Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  GMT aneb Jak se peče zrcadlo?
Peter Kukol Vytisknout článek

GMT aneb Jak se peče zrcadlo?

Rotující pec. Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Rotující pec.
Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
V lednu 2012 se začalo tavit 21 tun skla v rotující peci pod fotbalovým stadionem Arizonské Univerzity v Tucsonu (stát Arizona). Roztavené sklo se přibližně dva měsíce ochlazuje a potom rok leští. A výsledek? Druhé zrcadlo pro 25 metrový Giant Magellan Telescope (GMT).

Unikátní proces, který se používá ve Steward Observatory Mirror Lab, má několik výhod. Zrcadla jsou mnohem tenčí nejen díky odstředivé síle v rotující peci, která pomáhá vytvářet závěrečný tvar skla, ale také díky "krunýři", který podporuje velmi tenkou optickou plochu zrcadla.

Tenčí zrcadla výrazně snižují váhu dalekohledu a navíc se rychleji adaptují na teplotu okolního vzduchu, což je důležité pro co největší ostrost obrazu. Navíc je možné tímto procesem vyrábět zrcadla s velmi krátkou ohniskovou vzdálenosti, což dále redukuje celkovou velikost dalekohledu a tím pádem také náklady na budovu a podporovací zařízení.

Nové zrcadlo je druhým segmentem, který spolu s šesti dalšími bude dohromady formovat dalekohled s průměrem skoro 25 metrů a světlostí f/0.7 (jinými slovy ohnisková vzdálenost bude méně než tři čtvrtiny průměru zrcadla). První zrcadlo se leští ve stejné laboratoři a díky novým zařízením na leštění a optické testování je jeho povrch přesný na 20 nanometrů (!). Spolu se systémem upravování optického povrchu ("Adaptive Optics"), který umožni dalekohledu kompenzovat atmosférické vlivy, se odhaduje, že GMT bude mít přibližně desetkrát lepší rozlišovací schopnost než Hubble Telescope, který léta okolo Země mimo atmosféru.

Tvar zrcadla je určen dvěma hlavními faktory - odstředivou silou rotující pece a hexagonálními Formičkami, které pokrývají zadní plochu zrcadla a dávají sklu vetší pevnost. Po ochlazení skla se zrcadlo zdvihne z pece a postaví se na výšku, aby se mohla jeho zadní plocha vyčistit. Potom následuje dlouhý proces přesného leštění povrchu, který trvá přibližně jeden rok. Optické vlastnosti leštěných zrcadel se pravidelně měří v optické věži, do které se přesouvají zrcadla vznášedly.

V minulosti se "upeklo" stejným postupem už několik zrcadel různých velikostí včetně hlavního zrcadla LSST (Large Synoptic Survey Telescope), které by mělo být brzy doleštěno. To je velmi neobvyklé tím, že jeho povrch se sestává z vnitřku, který má vetší zakřivení o průměru pěti metru, a vnějšího "prstenu", který má zakřivení nižší.

Zrcadla, která byla vyhotovena dříve, jsou instalovaná na několika observatořích po celém světě, včetně dvou 8.4 metrových zrcadel, která tvoří Large Binocular Telescope (LBT). Tento dalekohled je situován v Mount Graham International Observatory nedaleko Tucsonu a byl poprvé schopen vyfotit vesmír na podzim 2005. Dalo by se říci ze LBT je v jistém smyslu menší (a testovací) verzí GMT, ale sám LBT je v současné době úplný unikát - je to dalekohled s efektivním průměrem 12 metrů a ohniskovou vzdáleností podobnou průměru optické plochy (konkrétně f/1.1). Díky svým rozměrům, přesnosti optického povrchu a kompenzaci atmosférických vlivů má LBT už dnes vetší rozlišovací schopnost než Hubble Space Telescope.

Zrcadlová laboratoř v Tucsonu kromě obřích zrcadel pro astronomii také experimentuje s masovou výrobou zrcadel pro sluneční elektrárny. Tato zrcadla se vyrábějí velmi levně a s nízkou investicí do energie. Jsou ve tvaru čtverce o straně 3.1 metru. K výrobě se používá levné sklo, které se potírá odraznou vrstvou na spodní straně. Vice informací je na webových stránkách projektu www.rehnu.com.

Upéct a vyleštit zbývalá zrcadla na GMT bude trvat ještě několik let a se zprovozněním celého kolosu se počítá okolo roku 2017. Už dnes je to ale "embryo" dalšího unikátního oka do vesmíru.

Fotogalerie: Jak se peče zrcadlo


Příprava formiček na roztavené sklo. Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Příprava formiček na roztavené sklo.
Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Detail formiček. Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Detail formiček.
Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Inspekce skleněných bloků, které se budou tavit. Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Inspekce skleněných bloků, které se budou tavit.
Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Bloky se dávají do formiček. Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Bloky se dávají do formiček.
Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Rotující pec. Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Rotující pec.
Autor: Ray Bertram/Steward Observatory
Autor před rotující pecí. Autor: Eshaia Kukol
Autor před rotující pecí.
Autor: Eshaia Kukol
Upečené zrcadlo na čistící stanici - je vidět dutost skla. Autor: Peter Kukol
Upečené zrcadlo na čistící stanici - je vidět dutost skla.
Autor: Peter Kukol
Upečené zrcadlo na čistící stanici - je vidět, jak je přilepené, aby nespadlo. Autor: Peter Kukol
Upečené zrcadlo na čistící stanici - je vidět, jak je přilepené, aby nespadlo.
Autor: Peter Kukol
Leštění prvního zrcadla GMT. Autor: Peter Kukol
Leštění prvního zrcadla GMT.
Autor: Peter Kukol
Vznášedlo, které vozí zrcadlo mezi leštidlem a testovací věží. Autor: Peter Kukol
Vznášedlo, které vozí zrcadlo mezi leštidlem a testovací věží.
Autor: Peter Kukol
Pohled na vrchol testovací věže. Je vidět modrá obrazovka s testovacím vzorkem. Autor: Peter Kukol
Pohled na vrchol testovací věže. Je vidět modrá obrazovka s testovacím vzorkem.
Autor: Peter Kukol
Laboratoř také dělá levná skla na solární elektrárny. Autor: Peter Kukol
Laboratoř také dělá levná skla na solární elektrárny.
Autor: Peter Kukol
Leštění LSST zrcadla. Autor: Peter Kukol
Leštění LSST zrcadla.
Autor: Peter Kukol
LSST -
LSST - "dvě zrcadla v jednom". Jsou vidět dva rozdílné optické povrchy.
Autor: Peter Kukol




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »