Úvodní strana  >  Na obloze  >  Slunce  >  Přechody planet před Sluncem

Přechody planet před Sluncem

... a přehled jejich viditelnosti v ČR až do roku 2060

Venuše přecházející přes sluneční kotouč a reliéf ptáka. Autor: AP/Kyodo
Venuše přecházející přes sluneční kotouč a reliéf ptáka.
Autor: AP/Kyodo
Přechody planet přes Slunce se dají vpodstatě katogorizovat jako druh zatmění Slunce. Oproti Měsíci však planety (Merkur a Venuše) zdaleka nezakryjí sluneční kotouč celý. Namísto toho se na slunečním kotouči v průběhu několika hodin planeta "projde" jako malý temný puntík. Zatímco větší Venuše je viditelná přes bezpečný filtr pohodlně očima, úhlově měnší Merkur vyžaduje ke své pozornosti před Sluncem dalekohled. Je tedy třeba dbát na opatrnost.

Nejde o nijak efektní podívanou jako v případě slunečních zatmění, úkaz je však nesmírně vzácný. K přechodu planety dojde v okamžku, kdy Merkur či Venuše vstoupí mezi Zemi a Slunce. Protože však Slunce na obloze zabírá jen půl úhlového stupně a odchylky drah planet jsou několikanásobně větší, dojde k přechodu jen zřídka - řádově jen několikrát za století. V tom vzácném okamžiku, kdy se jedna z planet dostane do přímky mezi naší rodnou planetou a nejbližší hvězdou, záhy vidíme planetu v naprosto ojedinělém zjevu - ve fázi novu...

Obsah

Nejbližší úkazy viditelné v České republice

  • Přechod Merkuru před Sluncem 11. listopadu 2019 (viditelná polovina úkazu)
  • Přechod Merkuru před Sluncem 13. listopadu 2032 (viditelný celý průběh)
  • Přechod Merkuru před Sluncem 7. listopadu 2039 (viditelný celý průběh)
  • Přechod Merkuru před Sluncem 7. května 2049 (viditelný celý průběh)

Přechod Venuše přes Slunce

Optické jevy způsobené Venušinou atmosférou při přechodu v roce 1769. Kresba: James Cook.
Optické jevy způsobené Venušinou atmosférou při přechodu v roce 1769. Kresba: James Cook.
Vzácnější je přechod Venuše přes Slunce. Rovina Venušiny dráhy je skloněna vůči ekliptice (na níž leží Slunce) o 3,4°. Neoblomná statistika, která vychází ze vzdálenosti Venuše od Slunce, odchylky její dráhy od ekliptiky, úhlového průměru planety a rozdílných délek dvou částí Venušiny dráhy nad a pod rovinou ekliptiky nám přechod nabízí v generačních časových prodlevách. Vždy nastanou 2 přechody mezi 8 lety a poté další dva až po 121,5 nebo po 105,5 letech. Z toho první dvojice bývá v červnu, pak následuje kratší prodleva (105,5 roku), dvojice přechodů v prosinci a delší časová prodleva (121,5 roku). Ve 21. století se odehrají pouze dva přechody - v letech 2004 a 2012. Podrobnější přehledy najdete v odkazech na konci stránky. Úhlový průměr Venuše ve fázi novu (když je nejblíže k Zemi) je asi 30x menší než sluneční (kolem 0.9'). Protože lidské oko dokáže rozlišit proti Slunci i o něco menší objekt, lze přechod Venuše pozorovat pouhýma očima (při použití speciálního filtu). Zajímavé efekty však nabízí pohled dalekohledem či při zvětšené projekci Slunce začátek konec úkazu. V okamžiku, kdy se Venuše nachází velmi blízko vnitřního okraje slunečního kotouče, někdy se zdá, že se jakoby "protáhne" do tvaru kapky směrem k okraji Slunce. Tyto optické jevy souvisejí s existencí atmosféry Venuše a jsou známy již od roku 1761, kdy je poprvé pozoroval ruský astronom Michail Lomonosov, který z nich také existenci atmosféry na Venuši usoudil. Tento kapkovitý jev však není pozorovatelný vždy. V letech 1761 a 1769, kdy nastaly červnové přechody, se podařila díky úkazu poprvé určit i vzdálenost Země od Slunce (astronomická jednotka). O podobný experiment se astronomové úspěšně pokusili v roce 1882 a poté během celosvětového projektu pořádaném ESO i v roce 2004.

Přechod Merkuru přes Slunce

Přechod Merkuru a sluneční skvrna. Zdroj: NASA.
Přechod Merkuru a sluneční skvrna. Zdroj: NASA.
Přechod Merkuru přes Slunce spatříme častěji, neboť obíhá Slunce rychleji. Merkur je však oproti Venuši menší a k pozorování úkazu je třeba dalekohled (úhlový průměr Merkuru v novu leží pod rozlišovací schopností oka, kolem 0.2'). Na rozdíl od Venuše také postrádá atmosféru, během přechodu tedy nenastávají žádné výrazné optické jevy. Stejně jako u Venuše i přechody Merukuru nenastávají při každém Merkurově novu (kdy planeta fyzicky leží někde mezi Zemí a Sluncem, je v tzv. dolní konjunkci), neboť i jeho dráha je od ekliptiky skloněna o více jak půl stupně (konkrétně 7°). Přechody se též odehrávají periodicky. Dva přechody nastanou vždy buď v listopadu po 7, 13 či 33 letech nebo v květnu pouze po 13 či 33 letech.

Bezpečné pozorování úkazu

K pozorování tranzitů planet se přistupuje s naprosto stejnou obezřetností i metodami jako při sledování částečného zatmění Slunce nebo slunečních skvrn. Můžeme si Slunce buďto promítnout pomocí čočkového přístroje na bílou plochu a sledovat, jak se pomalu pohybující planeta postupně v průběhu několika hodin posouvá od jednoho okraje slunečního kotouče k druhému. Nebo lze na Slunce namířit dalekohled vybavený bezpečným filtrem a sledovat úkaz přímo. Na přímé pozorování dalekohledem (i bez něj) je nutné vždy použít bezpečný filtr. Bez jeho použití i přes větší procento oblačnosti stále hrozí poškození zraku. Více informací ZDE.

Přehled přechodů Venuše a Merkuru přes Slunce

V souhrnných tabulkách níže naleznete přehled tranzitů planet přes Slunce v letech 1971 - 2060. Je-li Datum odkazem, kliknutím na něj se dostanete na samostatnou stránku věnovanou danému přechodu planety přes Slunce obsahující podrobnější informace ohledně viditelnosti v České republice. Veškeré informace jsou čerpány ze stránek NASA pod správou Freda Espenaka Eclipse.GSFC.NASA.gov.

Přechody Venuše přes Slunce v letech 1971 - 2060 v České republice

Datum I-II
(SEČ/SELČ) *
[hh:mm]
Střed
(SEČ
/SELČ)
[hh:mm]
III-IV
(SEČ
/SELČ) *
[hh:mm]
Výška (°) ** Viditelnost
08. 06. 2004 07:13 - 07:33 10:20 13:07 - 13:26 49.2° Celý průběh
06. 06. 2012 00:09 - 00:27 03:29 06:32 - 06:49 -9.4° Závěr úkazu

Přechody Merkuru přes Slunce v letech 1971 - 2060 v České republice

Datum I-II
(SEČ
/SELČ) *
[hh:mm]
Střed
(SEČ
/SELČ)
[hh:mm]
III-IV
(SEČ
/SELČ) *
[hh:mm]
Výška (°) ** Viditelnost
10. 11. 1973 08:47 - 08:49 11:32 14:16 - 14:17 23.4° Celý průběh
13.11. 1986 02:43 - 02:45 05:07 07:29 - 07:31 -19.0°   Závěr úkazu
07. 05. 2003 07:13 - 07:17 09:52 12:27 - 12:32 40.5° Celý průběh
09. 05. 2016 13:12 - 13:15 16:57 20:39 - 20:42 32.8° Většina úkazu
11. 11. 2019 13:35 - 13:37 16:20 19:02 - 19:04 00.1° Polovina úkazu
13. 11. 2032 07:41 - 07:43 09:54 12:05 - 12:07 18.1° Celý průběh
07. 11. 2039 08:17 - 08:21 09:46 11:12 - 11:15 19.4° Celý průběh
07. 05. 2049 13:03 - 13:07 16:24 19:41 - 19:44 37.7° Celý průběh
* Časy okamžiků 1., 2., 3. a 4. kontaktu (I - první dotyk kotouče planety s kotoučem Slunce, II - poslední dotyk kotouče planety s vnitřním okrajem Slunce, III - první dotyk okraje planety s vnitřním okrajem Slunce na konci úkazu, IV - úplný konec úkazu) v SEČ / SELČ dle aktuálně platného času
** Výška Slunce nad obzorem v době maxima úkazu (okamžik, kdy je planeta geometricky nejblíže ke středu slunečního disku). Výška je vztažena na polohu pozorovatele ve střední Evropě, tj. na souřadnicích 50° severní šířky a 15° východní délky (nedaleko vesnice Kuřim).
 


Doporučené odkazy

 
 


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Slunce, Přechody planet


21. vesmírný týden 2019

21. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 20. 5. do 26. 5. 2019. Měsíc po úplňku úbývá k poslední čtvrti. Mars je vidět večer, míjí hvězdokupu M35. V druhé polovině noci je nejlépe pozorovatelný Jupiter a nad ránem Saturn. Slunce ukazovalo skvrny i pěkné protuberance. Mise Starlink 1 společnosti SpaceX zatím čeká na start. Čína má za sebou další úspěšný start. Sonda LRO vyfotografovala na Měsíci místo dopadu sondy Beresheet. Očekáváme také indický a čínský start. Před 185 lety se narodil John Tebbutt, objevitel Velké komety 1861.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

PuWe1 (PNG 158.9 + 17.8)

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2019 obdržel snímek „Planetární mlhovina PuWe1“, jehož autorem je Martin Myslivec   V dubnu se na stolech, respektive v počítačích porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce objevila zajímavá fotografie. Snímek, který není snadné

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Saturn

Saturn

Další informace »