Jak pozorovat Slunce
Když se rozhodneme pozorovat Slunce, můžeme si vybrat mezi vícero způsoby pozorování. Běžnému zájemci lze doporučit, aby se obrátil na nejbližsí lidovou hvězdárnu, kde může Slunce pozorovat profesionálními přístroji za dodržení všech bezpečnostních pravidel a navíc se mu dostane zasvěceného výkladu od odborníků. Pokud se však rozhodnete pozorovat Slunce sami, můžete si vybrat z následujících způsobů pozorování.
Při pozorování Slunce si nezapomeňte dobře chránit svůj zrak! Podrobné rady a doporučení, jak si chránit zrak, najdete v kapitole Bezpečnost.
Obsah
- Přímé pozorování Slunce
- Projekce Slunce na stínítko
- Pozorování dalekohledem s filtry
- Fotografování Slunce
- Pozorování částečného zatmění
- Fotografování úplného zatmění Slunce
Přímé pozorování slunce pomocí filtrů
Nejednodušeji se Slunce pozoruje pomocí speciálních brýlí na pozorování Slunce, které mají místo skel vsazeny speciální filtry určené právě pro přímé pozorování Slunce. Místo brýlí lze také použít svářeckou kuklu, případně i jen sklíčko do svářecké kukly s číslem alespoň 13.
Projekce Slunce na stínítko
Dalším způsobem pozorování Slunce je promítnout si jeho obraz na stínítko. Slunce pak nepozorujeme přímo, ale díváme se bezpečně na promítnutý obraz. K vytvoření takového obrazu Slunce můžeme použít různé postupy. Od jednoduchých až po složité, za použití dalekohledu. Kvalita pozorovaného obrazu Slunce bude pak samozřejmě odpovídat použité metodě. Obraz Slunce si snadno můžeme promítnout pomocí zrcátka, které dáme do obálky, ve které vystříhneme kulatý otvor přibližně centimetr veliký. Zrcátkem v obálce pak promítáme obraz Slunce na zastíněnou plochu ve vzdálenosti zhruba 5 metrů. Obdobně můžeme použít čtvrtku papíru, do které uděláme kulatý otvor zhruba 3 milimetry veliký a obraz Slunce pak promítáme na zem. Takto vytvořený obraz Slunce bude nevalné kvality. Hodí se spíše pro sledování slunečních zatmění.
Kvalitního výsledku dosáhneme s použitím speciálního Šolcova zrcátka („šolcátka“), které promítá obraz Slunce asi 3 metry daleko a na Slunci uvidíme i malé skvrnky.
Daleko lepších výsledků dosáhneme když obraz Slunce promítáme na stínítko z triedru a vůbec nejlepší výsledky budeme mít pomocí astronomického dalekohledu. U použití triedru a nebo levnějších dalekohledů pozor, zda clonky uvnitř tubusu nejsou z plastu, protože pak může dojít k jejich propálení na okraji. Podobně u dalekohledu je nevhodný plastový okulár. Obecně však platí, že čím větší přístroj s větší ohniskovou vzdáleností, tím větší zvětšení a tím více detailů na Slunci spatříte.
Úplně nejlepší je vybavit dalekohled speciální fólií prodávanou k pozorování Slunce, která zachytí většinu přicházejícího světleného a tepelného záření. Pro nadšence pak úplnou špičku představuje pořízení tzv. Herschelova hranolu, který poskytuje při pozorování největší detaily v pozorovaném obrazu.
Pozorování SlunEČNÍ AKTIVITY (H-ALFA)
Nejzajímavější zážitek však poskytne pohled přes dalekohled vybavený speciálním H-alfa filtrem, který propouští úzkou část slunečního záření (konkrétně kolem vlnové délky 656,3 nm), ve které nejvíce září tzv. sluneční chromosféra. Tímto speciálním vybavením lze na Slunci zpozorovat jevy, jako jsou protuberance („jazyky“ žhavého plazmatu jakoby se vznášejícího nad okrajem Slunce), filamenty (protuberance promítnuté na slunečním kotouči, vypadají jako tmaví „hadi“) a další jevy. Takovým přístrojem disponuje například Štefánikova hvězdárna v Praze nebo Hvězdárna b. A. Krause v Pardubicích. Také si jej můžete zakoupit.
Fotografování Slunce
Nikdy neobracejte běžný fotoaparát neopatřený příslušným filtrem přímo na Slunce. Zničíte ho. Nejednodušší způsob jak pořídit obrázky Slunce je, když si vyfotografujete obrázek Slunce promítnutý na stínítko. Pokud máte teleobjetktiv a pořídíte si před něj filtr pro přímé fotograování Slunce, je to dobrý způsob jak získat pěkné fotografie. V tomto případě je velice vhodné fotografovat ze stativu. Fotografie Slunce můžete také pořizovat dalekohledem opatřeným filtrem. Pokud to váš dalekohled umožní, fotografujte Slunce fotoaparátem namontovaným místo okuláru. Filtr musí být samozřejme v dalekohledu umístěn někde před okulárem.
Více o fotografování Slunce najdete níže v podkapitole Fotografování úplného zatmění Slunce.
Pozorování částečného zatmění Slunce
Při částečném zatmění Slunce se nabízí hned několik zajímavých námětů, čeho si lze v průběhu úkazu všimnout. Už dalekohledem nevybavený pozorovatel může být v průběhu úkazu uchvácen nespočtem malých srpečků na stěně domu či na chodníku, nachází-li se poblíž keře či lesa, skrze který Slunce prosvítá. Tomuto jevu se říká dírkový efekt a jde vpodstatě o promítnutí obrazu Slunce malou clonou na projekční plochu (zemi či stěnu). Protože mezi větvemi stromů v lese či v keři je těchto clonek nespočet, uvidíte i nespočet malých srpečků. Ostatně si to můžete sami vyzkoušet, když jednu takovou clonku vytvoříte vaší rukou. Stačí zatnout pěst a mezi prsty nechat malou škvíru. Tu pak namířit ke Slunci a na druhé straně se vám ve stínu vaší zaťaté pěsti objeví srpek. Namísto ruky můžete použít karton papíru a nůžkami do něj vypíchnout malou dírku. Fantazii se meze nekladou, užijte například cedník, nebo do papíru „vydírkujte“ složitější obrázek.
Projekční hry při zatmění Slunce.
V dalekohledu vybaveném filtrem lze pak pozorovat úkaz přímo. Obecně čím větší přístroj a větší zvětšení, tím více detailů spatříte. Půjde především o nerovnoměrný profil hornatého Měsíce nebo o útvary ve sluneční fotosféře – tmavé sluneční skvrny nebo světlá fakulová pole.
Fotografování úplného zatmění Slunce
Úplné zatmění Slunce určitě potěší všechny milovníky krásných nebeských úkazů. Každý, kdo se rozhodne za tímto zatměním cestovat, se nějak připravuje, aby si pořídil památku na tento den, ať již ve tvaru fotografie, záznamu na videu, nebo jen tak, jako nezapomenutelnou vzpomínku. A každý by jistě byl rád, aby se mu jeho snímek vydařil co nejlépe, aby třeba mohl být využit i pro odborné zpracování. Z toho důvodu určitě přijde vhod několik rad, jak si při úplném zatmění Slunce počínat. Vynecháme ovšem náročné experimenty, které určitě budou provádět různé vědecké výpravy z věhlasných i méně známých institucí. Zaměříme se na pozorování jednoduchými přístroji, které jsou dostupné snad pro každého, neboť každý cestovatel za slunečním zatměním určitě nezapomene nějaký ten fotoaparát, vhodný objektiv a stativ.
Při použití běžně dostupných teleobjektivů typu MTO či Rubinar 1000 nebo 500 (ohnisková vzdálenost 1000 a 500 mm) lze získat kvalitní snímky sluneční koróny. Lze samozřejmě použít i objektivy s kratší ohniskovou vzdáleností a to prakticky již od 50 mm. Ovšem tomu úměrně se bude zmenšovat průměr sluníčka na obrázku, ale podaří se při tom zachytit i vzdálenější korónu s delšími paprsky. Tyto objektivy připevněné na klasickou kinofilmovou zrcadlovku s obyčejným, pokud možno masivním, stativem jsou dostupné prakticky pro každého, není problém je dopravit kamkoliv i na zádech a nevyžadují žádné speciální zázemí. Snímky z nich přitom mají značnou hodnotu. A to jak dokumentační, tak i vědeckou, např. právě při zjišťování rychlých změn ve sluneční koróně.
Při pořizování digititální fotografie je třeba brát na vědomí, že koróna těsně nad povrchem zakrytého Slunce je více jak milionkrát jasnější než na viditelném okraji. Fotoaparáty mají ovšem citlivost o tři řády (tedy řádově tisíckrát) menší. Krátké expozice mezi 1/500 – 1/100 při citlivosti ISO 100 nebo ISO 200 zachytí zejména struktury v narůžovělé chromosféře (plnoformátové fotoaparáty pak ochotně i při kratší expozici dávají pěkné výsledky i se strukturami v koróně). Delší expozice až do 1/2 sekundy pak zachytí detaily na okraji koróny, ovšem vnitřní koróna a detaily v chromosféře budou přesaturované. Pokud budete vybaveni pouze stativem, nemá smysl o delších expozicích vůbec přemýšlet a zaměřte se jen na děje v chromosféře včetně momentu překrásného diamantového prstenu krátce před začátkem a po závěru úplného zatmění.
Pro výrazný dynamicky rozsah jasů v koróně je i v dnešní době digitálni fotografie pořád v kurzu focení na film. Důležitou otázkou je, na co fotografovat. Co se značek týče, nejlepší zkušenosti v minulosti byly s filmy Kodak a Fuji. Citlivost pro běžné objektivy je nejlepší 100, 200 nebo 400 ASA, pouze pokud byste náhodou chtěli použít nějaký objektiv s hodně dlouhým ohniskem, tam je třeba volit kompromis mezi délkou expozice a citlivostí filmu. Při dnešní kvalitě filmů ale už i velmi citlivé filmy nemají hrubé zrno, takže je možné je tam, kde by délka expozice rostla nad úměrné meze, použít. Fotografovat můžete na černobílý, barevný diapozitivní nebo barevný klasický film – záleží na tom, co od snímku čekáte a jak ho hodláte zpracovávat. Každý z nich má své výhody i nevýhody. Černobílý film je snadný na vyvolání a další zpracování, je možné z něj dělat neomezené množství kopií, komplikovaněji se však digitalizuje. Barevný diapozitivní film je poněkud náročnější na vyvolání, ale má velkou ostrost bez maskování barev, takže na nich máte nejen korónu, ale i barevně odlišené protuberance, což platí i pro barevný klasický film. Nevýhodou je malá expoziční pružnost. Barevný klasický film je opět náročnější na vyvolání, ale to vám provedou v každém minilabu včetně potřebného množství fotografií. Ovšem je dobré to provádět ve „svém oblíbeném“ minilabu, kde si můžete na vyvolání do určité míry dohlédnout, aby vyvolání byla věnována patřičná pozornost. Jedná se o unikátní materiál a ne o snímky z dovolené. Fotoaparát musí být zaostřen na nekonečno, není třeba používat žádný filtr (množství světla je srovnatelné s Měsícem v úplňku). To neplatí o snímcích částečného zatmění, kdy je třeba nejen clonit, ale ještě i používat tmavé filtry. Pokud ale toto nebudete provádět jiným fotoaparátem, než tím, co máte připravený na snímání úplného zatmění, může se stát, že vám dojde film a místo unikátních snímků se budete snažit honem film vyměnit, což se vám během těch dvou minut trvání úplného zatmění pravděpodobně nepovede.
Expoziční doby lze volit v podstatě v celém rozsahu možností fotoaparátu. Doporučuje se ale začínat od nejkratších expozičních dob po nejdelší a zpět, to proto, že na začátku a na konci zatmění je poněkud více světla a bývá vidět okraj Slunce s chromosférou a protuberancemi. Mezi expozicemi je ale třeba také počítat s časem na uklidnění stativu, neboť vždy při přetáčení filmu se poněkud rozechvěje. A doporučuje se bezpodmínečně používat drátěnou spoušť.
V průběhu úplné fáze je také dobré mít dokonalý přehled o čase, abychom pak nečekaným koncem nebyli zaskočeni. Při minulých zatměních se vyplatilo mít na diktafonu namluvené odečítání času (stačí po pěti vteřinách). A pokud nemáte někoho, kdo by zapisoval časy expozic, je dobré si na závěr udělat rekonstrukci toho, co jste udělali, protože hlavně při odborném zpracování je třeba znát časy jednotlivých snímků.
Je také možné snímat celý průběh zatmění videokamerou. V tom případě, pokud chcete získat kvalitní záznam, je dobré, aby osoba obsluhující videokameru nedělala nic jiného. Jas koróny je sice přibližně srovnatelný s jasem Měsíce v úplňku, ale přece jen se v průběhu zatmění poněkud mění a liší se i při různých zatměních. V žádném případě se nedoporučuje nastavení videokamery na automatický režim, videokamera pak reaguje na nepatrné změny jasu po svém. Doporučuje se manuální zaostření na nekonečno.
A pokud se chcete jen tak kochat hezkým úkazem bez rušení mačkáním spouště? Pak ale stojí za to si kromě úplného zatmění všímat i toho, co se děje kolem vás. Úplné sluneční zatmění je totiž pro naši přírodu úkaz tak ojedinělý, že nic a nikdo se na něj nemohl předem připravit. Proto může dojít k naprosto nečekanému chování a reakcím okolí, především živočišné říše.
Ať se ale rozhodnete pro kteroukoliv variantu pozorování a kterékoliv místo, je třeba si uvědomit, že během úplného zatmění čas běží mnohem rychleji než při běžné činnosti. Proto se doporučuje předem vše dokonale vyzkoušet, rozplánovat činnost během totality na každý zlomek vteřiny a hlavně, soustředit se jen na ten vzácný okamžik úplného zatmění. Jinak by se vám mohlo stát, že úplné zatmění by vás mohlo překvapit nepřipravené třeba právě při výměně filmu.