Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: listopad 2012

Vesmírná videa: listopad 2012

Leonida 2012 - bolid - na celooblohovce. Autor: Stéphane Vetter
Leonida 2012 - bolid - na celooblohovce.
Autor: Stéphane Vetter
Listopadové dění se neslo především v duchu zajímavého úplného zatmění Slunce v Austrálii, připoměly se také meteorické roje. V kosmonautice jsme se opět mohli podívat na Mezinárodní vesmírnou stanici a na závěr měsíce se hodně spekulovalo také o objevech Curiosity na Marsu. Trochu v pozadí pak zůstalo padesáté výročí Evropské jižní observatoře.

Úplné zatmění Slunce

14. listopadu 2012 bylo mnoho pozorovatelů na severovýchodě Austrálie opět uchváceno nádherným přírodním úkazem. Tentokrát bylo vše okořeněno faktem, že Slunce bylo blíže obzoru a bohužel pro mnohé na pobřeží také tím, že třeba zatmělé Slunce vůbec neviděli. Ne kvůli Měsíci, nýbrž oblačnosti, která zhatila i plány české vědecké expedice vedené panem Druckmüllerem. Jiní měli štěstí, protože třeba stáli v tom srpávném kousku pobřeží, nebo popojeli za jasnou oblohou více na západ. Proto se můžeme kochat pěknými fotografiemi a také zajímavými videoanimacemi z krajiny při zatmění.

Leonida 2012

Velice pěkné time-lapse video z letošních Leonid se povedlo Stephane Vetterovi. Pomocí Nikonu D3 a 8 mm objektivu Sigma se mu podařilo pořídit 610 působivých snímků, na kterých je k vidění celá řada nádherných věcí. V první řadě je to velmi jasná Leonida, která přeťala někdy v první polovině noci celou oblohu. Tehdy byl totiž radiant, tedy souhvězdí Lva, odkud zdánlivě meteory vylétají, ještě velmi nízko nad obzorem. Proto je stopa meteoru tak dlouhá. To ale není vše. Na videu můžeme obdivovat také jevy zvířetníkového světla a nad ránem přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS.

Prohlídka vesmírné stanice

Přibližně každého půl roku se na stanici střídají posádky. Velitelka poslední mise, Sunita Williams, která 19. listopadu přistála na Zemi, pořídila zajímavou komentovanou prohlídku stanice před odletem. Video je sice komentováno anglicky, ale pokud tento jazyk ovládáte, je určitě zajímavé.

Celá mise Curiosity je zajímavá

Ano, přelomová je samotná mise vozítka Curiosity, která začala v srpnu na povrchu Marsu. Za necelý půlrok se vědcům povedlo zkontrolovat funkci všech přístrojů a ty přinesly i první zajímavé výsledky. Z hlediska široké veřejnosti asi ne tak zajímavé, ale z pohledu vědy určitě ještě neřekla Curiosity poslední slovo. Teprve řada opakovaných experimentů ale potvrdí, zda se na Marsu vůbec setkáme se složitými organickými molekulami nebo metanem. Video, které vidíte níže je úsměvnou verzí, kterak přiblížit význam a očekávání této mise. Snad se vám tento úmysl, podívat se na celou věc s trochou vtipu, bude líbit.

ESO 50 let

S výročím padesáti let od založení Evropské jižní observatoře začínají vycházet zajímavé videosestřihy na stránkách ESO. První z nich je věnován typické pozorovací noci chilských dalekohledů. Užijte si pěkné záběry nenarušené noční oblohy z pohodlí domova.

Mezi častá videa v našich přehledech patřily i záběry Země z ISS. Řadu pokusů o co nejlepší video najdete v klubu NASA na Vimeu.

Za zpoždění vydání se omlouvám, nebyly lidské zdroje. Děkuji za přízeň. Odkazy na videa pro vás připravuji ve spolupráci s Klubem astronomů Liberecka, pobočkou ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Zatmění Slunce 2012, Curiosity, ISS, Leonidy 2012, ESO 50 let


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »