Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Léto 2018 - výročí narození dvou velkých dam astronomie

Léto 2018 - výročí narození dvou velkých dam astronomie

Pulsar v Krabí mlhovině
Autor: Max-Planck-Gesellschaft

Pod většinou velkých vědeckých objevů najdeme často podepsaná mužská jména a také laureáti Nobelovy ceny bývají většinou muži. Je to asi dáno tím, že ženy v naší společnosti obecně ve větší míře pečují o rodinu a děti a proto jim už potom v životě nezbývá tolik času a sil na profesionální kariéru. Ženy to mají, v naší v podstatě patriarchální společnosti, těžší. V tomto světle je pak velmi obdivuhodné, když se ženám podaří prosadit a například na poli vědy udělat veliké objevy hodné Nobelovy ceny, které posouvají hranice lidského poznání dál. Mezi takovéto výjimečné osobnosti patřily Henrietta Swan Leavittová a Jocelyn Bellová Burnellová, jejichž kulatá výročí narození (150 let, resp. 75 let) si právě teď v létě připomínáme.

Kosmický metr Henrietty Swan Leavittové

Na první pohled by se zdálo, že určovat vzdálenosti ve vesmíru je prakticky neřešitelný úkol. Už v antice si však lidé uvědomili, že vzdálenosti v naší Sluneční soustavě i k blízkým hvězdám lze měřit trigonometricky, přičemž základnou trojúhelníka je například průměr oběžné dráhy Země kolem Slunce – 300 miliónů kilometrů. Avšak v porovnání s kosmologickými vzdálenostmi je tato základna zoufale malá, paralaxa titěrná a určit tímto způsobem například vzdálenost k sousední Velké galaxii v Andromedě ani dnes jednoduše nejde. Příroda k nám však někdy bývá velmi milosrdná a právě to se týká i měření vzdáleností v řádu mnoha miliónů světelných let.

Henrietta Swan Leavittová Autor: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Henrietta Swan Leavittová
Autor: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics


Americká astronomka Henrietta Swan Leavittová, která trpěla navíc hendikepem, hluchotou, byla neskutečně pracovitá. Za svůj život objevila několik tisíc proměnných hvězd, z nichž šestnáct patřilo i ke skupině pulsujících proměnných hvězd typu Delta Cephei. Pochopitelně k tomu tehdy nemohla používat ani CCD kamery, ani počítače. Mimochodem, hvězdu Deltu Cephei si můžete snadno najít na obloze v souhvězdí Cephea i volnýma očima. Tato hvězda dala pak jméno celé třídě proměnných hvězd – Cepheidy. V případě hvězd typu Delta Cephei se naštěstí jedná o obří, velmi jasné hvězdy, zářící na ohromné vzdálenosti, u kterých si Henrietta Swan Leavittová povšimla jedné velice zajímavé a neobyčejně důležité vlastnosti. Že totiž délka periody změn jejich jasnosti je přímo závislá na absolutní jasnosti hvězdy. Jinými slovy, čím více hvězda vyzáří energie do prostoru, tím delší je perioda změny její jasnosti. Potom už stačí pouze najít Cepheidu v nějaké cizí galaxii, určit pozorováním její periodu proměnnosti a v tu chvíli již z  její pozorované zdánlivé jasnosti dokážeme přesně odvodit její vzdálenost a tedy i vzdálenost celé galaxie. Henrietta Swan Leavittová tak již před 110 lety „nasadila metr“ na cizí galaxie.

Pulsary Jocelyn Bellové Burnellové

Naše Slunce je hvězda, která se otočí kolem své osy zhruba jednou za měsíc. Ale dokážete si představit hvězdu, která se otočí kolem své osy třeba stokrát za sekundu?! To je naprosto šílené! A přece takové „šílené“ hvězdy existují. Jmenují se pulsary. Jsou to neutronové hvězdy, jejichž úzce směrovaný zářivý paprsek během rotace zasahuje naši Zemi a projevuje se tak „majákový efekt“. Neutronové hvězdy mají průměr řádově jen deset až dvacet kilometrů, ale hmotnost asi dvojnásobnou v porovnání s naším Sluncem. Gravitační zrychlení na povrchu neutronové hvězdy je ohromné, jinak by se při rychlé rotaci roztrhly odstředivou silou.

Jocelyn Bellová Burnellová Autor: Daily Herald Archive
Jocelyn Bellová Burnellová
Autor: Daily Herald Archive
Když si anglická radioastronomka Jocelyn Bellová Burnellová povšimla 28. listopadu 1967 podivného signálu přicházejícího z vesmíru, hledal se nejprve zdroj tohoto „rádiového rušení“ na zemi v okolí observatoře. Když se ukázalo, že pulsy přicházejí opravdu z vesmíru, vyrojily se teorie o mimozemšťanech blikajících na Zemi. Nakonec se ukázalo, že se jedná o pozůstatky hvězd větších než naše Slunce, které se v závěrečném stádiu svého vývoje smrskly působením gravitace z původního rozměru mnoha miliónů kilometrů na takto maličkatý průměr, čímž se neskutečně roztočily, podobně jako když krasobruslař při piruetě připaží. Během této závěrečné kontrakce dochází také k výbuchu hvězdy v podobě supernovy, což jsou prakticky největší vesmírné ohňostroje, jaké dokáže samostatná hvězda vytvořit. Spousta neutronových hvězd jsou pulsary, ale většinu z nich pozorovat nemůžeme, protože nás jejich světelné paprsky míjejí. Nejrychleji rotující pulsar, který byl doposud objeven, stihne 716 otoček za sekundu!

Obě tyto velké dámy světové astronomie by si určitě za své převratné objevy zasloužily Nobelovu cenu, ale osud a život bývá někdy nepřející a nespravedlivý. Obě však zažily ten úžasný pocit, když objevily něco úplně nového, o čem neměl nikdo před nimi ani tušení a obě zůstanou v astronomii, královně věd, navždy zapsány na zlatým písmem.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hvězdárna Prostějov



Štítky: Jocelyn Bellová, Henreitta Leavittová


38. vesmírný týden 2019

38. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 16. 9. do 22. 9. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn. Aktivita Slunce je velmi nízká. Překvapil přílet komety z oblastí mimo Sluneční soustavu. Start japonské nákladní lodi HTV-8 byl odložen. Čínská raketa Dlouhý pochod 4 je zpět ve službě. Před 230 lety objevil William Herschel Saturnův měsíc Mimas.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Corona Australis

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech   Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »