Úvodní strana  >  Na obloze  >  Slunce  >  Zatmění Slunce  >  Zatmění Slunce v letech 2011–2020  >  Zatmění Slunce 21. srpna 2017

Zatmění Slunce 21. srpna 2017

Zatmění Slunce 21. srpna 2017. Autor: Fred Espenak/NASA.
Zatmění Slunce 21. srpna 2017.
Autor: Fred Espenak/NASA.
Velmi výhodně položené úplné zatmění Slunce se bude odehrávat výhradně nad územím Spojených států. Zatmění začíná v ranních hodinách v severním Pacifiku a končí v Atlantickém oceánu odpoledne. Stín Měsíce postupně přejde přes Oregon, Idaho, Wyoming, Nebrasku, Kansas, Missouri, Kentucky, Tennessee, Severní Karolínu, Georgii a Jižní Karolínu. Nejdéle potrvá ve státě Kentucky 2 minuty 41 sekund, přičemž zde dosáhne Slunce během totality 64° nad obzorem. Jde o nejočekávanější zatmění druhé dekády 21. století, neboť valná část pásu totality přechzí přes snadno dostupnou pevninu s několika místy s vysokou pravděpodobností jasného počasí (přes 70 %) a možností okamžitého přesunu. (Zdroj: EAI).

Video: Průběh zatmění nad USA
(anglicky, autor: NASA)

Průběh zatmění v USA a kam se vydat
(Autor animace: A. T. Sinclair)

Pás zatmění Slunce 21. srpna 2017 na území USA. Autor: Eclipsophile.com
Pás zatmění Slunce 21. srpna 2017 na území USA.
Autor: Eclipsophile.com

Průměrný výskyt oblačnosti nad USA v den zatmění dopoledne (nahoře) a odpoledne (dole). Čím je barva více do modra, tím méně oblačnosti se nad danou lokalitou 21. srpna nachází. Autor: Jay Anderson/Eclipsophile.com
Průměrný výskyt oblačnosti nad USA v den zatmění dopoledne (nahoře) a odpoledne (dole). Čím je barva více do modra, tím méně oblačnosti se nad danou lokalitou 21. srpna nachází.
Autor: Jay Anderson/Eclipsophile.com

Úplné zatmění Slunce 21. srpna 2017
Úplné zatmění Slunce 21. srpna 2017

Z hlediska klimatologické situace se vyplatí cestovat spíše na západní polovinu USA, tedy do států Oregon, Idaho, Wyoming či do Nebrasky, kde je poněkud sušší léto a úkaz tam nastane v dopoledních hodinách, tedy v době s obecně menším výskytem oblačnosti (ta se tvoří až pozdě dopoledne a odpoledne). Zatmění sice bude směrem na západ poměrně či podstatně kratší než v oblastech s maximálním trváním (od západního pobřeží se délka bude pohybovat okolo 1 minuty 50 sekund a poroste až ke 2 minutám 20 sekundám směrem do Oregonu), ale docela suché prostředí v kombinaci s velkými pláněmi a dlouhými dálnicemi v oblasti pásu zatmění dávají vysokou šanci úkaz spatřit na jasném nebi.

Podrobné informace naleznete na mnoha webových stránkách (viz níže), velmi pomocná je pak stránka klimatologa Jaye Andersona www.Eclipsophile.com. Mnozí celkem právem toto zatmění považují za "nejsnazší", neboť přímo při pobytu v USA bude panovat obrovská informovanost ohledně aktuálního vývoje počasí. Samotní Američané viděli na svém území úplné zatmění Slunce v několika státech naposledy v roce 1979 (a jen v Kalifornii pak v roce 1991), mají proto v plánu nesmírně koordinovaný a obsáhlý program pro širokou veřejnost, a to jak pro tuzemce, tak i pro cestovatele. Díky tomu, že zatmění probíhá i nedaleko několika národních přírodních parků, snad každý výlet spojí i s poznáváním přírodních krás USA. Další informace rovnež najdete v knize Tajemná zatmění.

Doporučujeme



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Zatmění slunce 2017, Slunce


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »