< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vychází Astropis 114 – poslední číslo roku 2018
Ondřej Nývlt Vytisknout článek

Vychází Astropis 114 – poslední číslo roku 2018

Astropis 4/2018
Autor: Společnost Astropis

Jako vždy vám časopis Astropis nabízí spoustu zajímavého čtení. Můžete se tak těšit na astronomické a astrofyzikální objevy a další osobnost z historie, Pietro Angelo Secchiho. Kromě souhrnu z Kosmonautixu se podíváme na planetku Ryugu v podání sondy Hayabusa 2 a také na mise týkající exoplanet v nejbližším desetiletí. Na Měsíci si prohlédneme další kráter s názvem Blancanus. V časopisu nechybí ani krásné fotografie našich astrofotografů.

A ještě podrobněji z obsahu:

Druhý díl seriálu „Letošní pohled na vesmír vloni“, který mapuje astronomické a astrofyzikální objevy předchozího roku, jenž vzniká jako spolupráce Jiřího Grygara a Davida Ondřicha. Pavel Najser pro vás připravil další ze svých článků mapujících zajímavé osobnosti historie. Tentokrát se zaměřuje na italského jezuitského přírodovědce Pietro Angelo Secchiho – mimořádnou vědeckou osobnost 19. století, kterého považujeme za zakladatele spektrální klasifikace hvězd. Jako vždy se můžete těšit na aktuální hvězdnou mapu včetně popisu úkazů na obloze pro nejbližší měsíce. Astronautiky se kromě již obvyklého soupisu novinek od Lukáše Houšky (Kosmonautix.cz) týká i připomenutí mise Hayabusa 2 k asteroidu Ryugu od Vladimíra Kopeckého. Petr Kabáth připravil přehledový článek na téma budoucnosti výzkumu exoplanet pomocí vesmírných misí do roku 2030 - včetně možností zapojení českých vědců. Z našeho vesmírného okolí se dostaneme na Měsíc, kdy se Milan Blažek zaměří na kráter Blancanus. Pak se dostaneme i dále a Martina Exnerová popíše sluneční aktivitu v I. pololetí roku 2018. Nebudete samozřejmě ochuzeni ani o novinky z astronomie a astrofyziky, či recenzi – tentokrát se týká knihy „Realita není, čím se zdá“ fyzika Carlo Rovelliho, kde popularizuje teorii kvantové smyčkové gravitace. Barevné strany pak připomenou i nejhezčí nebeské úkazy konce roku, jak je zaznamenali naši fotografové a další zajímavé úlovky například z ISS nebo Mars Express. Poslední pravidelnou rubrikou je okénko České astronomické společnosti, kde nám Jan Palouš představí „Český národní komitét astronomický Mezinárodní astronomické unie“.

Přejeme pěkně strávené chvíle s naším časopisem.

Redakce časopisu Astropis




Štítky: Astropis

38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »