Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: prosinec 2011

Vesmírná videa: prosinec 2011

polární záře z ISS, credit: NASA
polární záře z ISS, credit: NASA
Na našich setkáních s veřejností mimo jiné ukazujeme to nejzajímavější, co se za poslední měsíc na obloze a v kosmonautice událo. Nedílnou a velmi oblíbenou součástí je prezentace mnohdy až dechberoucích videoukázek. Vzhledem k ohlasům a žádostem na jejich odkazování vznikl první díl nového seriálu, v němž pro vás budeme vybírat videa známá a doufejme i dosud neznámá.

Kosmonautem na ISS

Díky americkým astronautům Ronu Garanovi a Miku Fossumovi jsme se mohli i my na chvíli ocitnout na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a spatřit naši matičku Zemi z oběžné dráhy. Video sestavil z dat NASA Michael König.

Neobyčejná kometa

Určitě nelze opomenout video oslavující pohledy na kometu Lovejoy celou letkou kosmických sond. Způsob, jakým jsme mohli sledovat průlet komety kolem Slunce téměř v přímém přenosu, se zapsal do dějin kometární astronomie.

Time-lapse

Pokračování nám připravil Ben Canales. Tento člověk je nadšenec do pořizování time-lapse videa. Zabivakuje na nějakém pěkném místě, připraví fotoaparát na pohyblivém rameni a z pořízených fotografií vznikne nádherné video. Jeho fotografie jsou opravdu neobvyklé.

Polární záře

Když jsem shlédl video o polárních zářích odkazované na Astronomickém fóru, dospěl jsem k závěru, že je nejen pěkné, ale asi i jedno z nejnázornějších, které jsem o principu vzniku polárních září viděl. Kvalitě napomáhá, že na jeho tvorbě spolupracovala Univerzita v Oslo.

Majestátní Jupiter

U následujícího videa bude žasnout nejeden okukovač planet. Mapa Jupiteru napasovaná na 3D model je vytvořena z reálných fotografií observatoře Pic du Midi. Mají zde 1-m dalekohled a výborné podmínky pro fotografování planet.

Vzpomínka na raketoplány

Mezi zajímavými kousky, které mi uvízly v archívu, by nemělo chybět ani video časopisu Nature. Je to pěkný klip připomínající všechny lety raketoplánů a vlastně i jejich neuvěřitelný přínos rozvoji kosmonautiky.

Poutník Voyager

Když jsme u té kosmonautiky, zakončíme to něčím úsměvným. Něčím takovým je podle (nejen) mého názoru kreslený videoklip o sondě Voyager. Jednička je dnes nejvzdálenějším lidským výtvorem a Voyager 2 je hned po něm. Oba jsou někde na pomezí Sluneční soustavy poté, co zkoumali velké planety od Jupiteru po Neptun. Takových sond, které opustí naši soustavu, je zatím jen pět. Dalšími jsou sondy Pioneer 10 a 11, které letí pomaleji a ačkoli jsou starší, tak nejsou nejdál. Kromě Voyagerů ještě aktivně komunikujeme se sondou New Horizons. Ta je teprve za dráhou Uranu a blíží se k Plutu, kterou dostihne v roce 2015. Po průletu kolem něj, doufejme, navštíví ještě nějaký transneptunický objekt a pak zamíří také ven směrem ke hvězdám...

Krátká animovaná videa Guye Collinse, jako je výše zmíněný Voyager bych vesměs doporučil všem, kdo ještě nechtějí končit a mají v plánu se pobavit trochu déle.

Díky za pozornost a v lednu jsme tu s další várkou.

Převzato: Klub astronomů Liberecka, pobočka ČAS




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »