Dílo Carla Sagana opět ožívá

Cosmos. Slovo řeckého původu znamenající v přeneseném smyslu „vše to, co existuje“. Je proto s podivem, že královna věd, astronomie, která kosmos zkoumá, se zabývá jen velmi omezenou částí onoho „všeho“, co existuje, zatímco „všechno“ zkoumá opravdu základní věda, fyzika, což ostatně dokládá i název všezahrnující teorie – Teorie všeho.

Poněkud jinak je tomu ale ve třináctidílném seriálu Cosmos od Carla Edwarda Sagana, amerického fyzika, biologa, planetologa a popularizátora vědy. Čeští čtenáři měli již před téměř deseti lety možnost seznámit se alespoň s písemnou podobou seriálu díky stejnojmenné knize, kterou Sagan částečně se svou pozdější manželkou Ann Druyanovou napsal. Ovšem jak si nyní může kdokoliv ověřit, původní seriál byl přece jen poněkud jiný, více dynamický, daleko víc bezprostřední a především osobní. Skutečně je něco jiného danou věc číst a něco jiného je ji poslouchat a vidět.

Nutno podotknout, že původní verze seriálu byla do určité míry přepracována a doplněna. Jednak tu jsou použity nádherné obrázky z Hubbleova vesmírného dalekohledu a jiné (např. pohled do nitra vybuchlého bloku černobylské elektrárny), ale především zvláště cenné jsou závěrečné poznámky, kterými Sagan aktualizuje celý seriál. Mimochodem, tyto byly prosloveny a natočeny zcela jistě více než deset let po uvedení seriálu (v jednotlivých dílech se zobrazuje titulek „Ten years later“). Přesto jsou přece jen určitého dávnějšího data a nepochybně by bylo bývalo daleko zajímavější a hodnotnější, pokud by byly přidány ještě další, daleko novější komentáře. Astronomie, především kosmologie, se totiž za posledních pět, deset let proměnily natolik, že je to až neuvěřitelné. V průběhu několika let přetvořila sebe sama, takže z dnešního pohledu poznatky ze Saganovy doby připadají těm, kteří se v kosmologii pohybují, až neskutečně vzdálené a primitivní. A o světě planet a exoplanet to platí stejně.

Nicméně Cosmos nebyl zamýšlen jako encyklopedie vesmíru. Je to především zamyšlení nad tím, kam lidstvo dovedl hloubavý lidský duch, jaké postavení člověk zaujímá na Zemi i v okolním Vesmíru a kam směřuje. Je samozřejmě pravda, že se celý příběh odehrává na pozadí moderních poznatků (jinak by celé vyprávění bylo jen bohapustým blábolením), a třebaže byl Sagan vynikající vizionář, nemohl zcela přesně vědět, kam se astronomie dostane. Proto je nesmírná škoda, že před deseti lety tento velký muž s dobrým srdcem skonal, neboť by byl dnešním stavem vědy, a astronomie a kosmologie zvláště, dozajista velice potěšen.

Když bojoval o sondy Voyager, říkal: „I po tisíci letech si lidé budou připomínat tuto dobu, neboť to byl okamžik, kdy jsme se vydali na cestu k planetám.“ Domnívám se, že i po tisíci letech si budou lidé připomínat tuto dobu, neboť to byl okamžik, kdy jsme povstali z naší Země a vydali se na dalekou pouť napříč prostorem a časem, abychom dosáhli tak vzdálených hlubin, že až tane dech...