Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: listopad a prosinec 2017

Vesmírná videa: listopad a prosinec 2017

Start Falconu 9 z Kalifornie
Autor: Doug Ellison

Vítejte v novém roce u našeho videopřehledu dění v kosmonautice i na obloze. V úvodu se vrátíme k návštěvníkovi, který se u Slunce dlouho neohřál. Opět si prohlédneme nádhernou Jupiterovu atmosféru. Poté se zaměříme na přípravy raket a družic a také testy všeho možného. Okusíme návrat z vesmírného letu a prohlédneme si nádherné úkazy v atmosféře po startu raket. Závěrem si přiblížíme osud Falconu Heavy, nabídneme novou animaci startu SLS a nakonec vzpomeneme výročí mise Apollo 17.

Mezihvězdný návštěvník Oumuamua

Těleso objevené 19. října 2017 se ukázalo být velmi pozoruhodným. Prvně dostalo označení jako kometa, tedy C/2017 U1 (PanSTARRS), ovšem brzy se ukázalo, že nejeví kometární aktivitu, a tak bylo klasifikováno jako planetka A/2017 U1. Jenže když se upřesnila dalším pozorováním jeho dráha, zjistilo se, že planetka letí kolem Slunce velkou rychlostí po hyperbolické dráze. To ale znamná, že jde o návštěvníka, který nepatří do naší Sluneční soustavy. Nakonec byla tedy použita definitivní klasifikace pro mezihvězdný, tedy interstelární, objekt – 1I/2017 U1. Nakonec dostal i jméno a tak dnes můžeme hovořit o objektu 1I/Oumuamua. Planetka je ovšem nejen velmi rychlá, ale též jevila při pozorování velké změny jasu. Ukázalo se, že jde o velmi protáhlé a na povrchu načervenalé těleso. Podobných návštěvníků je jistě mnohem více, ale toto je první případ, kdy jsme jej stihli zaznamenat, než odletěl pryč.

Jupiter z Juno

Nadále pokračuje výzkum Jupiteru sondou Juno. Další pěkné video vzniklo ze snímků pořízených v okolí perijovu č. 9, tedy behěm devátého těsného průletu sondy kolem planety. Dráha sondy je velmi protáhlá elipsa a tak se do velké blízkosti dostane zhruba jednou za dva měsíce. Původně se očekávala rychlejší kadence, každých 14 dní, ale kvůli nejasnosti kolem stavu hlavního motoru byl raději druhý zážeh odvolán a sonda zůstává na protáhlejší dráze, která však umožňuje vykonat stejnou vědu, jen pomaleji. Na druhé straně asi zůstané funkční delší dobu, než se očekávalo a to může být jenom dobře.

Příprava družic a raket před startem

Následující video nám má hlavně pomoci nahlédnout trochu do kuchyně příprav družice před vypuštěním. Musí se sestavit, otestovat, připevnit k adaptéru a ten k hornímu stupni rakety. Pak se vše uzavře aerodynamickým krytem, nasadí na zbytek rakety a může se letět. Tak vypadá ve zkratce i příprava družice, která má pět P.

Z podobného soudku je také druhé video, tentokrát jde o virtuální skládačku jiné družice, kanadské RADARSAT Constellation. Ke startu má být série těchto družic připravena v roce 2018.

V roce 2017 měli v Číně hodně co dohánět, protože došlo k selháním některých raket. Druhá polovina roku už se odehrála ve slušné kadenci a úspěšně. Jedním z příkladů je start rakety Dlouhý Pochod 3B s navigačními družicemi Beidou. Na videu máme výjimečnou příležitost vidět všechny přípravy rakety až po samotný start. Podobné video nabízí i příprava rakety CZ-2D s družicí Yaogan.

Také v Rusku se pravidelně natáčí přípravy ke startu nákladních lodí Progress nebo dopravních lodí Sojuz. My však vybíráme záběry z příprav meteodružice Metero-M. Její osud byl nešťastný, protože po startu došlo k chybě na urychlovacím stupni a tak shořela na Atlantikem ještě během prvního obletu Země.

Jeden z posledních letů absolvovala raketa Delta II a byl to poslední let v plné konfiguraci postranních urychloacích bloků. Raketa je známa tím, že dříve vynesla třeba marsovské rovery. Ale teď už jde do důchodu. Video z příprav rakety dobře ukazuje její krásu i relativní mohutnost.

Testuj a zase testuj

Protože jen tak se dobereš k úspěšnému výsledku. Přestože většina systémů marsovského robota pro rok 2020 bude odvozena od Curiosity, vždy je co vylepšovat. Týká se to i supersonického padáku, který prodělal test ve vysoké atmosféře, tedy v podobné rychlosti a podmínkách, v jakých má pracovat při přistání na Marsu. Test je vidět na následujícím videu.

Testy prodělává i miniraketoplán Dream Chaser společnosti Sierra Nevada Corporation. Tento letounek má být schopen startovat na vrcholku rakety a zásobovat kosmickou stanici. Je škoda, že nebyl rovnou schválen jako jeden z projektů pro dopravu astronautů, určitě by byl vítaným zpestřením mezi klasickými loděmi Boeingu a SpaceX. Nicméně kdoví, jak se celý projekt vyvine. Zatím má nakročeno dobře.

Testy musí provádět všichni. SpaceX, jak známo, k tomu využívá testovací středisko McGregor v Texasu. Celkový pohled na testovací standy a další pozemní vybavení je na následujícícm videu. Právě zde proběhly také první skoky a lety Grasshoperu, zkušební rakety, která proklestila cestu až k nynějším přistáním prvních stupňů Falconu 9.

Mezi divácky atraktivní testy patří i přípravy nového exempláře rakety a kabiny New Shepard. Letos nás čeká ještě pár testovacích letů na hranice vesmíru, během nichž kabina s největšími okny, jaké kdy kosmická loď měla, ověří, že je připravena nést cestující. Pak už nic nebude stát kosmické turistice v cestě. Toto je smělý plán společnosti Blue Origin a my jí můžeme jen fandit, ať vše dopadne dobře. Svůj první let už si vychutnala figurína a lety jsou využívány i k vynesení experimnetů běžných škol nebo univerzit.

Návrat ze skutečného vesmírného letu

Opravdový kosmický let ničím nenahradíš. A obyčejný smrtelník jej nikdy nezažije, taková je realita současných letů maximálně tak na palubu Mezinárodní vesmírné stanice. Jsme rádi, že díky kamerám můžeme být alespoň při tom, když raketa startuje, nebo když kosmická loď přistává. Přistání v jedné minutě videa je prostě netradiční zážitek.

Efektní starty raket

Pozorování startu rakety může být mimořádná podívaná. A pokud se k tomu sejdou podmínky, tedy jasná obloha a doba kolem soumraku, jedná se o překrásné divadlo. Mohli se o tom přesvědčit lidé v Kalifornii po startu Falconu 9 s družicemi Iridium a také u nás, když z Kapustin Jaru za ukrajinskými hranicemi letěla raketa Topol. Ukázet bude tentokrát více. Jak z fantastického představení nad Kalifornií, tak z vypuštění družic Iridium. Ve chvíli, kdy jedna zakryla Slunce, bylo vidět předchozí vypuštěné družice, jako šňůrku perel nad Zemí. A pokud jde o balistickou střelu Topol, která vytvořila neobvyklý oblak na ranní obloze 26. prosince, tak to byla také pěkná podívaná, žel pouze pro vytrvalé pozorovatele oblohy nebo jiná ranní ptáčata a webkamery.

Falcon Heavy konečně na rampě

Předpokládalo se, že rok 2017 bude definitivně tím, kdy uvidíme start Falconu Heavy. Jenže věci nejdou tak snadno. SpaceX zdržela oprava rampy LC-40 a navíc spojit tři Falcony 9 dohromady a letět s nimi to není tak jednoduché. Nicméně přípravy nového nosiče už koncem roku 2017 vyvrcholily a tak jsme mohli po Vánocích sledovat vývoz i vztyčení rakety. Pokud půjde vše podle plánu, měl by v lednu proběhnout statický zážeh i start. Jestli se nezdrží mise Zuma, plánovaná na 4. ledna, potom zkušební zážeh má proběhnout 6. ledna. Start je zatím vymezen do třetího lednového týdne 15. až 21. ledna, ale znáte to, může se testovat, ladit, odkládat. My už počkáme.

Nová animace startu SLS

Start nejsilnějšího Falconu je snad už za dveřmi, zato start mohutné rakety SLS se zdá být někde v mlhavé budoucnosti roku 2019. Uvidíme. Každopádně už je známa podoba nátěru nosiče, na němž nechybí i šachovnicové terčíky.

Apollo 17 už před 45 lety

Přistání mise Apollo na povrch Měsíce pohledem astronauta je poutavý zážitek. Přesně takový nám nabízí následující video. Věděli jste, že už uplynulo 45 let, co byl naposledy na povrchu Měsíce člověk? Byl jím Gene Cernan, astronaut s českými předky, který nás opustil teprve před rokem.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírná videa


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »