Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vychází Astropis 114 – poslední číslo roku 2018

Vychází Astropis 114 – poslední číslo roku 2018

Astropis 4/2018
Autor: Společnost Astropis

Jako vždy vám časopis Astropis nabízí spoustu zajímavého čtení. Můžete se tak těšit na astronomické a astrofyzikální objevy a další osobnost z historie, Pietro Angelo Secchiho. Kromě souhrnu z Kosmonautixu se podíváme na planetku Ryugu v podání sondy Hayabusa 2 a také na mise týkající exoplanet v nejbližším desetiletí. Na Měsíci si prohlédneme další kráter s názvem Blancanus. V časopisu nechybí ani krásné fotografie našich astrofotografů.

A ještě podrobněji z obsahu:

Druhý díl seriálu „Letošní pohled na vesmír vloni“, který mapuje astronomické a astrofyzikální objevy předchozího roku, jenž vzniká jako spolupráce Jiřího Grygara a Davida Ondřicha. Pavel Najser pro vás připravil další ze svých článků mapujících zajímavé osobnosti historie. Tentokrát se zaměřuje na italského jezuitského přírodovědce Pietro Angelo Secchiho – mimořádnou vědeckou osobnost 19. století, kterého považujeme za zakladatele spektrální klasifikace hvězd. Jako vždy se můžete těšit na aktuální hvězdnou mapu včetně popisu úkazů na obloze pro nejbližší měsíce. Astronautiky se kromě již obvyklého soupisu novinek od Lukáše Houšky (Kosmonautix.cz) týká i připomenutí mise Hayabusa 2 k asteroidu Ryugu od Vladimíra Kopeckého. Petr Kabáth připravil přehledový článek na téma budoucnosti výzkumu exoplanet pomocí vesmírných misí do roku 2030 - včetně možností zapojení českých vědců. Z našeho vesmírného okolí se dostaneme na Měsíc, kdy se Milan Blažek zaměří na kráter Blancanus. Pak se dostaneme i dále a Martina Exnerová popíše sluneční aktivitu v I. pololetí roku 2018. Nebudete samozřejmě ochuzeni ani o novinky z astronomie a astrofyziky, či recenzi – tentokrát se týká knihy „Realita není, čím se zdá“ fyzika Carlo Rovelliho, kde popularizuje teorii kvantové smyčkové gravitace. Barevné strany pak připomenou i nejhezčí nebeské úkazy konce roku, jak je zaznamenali naši fotografové a další zajímavé úlovky například z ISS nebo Mars Express. Poslední pravidelnou rubrikou je okénko České astronomické společnosti, kde nám Jan Palouš představí „Český národní komitét astronomický Mezinárodní astronomické unie“.

Přejeme pěkně strávené chvíle s naším časopisem.

Redakce časopisu Astropis




Štítky: Astropis


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »