánovaných snímků týdne sahá až do konce roku 2017 a jen tak nějakou změnu neučiní. Nesmírně mě to potěšilo!“

O Petru Horálkovi

Petr Horálek se narodil v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Od roku 2009 je rovněž vedoucím redaktorem serveru ČAS Astro.cz. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. Jako astrofotograf je autorem několika Astronomických snímků dne NASA a v lednu 2015 se stal fotovyslancem Evropské jižní observatoře. Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. Více najdete na stránkách autora, které jsou pro velký zájem ze zahraničí vedeny převážně v angličtině.

O Evropské jižní observatoři

Evropská jižni observatoř ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Kontakty a další informace:

Petr Horálek
Fotograf, Foto Ambasador ESO a vedoucí redaktor Astro.cz
Tel.: 736 124 431
E-mail: horalek@astro.cz

Pavel Suchan
Tiskový tajemník AsÚ AV ČR a České astronomické společnosti
Tel.: 737 322 815
E-mail: suchan@astro.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Snímek týdne ESO - X Marks the Spot
[2] Petr Horálek jako fotovyslanec ESO
[3] Stránky Petra Horálka
[4] Čech zachytil tajuplné rudé skřítky na observatořích ESO v Chile
[5] Park Tmavej Oblohy Veľká Fatra
[6] Článek o zodiakálním světle z roku 2015
[7] Tiskové zprávy ESO