Vesmírná videa: květen a červen 2017

SN 1987A

Letos 23. února uplynulo 30 let od okamžiku, kdy k Zemi dorazily fotony z náhlého zjasnění hvězdy v průvodci naší Galaxie, Velkém Magellanově mračnu. Nastal vzácný okamžik, kdy lidé na jižní polokouli mohli opět spatřit pouhým okem supernovu. Tehdy měla jasnost 4,5 mag a postupně ještě zjasnila, až v květnu dosáhla třetí hvězdné velikosti. Dnes se domníváme, že uprostřed mlhoviny, kterou zde můžeme pozorovat, je neutronová hvězda. Po desetiletí ji studovaly rádiové, optické i rentgenové observatoře, ale prach uvnitř dokonale skrývá zajímavou centrální část. Soustava milimetrových radioteleskopů ALMA, pozorující na pomezí mezi infračervenými a rádiovými vlnami, má mnohem lepší šanci podívat se skrz pracho-plynná mračna uvnitř. Spatřila zde oblaka oxidů křemíku a uhlíku (SiO a CO), které právě jasně září na submilimetrových vlnách. Na níže uvedené animaci (SiO růžově a CO žlutě) můžeme pozorovat shluky uvnitř mlhoviny SN 1987A. Podobné snímky velmi pomohou vědcům ověřit si své modely vzniku mlhoviny.

Povedená animace zatmění

Letos v létě stín Měsíce projde postupně přes celé Spojené státy americké. Zatmění, které nastane 21. srpna 2017 a bude trvat asi 2 minuty a 40 sekund, je zajímavé mimo jiné tím, že jde o jeden Saros posunuté zatmění, které jsme mohli obdivovat ve střední Evropě 11. srpna 1999. Pro mnohé to tedy bude zajímavá reminiscence tohoto zatmění, pro další zase příležitost spatřit asi nejhezčí přírodní úkaz třeba i poprvé v životě. Celé divadlo funguje jednoduše, když Měsíc přechází před slunečním kotoučem, ale málokdy si dokážeme představit ve skutečném poměru, jak to celé ve vesmíru vypadá. Velmi povedená animace nám to předvede v celé kráse.

Úspěšné období pro SpaceX

Začalo to už prvního května, kdy jsme mohli sledovat naprosto úžasný start a přistání během mise s tajnou vojenskou družicí NROL-76. Při tomto startu jsme díky výbornému počasí mohli sledovat celou dobu video z kamery na pobřeží a také vybrané úchvatné detaily. Zároveň běžela v rohu celou dobu telemetrie prvního stupně, což bylo také vůbec poprvé a poskytlo to zajímavý pohled na to, co se s raketou vlastně děje. Pokud se jej chcete připomenout s původním komentářem Dušana Majera z portálu Kosmonautix.cz, pusťte si záznam z odkazu (kde v čase videa 18 minut je start, v čase 20:30 je oddělení obou stupňů, v čase 25:30 vstupní zážeh a v čase 27 minut je přistání). Samotný sestřih uvedených fází letu je níže ve vloženém videu.

16. května už se letělo znovu z Floridy, a protože byla vynesena těžká geostacionární družice Inmarsat 5 F-4, tak se nepřistávalo. Ovšem už při dalším startu s Dragonem k ISS jsme se přistání dočkali opět. Video z přistání je k dispozici i ve vysokém rozlišení 4k. Ovšem mise CRS-11 možná zaujala více tím, že z prvního stupně po jeho oddělení od stupně horního zřejmě vyletěla šuplera, jak ukazuje i jedno z videí na internetu. Start z Dragonem byl pro nás zajímavý ještě z toho pohledu, že pokud nám ve výhledu nebránila oblačnost, dal se přelet Dragonu pozorovat už 22 minut po startu na naší obloze. K tomu se také vrací povedené video vložené níže.

Triumfální období startů následujících v rychlé kadenci po sobě jsme zažili v červnu a vlastně i na začátku července. Mise s BulgariaSat-1 23. června přinesla i úspěšné přistání na mořské plošině v Atlantiku. Video z přistání stále není veřejné, ale už víme, že šlo o nejtvrdší přistání v historii a zřejmě nechybělo mnoho, aby se nepovedlo. Stupeň doputoval do přístavu v náklonu 6 stupňů. No a aby toho nebylo málo, tak už 25. června se letělo s družicemi Iridium-NEXT. Tak krátký rozestup byl samozřejmě možný jen díky tomu, že se startovalo z Kalifornie a přistávalo se na mořské plošině v Pacifiku. Paradoxně i během tohoto přistání došlo k tvrdšímu dosednutí. V přímém přenosu (v odkazu v čase 26 minut) jsme mohli sledovat, že stupeň vypnul motor nejspíš kousek nad plošinou a následným dosednutím došlo opět k mírnému náklonu. SpaceX má k červenci 2017 už 10 úspěšných startů a ještě 12 by jich ráda letos stihla. Vzhledem k nucené odstávce na KSC a tomu, že teprve dokončují opravy poničené rampy SLC-40 to může být skutečně husarský kousek, pokud se to podaří. Dnes se rozloučíme videem ukazujícím pohled do části výrobní haly.

Český a slovenský cubesat

Start indické rakety PSLV 23. června přinesl unikátní situaci, kdy s hlavní družicí Cartosat vyletělo i mnoho malých, tzv. cubesatů. Jeden z nich tvořený kostičkou o velikosti asi 10 cm se jmenuje SkCube a hodně se o něm mluvilo, bohužel i zbytečně negativně v souvislosti s nedávným problémem. My ale věříme, že se jej podaří vyřešit. Družice je každopádně úspěšná už nyní a kolegové ze Slovenska si zaslouží pochvalu i obdiv. Radioamatéři si mohou signál z družice sami zachytit, jak je patrné na videu jednoho z nich. Družici českou, nazvanou VZLÚSat tvořily hned tři spojené kostičky. O této družici však mnoho informací v médiích není a to je určitě škoda. Níže uvedené video ukazuje uvolnění všech družic při startu indické rakety.

Úkazy jupiterových měsíčků

Pozorování Jupiteru přináší i pěkné zážitky s jeho měsíčky. Jak ukazuje video Milana Antoše, nemusí jít jen o přechody měsíčků a jejich stínů. Někdy se v jednu chvíli může jeden měsíček nořit do stínu Jupiteru, zatímco jiný z něj zrovna vystupuje.

Blízkozemní asteroidy

A ještě jeden obor pozorování je pro nadšené amatérské astronomy snadným soustem – blízkozemní asteroidy. V okamžiku, kdy se tělesa o rozměrech v řádu desítek až stovek metrů přiblíží k naší planetě na statisíce až milióny kilometrů, jsou již viditelná v dalekohledu jako slabší ˜„hvězdičky“, které se viditelně pohybují mezi ostatními hvězdami. Blízkozemní asteroid 2017 CS je zrovna příkladem tělesa, které prolétalo až za drahou Měsíce, ale bylo poměrně velké, asi 900 metrů. Video jeho pohybu je vidět níže. Asi desetkrát menší planetku 2010 VB1 pak Milan Antoš zobrazil 18. června v této animaci. Planetka navíc pěkně blikala. Na Astrofóru najdete i další úlovky českých a slovenských astronomů.

Budoucnost souhvězdí Orion

Jak známo, hvězdy už dávno nepovažujeme za stálice. Dnes však máme přesná data o poloze hvězd už ze dvou různých astrometrických družic a to s odstupem přibližně čtvrt století. První měření provedla družice Hipparcos a druhá družice Gaia. Díky tomu mohlo vzniknout video ukazující pohyby hvězd v části oblohy, kde se nachází souhvězdí Oriona a Býka. Některé hvězdy tvoří společnou asociaci nebo hvězdokupu a letí tedy v prostoru stejným směrem (dobře je to vidět u Hyád v pravém horním rohu nebo u pásu Oriona). Jinak se ale souhvězdí, jak je známe dnes, brzy začínají rozpadat, a kdo ví, třeba se z Betelgeuse mezitím stane supernova a „zhasne“ zde nadobro. Gaia nám ve druhé várce dat poskytne i přesné údaje o pohybech hvězd, ale díky měřením Hipparcos jsme si tuto úžasnou simulaci mohli prohlédnout už nyní. Zrychlenou verzi videa nabídla ESA zde.

Třetí detekce gravitačních vln

To, že ve vesmíru existují binární černé díry o hmotnostech desítek Sluncí, už víme a díky detektoru Advanced LIGO taky víme, že sloučení takových černých děr do jedné vyvolává detekovatelné gravitační vlny. Od září 2016, kdy přišla první taková detekce, se to povedlo ještě nejméně dvakrát. Výsledky se dozvídáme se zpožděním daným časem na práci vědců se zaznamenanými daty. Poslední úkaz byl zachycen 4. ledna 2017 a sloučily se při něm černé díry o hmotnostech 31 a 19 hmot Slunce.

Electron aneb „Je to test“

Příznačný název prvního pokusného startu rakety Electron jasně ukazuje, jaký byl záměr konstruktérů. Něco se povedlo a něco ne. Víme, že raketa nedosáhla až na oběžnou dráhu, ale mnoho nechybělo. Víme, že se podařilo vyslat vysoko do atmosféry první raketu, jejíž čerpadla byla poháněna na baterie. Uvidíme, jaký bude další osud novozélandské firmy, ale určitě neřekli poslední slovo.

Unity roztáhla křídla

Firma Virgin Galactic se postupně blíží k prvnímu suborbitálnímu letu svého nového letounu Space Ship Two nazvanému Unity. Nyní víme, že došlo k testu, kdy byl letoun upuštěn z pod letadla, a zkoušelo se vyklopení křídel, které umožňují aerodynamické brždění při návratu do atmosféry. Vyklopená křídla pak fungují jako letky badmintonového míčku a pak se zase sklopí a letoun přistává na letišti.

Rekordní let miniraketoplánu X-37B

Americký vojenský miniraketoplán se vrátil na Zemi po rekordně dlouhém letu trvajícím 718 dní. Poprvé též přistával na dráze využívané dřív raketoplány. To znamená, že na KSC se přistávalo poprvé od července 2011, kdy zde naposledy dosedl raketoplán Atlantis.