Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční aktivita v lednu 2023

Sluneční aktivita v lednu 2023

Filament, u kterého se předpokládal vznik CME (bohužel k němu nedošlo).
Autor: SDO/AIA/SolarHam.com

Přestože to okem obvykle není vidět, na naší nejbližší hvězdě se neustále něco děje. Astronomové ho díky kosmickým družicím a mnoha specializovaným dalekohledům mají pod neustálým dohledem. Na Slunci probíhají erupce, protuberance a občas od něj odletí plazma. Přinášíme přehled toho nejzajímavějšího, co se dělo na Slunci v prvním měsíci tohoto roku.

Leden 2023 začal opravdu divoce. Už první den se na Slunci vyskytovalo 6 aktivních oblastí se slunečními skvrnami, u kterých byla jistá šance, že vyvolají středně silné erupce (viz malý slovníček pod článkem).

O dva dny později vyletěl „zpoza“ Slunce na východě oblak koronální hmoty (CME). Podle měření za výron koronální hmoty mohla silná erupce. Protože proběhla na odvrácené straně Slunce, nepřišlo k nám veškeré její záření a my ji museli klasifikovat jen jako třídu C. Kdyby byla oblast natočená směrem k nám, pravděpodobně bychom pozorovali erupci třídy X (tedy opravdu velikou). Vše napovídalo tomu, že brzy vyjde velká a zajímavá skupina skvrn. A opravdu, aktivní oblast nakonec vyšla 5. ledna a dostala označení NOAA 3182. Než přešla po slunečním disku a na druhé straně 18. ledna zapadla, zvládla vyprodukovat 46 erupcí třídy C, 5 erupcí třídy M a jednu třídy X.

Erupce X1.2 v oblasti NOAA 3182 pozorovaná 6. ledna v 01:57 SEČ. Autor: SDO AIA 30,4 nm
Erupce X1.2 v oblasti NOAA 3182 pozorovaná 6. ledna v 01:57 SEČ.
Autor: SDO AIA 30,4 nm

Erupce o mohutnosti X jsou řazené mezi ty největší, které můžeme pozorovat. Ta, která se objevila v oblasti NOAA 3182 6. ledna, dosáhla hodnoty X1.2. Bohužel byla na okraji slunečního disku a nevyprodukovala ani žádný výron koronální hmoty. Pro představu, největší skvrna aktivní oblasti NOA 3182 byla 3x větší než Země.

Erupce X1.9 v aktivní oblasti NOAA 3184 z 9. ledna 2023 v 19:50 SEČ. Autor: SDO/AIA
Erupce X1.9 v aktivní oblasti NOAA 3184 z 9. ledna 2023 v 19:50 SEČ.
Autor: SDO/AIA
O něco větší událostí byla o tři dny později erupce v oblasti NOAA 3184, která dosáhla hodnoty X1.9. Následná radiace ionizovala horní část zemské atmosféry a způsobila krátkovlnný rádiový výpadek se středem na tichomořské straně Jižní Ameriky. Námořníci, letci a radioamatéři si mohli všimnout neobvyklých efektů šíření na frekvencích pod ~25 MHz. Stejně jako ta předchozí, ani tato erupce se nedala bohužel na území ČR pozorovat. Celá událost proběhla těsně před osmou hodinou večerní, kdy je u nás Slunce už dávno pod obzorem.

Erupce X1.0 v NOAA 3186 pozorovaná 10. ledna 2023 ve 23:47 SEČ. Autor: SDO/AIA/SolarHam.com
Erupce X1.0 v NOAA 3186 pozorovaná 10. ledna 2023 ve 23:47 SEČ.
Autor: SDO/AIA/SolarHam.com
Poslední erupci třídy X způsobila v lednu skupina skvrn NOAA 3186. Aktivní oblast, poté co vyšla, produkovala erupce pouze tři dny, a to mezi 10. a 12. lednem. Erupce X1.0 byla pozorovaná 10. ledna ve 23:47 SEČ. I tato erupce způsobila krátkovlnný rádiový výpadek.

Skvrna viditelná i bez dalekohledu

Největší pozorovací pozdvižení ovšem způsobila skupina skvrn s označením NOAA 3190. Tedy hlavně největší skvrna (4x větší než naše Země). Ta totiž byla viditelná pouhým okem! Níže se můžete podívat na její vývoj. Tato oblast byla pozorována od 12. ledna do 25. ledna, bohužel nevytvořila žádný zajímavý koronální výron hmoty ani erupci. Vytvořila pouze 17 erupcí třídy C a 6 třídy M. Dá se očekávat, že se NOAA 3190 nestihne rozpadnout a okolo 7. února se s další otočkou Slunce kolem své osy vrátí. Jak je zvykem, dostane nové NOAA označení.

Vývoj aktivní oblasti NOAA 3190 Autor: SDO/HMI
Vývoj aktivní oblasti NOAA 3190
Autor: SDO/HMI

Při těchto příležitostech je samozřejmě potřeba dbát v první řadě na bezpečné pozorování. Pokud máte k dispozici svářečské sklo (č. 14 nebo 15), můžete ho použít, ideální jsou samozřejmě specializované brýle pro pozorování slunečního zatmění. Skvrnu je možné zpozorovat samozřejmě i při západu Slunce a při velmi husté vysoké oblačnosti. V takovém případě se ovšem nedoporučuje, dlouhé „zírání“ do Slunce. Bez ochranných prostředků si můžete poškodit nenávratně zrak.

Aktivnější, než jsme čekali

Sluneční aktivita kolísá v jedenáctiletých cyklech. Ukazuje se, že předpověď současného 25. cyklu byla obecně podhodnocena. Většina předpovědí (bylo jich něco přes 60) odhadovala, že tato perioda bude stejně slabá nebo slabší než cyklus předchozí. Jak můžete vidět na grafu níže, sluneční aktivita je již teď vyšší, než se předpokládalo. Znamená to, že její maximum buď nastane dříve, nebo bude silnější – možná obojí. Vzhledem k tomu, že na vrcholu své aktivity má být Slunce až v roce 2025, máme se ještě na co těšit. Graf ukazuje pouze jednu z předpovědí, vytvořenou organizací NOAA/NWS Space Weather Prediction Center.

Srovnání předpokládaného průběhu 25. slunečního cyklu se současným stavem. Autor: NOAA
Srovnání předpokládaného průběhu 25. slunečního cyklu se současným stavem.
Autor: NOAA

Zvyšující se aktivitu Slunce ukazuje koláž snímků z fotosféry z let 2021 (ze 110 snímků) a 2022 (ze 159 snímků). Koláž vytvořil Patricio Leon z Chile. Ke snímání využil dalekohled refraktor 4,5" a sluneční Baader fólii s kamerou Canon T7i. Na obrázcích je mimo jiné vidět i Spörerův zákon v praxi, tedy že aktivní oblasti se v průběhu cyklu přibližují k rovníku. Na koláži z roku 2021 se některé skupiny skvrny vyskytují výše, blízko rovníku je však prázdný prostor. V roce 2022, se už některé oblasti „odvážily“ k rovníku celkem blízko.

Koláž sluneční aktivity v letech 2021 a 2022 Autor: Patricio Leon
Koláž sluneční aktivity v letech 2021 a 2022
Autor: Patricio Leon

Malý slovníček:

Třídy slunečních erupcí:

Erupce bohužel nesvítí ve viditelném záření vždy podle toho, kolik vyzáří energie. Jsou malé erupce, které jsou „rozlehlé“ a v chromosféře krásné svítí, a velké erupce, které vypadají jako malé tečky a vizuálně jsou nezajímavé. Proto se erupce rozdělují podle toho, jak svítí v měkkém rentgenovém toku. Ten totiž opravdu odpovídá uvolněné energii. Podle toho je dělíme do tříd:

Třída Tok
[W/m2]
Subjektivní mohutnost
A, B
 I < 10-6
slabá erupce
C
10-6 ≤ I < 10-5
slabá erupce
M
10-5 ≤ I < 10-4
střední erupce
X
I > 10-4
velká erupce

Všechny třídy mohou nabývat hodnot od 1.0 do 9.9. Jedinou výjimkou je třída X, ta horní hranici nemá. Největší erupce, která byla historicky naměřena, dosáhla mohutnosti X28 (4. listopadu 2003).

CME/výron koronální hmoty:

Může se stát, že hmota vyvržená ze Slunce získá rychlost dostatečnou na to, aby se vyprostila ze slunečního gravitačního působení. Hmota letící skrz Sluneční soustavu může a nemusí trefit nějakou planetu a vyvolat na ní polární záři. CME je obvykle  důsledkem erupce (ne nutně velké) nebo změny ve struktuře protuberance či filamentu.

NOAA označení:

NOAA je zkratkou z názvu americké vládní agentury National Oceanic and Atmospheric Administration. Ta přiděluje aktivním oblastem na Slunci čísla, aby nedocházelo ke zmatkům, která skupina byla pozorována.




O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Erupce, Sluneční aktivita, Slunce


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »