Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vychází časopis Astropis 4/2017

Vychází časopis Astropis 4/2017

Obálka čísla 4/2017
Autor: Astropis

Poslední číslo roku 2017 Vám přináší opět mnoho zajímavého čtení. Velmi poutavým čtením bude článek věnovaný udělení Nobelovy ceny za objev gravitačních vln. Nechybí další souhrnný přehled novinek v astronomii za rok 2016. Podařilo se pokročit v hledání zdrojů nejvyšších energií, jak přiblíží další z článků z oblasti astrofyziky. V historickém ohlédnutí se podíváme na působení Josefa Sýkory v Uzbekistánu. Další zajímavý článek se věnuje pozoruhodné hoře Ahuna na trpasličí planetě Ceres. Pozorovatelé Měsíce dostanou naservírovány rovnou dva krátery. Své místo mají tradičně i pobočky a sekce České astronomické společnosti.

Prvním hlavním článkem je další díl téměř nekonečného seriálu Jiřího Grygara a Davida Ondřicha „Letošní pohled na vesmír vloni“ tentokrát shrnující události roku 2016. Druhé velké téma je pak udělení Nobelovy ceny za fyziku za objev gravitačních vln – skutečně poutavé shrnutí pro Astropis sepsal profesor Jiří Podolský. Do astrofyziky zabloudíme ještě jednou, a to článkem Michaela Prouzy a Petra Trávníčka, kteří představují velký pokrok v hledání poloh zdrojů kosmického záření těch nejvyšších energií.

Historickou sekci Astropisu tentokrát obohatí skutečně exkluzivní článek profesora Shuhrata Ehgamberdieva o českém astronomovi Josefovi Sýkorovi, který mezi roky 1905 a 1911 působil v Uzbekistánu na astronomické observatoři v Taškentu. Petr Brož ve svém článku shrnuje nové poznatky o velmi neobvyklé čtyři kilometry vysoké osamocené hoře na trpasličí planetě Ceres, která by mohla být známkou kryovulkanismu.

Milan Blažek pak ve svém pozorovatelském seriálu o útvarech na Měsíci představí hned dvojici kráterů – rozpraskaný Pitatus a uhlazený Hesiodus.

V rubrice ČAS se nám představí Západočeská pobočka a projekt skutečně unikátních největších slunečních hodin na světě, které můžeme nalézt mezi obcemi Bezvěrov a Krašov. Michal Švanda nám tradičně shrne sluneční aktivitu za první pololetí roku 2017.

V recenzích se dočkáte komentáře k novému vydání takřka legendárního Karkoschkova astronomického atlasu hvězdné oblohy a také zde představíme velmi zajímavou dětskou knihu Davida Kovala „O čem si šeptají souhvězdí?“.

Samozřejmě nepřijdete ani o tradiční soupis novinek z astronomie (okořeněný posledními snímky z Cassini) i astronautiky (ve spolupráci s Kosmonautix.cz) a soupis úkazů na obloze s mapou.

Ve fotografické sekci nemůžeme samozřejmě opomenout úplné zatmění Slunce v USA z pohledu českých fotografů.

Věříme, že se Vám nové číslo bude líbit a že nám zachováte přízeň i v roce 2018.

Redakce časopisu Astropis 
www.astropis.cz
https://www.facebook.com/Astropis/




Štítky: Astropis


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »