Zamyšlení nad Českou astrofotografií měsíce (ČAM)
První půlrok ČAM je uzavřen a vybrané snímky jsou zařazeny na webovské stránce. Tato iniciativa nezapadla především proto, že česká (a podle mnohých příspěvků na chatu i slovenská) astronomická amatérská veřejnost takovou prezentaci chce a podporuje ji. Záměrem je ukázat veřejnosti naši kvalitní astronomickou fotografii a to formou soutěže, kde oslovení porotci deklarují nezištný, čestný a pozitivně orientovaný zájem o zvelebování hlavně amatérské astronomické fotografie.
Projekt tak směřuje k jakési idylce, kdy na jedné straně řada astronomie milovných fotografů každý měsíc ze všech sil usiluje aby připravila svůj nejlepší snímek a koncem téhož měsíce pět porotců demokratickým hlasováním vybere to nejlepší co se v galerii přihlášených sešlo a vyhlásí vítěze. Skutečně to tak probíhá a zatím i s předkolem se měsíčně do galerie sejde od šesti do třinácti snímků. Každý z porotců vyhlásí pořadí tří svých nominovaných obrázků. V pěti regulérních kolech bylo rozhodnuto o vítězi napoprvé a jednoznačně, v jednom museli porotci kvůli rovnosti hlasů jednoho mimořádně přibrat.
Na počátku ČAM se na stránkách astro-forum.cz objevila poměrně bouřlivá diskuse o tom, zda soutěžní galerii otevřít pro veřejnost či nikoliv. Jako důvod pro otevření je uváděna možnost inspirace pro široký okruh zájemců. Porota se tím svědomitě zabývala a nakonec zvítězil názor odkazovat veřejnost a zájemce na osobní stránky jednotlivých přispěvatelů, kde je zcela nesporně daleko větší výběr než těch několik do soutěže přihlášených snímků.
A tady se vrátím ještě k efektu jednoznačnosti vítězů, o němž se zmiňuji výše. Jak se s odstupem času ukáže (předpokládáme, že vždy po nějaké době se nakonec galerie zcela otevře veřejnosti - snad po jednom roce), každý kdo si celou galerii prohlédne pozná, že přihlášené snímky jsou značně různorodé. Šest kol a předkolo ukázaly, že zázemí soutěživé veřejnosti není zdaleka tak silné, jak by se z různých diskusí dalo očekávat a že tedy je třeba si každého příspěvku vážit.
A ještě maličkost. Mnohdy se stává, že jeden soutěžící zašle do galerie ne jeden či dva obrázky, ale hned 6 až 9 snímků. Není to proti pravidlům, ale člověk z toho má trochu dojem, že si autor nemohl vybrat, nebo že se mu do toho ani nechtělo. Je skoro nabíledni, že snímky jsou si co do kvality podobné jako vejce vejci a že ani porota si nakonec nevybere. I tady platí že někdy méně je více.
Každý, kdo se pokouší o astronomickou fotografii, stále poznává, že to je velmi nesnadná disciplína, kde vedle náročného technického vybavení zápolíme buď s nedostatkem nebo zase nadbytkem světla, kdy nám stále něco kazí oblačnost, neklid atmosféry či její znečištění a k tomu často je nám zima, jsme nevyspalí a tápeme ve tmě. Když se ale začne dařit, potom vyfotíme věci, o nichž se těm ostatním ani nezdá. A dařit se začne až to umíme, no a to chce praxi a spoustu zkušeností. Když se zadívám do galerie, tak se skoro na první pohled pozná, jak to s kým vypadá. A potom se člověk rozhlédne po osobních stránkách a najednou vidí, že dnešní mistr ještě před pěti léty mistrem nebyl, ale nyní již klobouk dolů. Přeji všem zájemcům o astronomickou fotografii, aby od měsíce k měsíci pocítili, že i ty jejich obrázky rostou před očima.
Mnoho úspěchů přeje Pavel Ambrož.
V článku byly použity snímky zaslané do ČAM od autorů Libor Šmíd (Saturn), Jan Eliášek (kometa 73P), Václav Šiller (duha), Radim Verner (atmosférické jevy), Jan Konzdiolka (hvězdy)