Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Slavnostní odstřel pro E-ELT
Jiří Srba Vytisknout článek

Slavnostní odstřel pro E-ELT

odstřel pro E-ELT zblízka - eso1419 Autor: ESO
odstřel pro E-ELT zblízka - eso1419
Autor: ESO
Ceremoniál u příležitosti dalšího významného milníku při stavbě největšího dalekohledu světa pro viditelnou a infračervenou oblast

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (019/2014): Dne 19. června 2014 se uskutečnil slavnostní ceremoniál u příležitosti dalšího významného milníku při stavbě dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Špička přes 3000 metrů vysoké hory Cerro Armazones byla odstřelena v rámci srovnávání vrcholu při přípravě konstrukčních prací na největším dalekohledu světa pro viditelnou a infračervenou oblast.

Ceremoniál se uskutečnil na Observatoři Paranal asi 20 km od místa samotného odstřelu. Zúčastnila se ho řada významných hostů z Chile i členských států ESO, stejně jako zástupci místních samospráv, pracovníci projektu E-ELT a zaměstnanci ESO. Celá událost byla přenášena živě přes internet a záznam je možné shlédnout na internetu.
 
Možnost vydat příkaz k zahájení odstřelu dostal náměstek chilského ministra národního bohatství Jorge Maldonado.

Během ceremoniálu provedla chilská společnost ICAFAL Ingeniería y Construcción S.A. odstřel části vrcholku hory Cerro Armazones, při kterém se uvolnilo asi 5 000 metrů krychlových horniny. Jedná se pouze o první část komplikovaného procesu úpravy vrcholu hory tak, aby na něm mohl vyrůst dalekohled o průměru primárního zrcadla 39 m a jeho mohutná kopule. Celkem bude potřeba přesunout asi 220 tisíc metrů krychlových kamení, aby vznikl prostor pro platformu dalekohledu E-ELT o rozměrech 150 x 300 metrů.

Práce na hoře Cerro Armazones započaly v březnu 2014 a předpokládá se, že potrvají 16 měsíců. V jejich rámci by měla být vybudována cesta, vystavěna platforma na vrcholu a vyhlouben servisní příkop [1]

První světlo by do dalekohledu E-ELT mělo dopadnout v roce 2024, kdy by tento přístroj měl začít řešit největší astronomické záhady současnosti. Předpokládá se, že tento obří dalekohled umožní výzkum dosud naprosto neznámých zákoutí vesmíru – bude to: „největší oko lidstva hledící do vesmíru“

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Veškeré zázemí, které bude postupně vybudováno na vrcholku, je specifikováno v dokumentu E-ELT Construction Proposal, což je podrobná kniha o 264 stranách s detaily všech aspektů celého projektu. V červnu 2011 schválil ESO Council revidovaný základní náčrt návrhu dalekohledu a v prosinci 2012 plně odsouhlasil celý program E-ELT (viz ann13019, ann13033 a ann13042).

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Lars Lindberg Christensen; Head of ESO ePOD; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6761; Mobil: +49 173 3872 621; Email: lars@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1419. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »