Úvodní strana  >  Na obloze  >  Slunce  >  Monitor polárních září

Monitor polárních září

Polární záře a sob ve Skandinávii . Autor: Ole Salomonsen.
Polární záře a sob ve Skandinávii .
Autor: Ole Salomonsen.
Na této stránce najdete souhrnný přehled aktuálních dat souvisejících s aktivitou polárních září. Díky níže uvedeným informacím můžete vcelku lehce odhadnout, zda je aktivita tak vysoká, aby polární záře byly (či právě jsou) viditelné z našeho území. Viditelnost polárních září se nikdy nedá zcela jistě a včasně předpovědět, existuje jen určitá pravděpodobnost odvislá především na výsledcích z níže uvedených měření. Pro zobrazení aktuálního stavu všech ukazatelů aktualizujte stránku - buďto tlačítkem ve vašem prohlížeči nebo klávesou F5. Některé snímky se automaticky aktualizují samy. U jednotlivých ukazatelů lze kliknout na obrázek, který se vám v novém okně otevře v plném rozlišení.

Mějte na paměti, že výskyt polárních září v České republice je vzácný a v průběhu jednoho slunečního cyklu (tj. v průběhu přibližně 11 let) dochází průměrně k 5-8 polárním zářím takové intenzity, aby byly pozorovatelné od nás.

Pokud nastala silná erupce a je naděje na jasnou polární záři, podívejte se na článek, jak odhadnout, zda bude polární záře z grafů měření slunečního větru a z magnetometrů, a zda má smysl jít ven a sledovat oblohu.

Aurorální ovál Kp Index

Na snímku je zobrazen severní pól a ovál polární záře extrapolovaný z dat družice NOAA POES. Barevná stupnice ukazuje její intenzitu, poloha její největší pravděpodobnost viditelnosti nad zěměmi okolo severního pólu. Pokud se intenzita záře zabarvuje do sytě červené a údaj celkového energetického příkonu (nahoře vpravo) přesahuje 200 GW, je určitá šance ke spatření polárních září v ČR. Pokud dosahuje (přesahuje) příkon hodnoty 400 GW, je šance téměř jistá.
Původní zdroj:  
www.swpc.noaa.gov/products/30-minute-aurora-forecast

Graf ukazuje maximální hodnotu tzv. Kp Indexu za poslední 3 hodiny. Toto číslo v jednoduchosti vyjadřuje, do jak nízkých zeměpisných šířek se polární záře "ponoří". Aby byla záře viditelná z Prahy, musí se Kp Index pohybovat v hodnotě aspoň 8 a více. Dosahuje-li Kp Index této hodnoty, vyhlížejte na severu polární záři.
Nejslabší od nás fotografovatelné záře nízko nad obzorem nastaly při Kp indexu 6 a od indexu 7 již bývaly vidět i pouhým okem.
Původní zdroj: www.n3kl.org/sun/noaa.html.

Sluneční aktivita Geomagnetická aktivita za posledních 24 hodin

Aktivita Slunce je vyjádřena silou nejvýraznější erupce za posledních 24 hodin. Stav popisuje pětistupňová škála (Normal, Active, M Class Flare, X Class Flare!, Mega Flare!). V případě posledních dvou je šance viditelnosti září v ČR v následujících dnech vysoká. Původní zdroj: www.n3kl.org/sun/status.html.

Geomagnetická aktivita za posledních 24 hodin je vyjádřena 3 stupni - Quiet (Klidná), Unsettled (Nestálá), Storm (Bouře). Nejvyšší stupeň (Storm) znamená šanci spatřit záři i u nás (ovšem v závislosti na ostatních ukazatelích; tento je jen orientační). Původní zdroj: www.n3kl.org/sun/status.html.

Data z družice ACE Sluneční vítr

Na grafech jsou vynesena aktuální data z družice ACE, která sleduje vlastnosti slunečního větru mířícího k Zemi. Nejdůležitějšími údaji jsou Rychlost větru (Speed), Hustota částic (Density) a Polarita větru (Bz). Čím vyšší hodnoty Rychlosti a Hustoty a čím hlubší hudnoty polarity větru (červená křivka), tím je sluneční vítr silnější a tzv. geoefektivnější - způsobuje větší geomagnetickou bouři. Z dat je obecně poznat, zda oblak nabitých částic již dorazil k družici, od které se k Zemi dostane za dalších 20-45 minut podle rychlosti rázové vlny. Při 500 km/s je to 50 minut, ale častěji ty rychlosti jsou 700-800 km/s kdy to je 30-40 minut a jen u výjimečně rychlých 1000-2000 km/s je to 25 až 12,5 minut. Data tedy v případě očekávané geomagnetické bouře udávají asi půlhodinový předstih. Grafy zobrazují vývoj za posledních 6 hodin a pokud jsou hodnoty daleko od normálové křivky (přerušované čáry), je šance spařit polární záři i u nás.
Původní zdroj: www.swpc.noaa.gov/products/ace-real-time-solar-wind

Vírové proudy jsou ve skutečnosti hustotními vlákny slunečního větru. Čím více se barva vláken v horním kruhu ocitá v červené, bílé či černé oblasti, tím, je více nasycená nabitými částicemi. Spodní kruh ukazuje rozdílné rychlosti proudu částic od Slunce (opět čím více do žluta, červena, bíla či černa, tím vyšší hodnoty). Ve výsecích vpravo od kruhů jsou ukázány momentální podmínky v okolí Země. Grafy pak znázorňují vývoj hodnot (hustota nahoře, rychlost dole) naměřených z družic STEREO a v oblasti Země. Čím více se Země nachází v oblasti s intenzivnějšími projevy slunečního větru (hustota částic a rychlost) a čím prudčeji se tyto projevy mění, tím je větší šance polárních září v Česku.
Původní zdroj: www.swpc.noaa.gov/products/wsa-enlil-solar-wind-prediction

  Úroveň geomagnetické bouře
  Střelka ukazuje současnou úroveň geomagnetické bouře. Vpodstatě jde o podobný údaj jako Kp Index. Čím se střelka víc přibližuje k červené úrovni, tím více se odchyluje měřená horizontální složka geomagnetického pole od normálu a tím silnější geomagnetická bouře probíhá. Pokud je střelka vychýlena daleko v červené oblasti, je vysoká šance polárních září u nás.
Původní zdroj:  sprg.ssl.berkeley.edu.
Online kamera

Na snímku je pohled k severnímu obzoru snímaný online kamerou Lebinzova institutu pro atmosférickou fyziku v německém Kuehlungsbornu. Kamera leží na souřadnici 54,12° severní šířky a snímek se obnovuje po 15 minutách. V letních měsících se využívá pro přímou detekci výskytu nočních svítících oblak. V dolní části snímku je uvedeno datum a čas v UT a výška Slunce nad či pod obzorem (je-li údaj záporný, je Slunce pod obzorem). Pokud je na snímku (za tamnějšího jasného počasí) polární záře a zasahuje aspoň do spodní třetiny záběru, měla by být za dobrých podmínek nízko nad obzorem vidtitelná i v ČR. Původní zdroj: www.iap-kborn.de.
 

Doporučené odkazy - české

  • Slunce na Astro.cz
    (Aktuální družicové snímky Slunce)
  • Polar.astro.cz
    (Podrobné informace o polárních zářích v ČR a jejich přehled v minulosti, možnosti zasílání alertů)

Doporučené odkazy - zahraniční

  • Solarham.net
  • (Aktuální snímky, grafy a textové informace o aktivitě Slunce v AJ)
  • Spaceweather.com
    (Aktuální astronomické informace nejen o sluneční aktivitě a vesmírném počasí)
  • Spaceweatherlive.com
    (Detailní monitor polárních září v angličtině)
  • Online Magnetometr
    (Aktuální data z magnetometru v německém Scheggerottu, Kp Index)
  •  


O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Erupce, Sluneční aktivita, Polární záře, Slunce


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »