Co je to sluneční cyklus?
Slunečním cyklem neboli cyklem sluneční aktivity jsou označovány periodické změny v různých projevech sluneční aktivity. Sem patří například sluneční skvrny (Wolfovo nebo relativní číslo), sluneční erupce, fakule, protuberance, ale např. i rádiové záření. Cyklus sluneční aktivity trvá v průměru 11 roků. To je doba, která uplyne od minima sluneční aktivity do dalšího minima, což je období, kdy je Slunce relativně v klidu. V té době mohou trvat i několikaměsíční období, kdy není na Slunci pozorována žádná sluneční skvrna, tj. relativní číslo slunečních skvrn je rovno nule a i další projevy sluneční aktivity jsou minimální. Naopak v době maxima se může na Slunci nacházet velký počet slunečních skvrn, může docházet i k několika velkým slunečním erupcím denně a rovněž další parametry sluneční aktivity vykazují vysoké hodnoty.
Nejtypičtějším projevem a nejlépe posuzovatelným indexem pro to, v jaké fázi se cyklus sluneční aktivity nachází, jsou sluneční skvrny. Ty totiž v průběhu cyklu mění místo svého výskytu. Na začátku cyklu se skvrny vyskytují ve vysokých heliografických šířkách (analogie zeměpisné šířky), tj. ve výškách okolo 40 -- 50 stupňů a během cyklu se jejich výskyt postupně posouvá směrem k rovníku (tzv. Sporerův zákon). Na konci cyklu se skvrny nacházejí v blízkosti rovníku. Cyklus sluneční aktivity ale netrvá přesně 11 roků, to je jeho průměrná doba. Cykly se tak mohou překrývat, tj., že nový cyklus může začít ještě i dlouho před koncem starého nebo naopak starý cyklus může trvat ještě dlouho po nastoupení cyklu nového. To znamená, že na Slunci můžeme pozorovat skvrny současně ve vysokých zeměpisných šířkách i v okolí rovníku a na základě toho, kdy je která skvrna pozorována, můžeme přesně určit, kdy nový cyklus začal nebo starý skončil.
Jednotlivé cykly mají ale různou výšku, délku a navíc se během nich mění polarita magnetického pole. Tímto způsobem vznikají další cykly. Je to např. 22letý cyklus, kdy v průběhu jedenáctiletého cyklu dojde k výměně magnetické polarity mezi slunečními polokoulemi, tj. jestliže na začátku cyklu má severní polokoule kladnou magnetickou polaritu a jižní zápornou, na konci cyklu je tomu naopak. A teprve v průměru po 22 letech nastane původní situace. Dalšími známými cykly je cyklus 80letý, 200letý, ale i 800letý, které trvají mezi cykly podobných vlastností.
Tento text je součástí FAQ (často kladené otázky) na serveru www.astro.cz Případné dotazy zasílejte na info@astro.cz
O autorovi
Eva Marková
Vystudovala MFF UK, obor fyzika, specializace Astronomie a astrofyzika. Od r. 1976 pracovala na Hvězdárně v Úpici, kde se v r. 1986 stala ředitelkou. Po celou dobu svého působení na hvězdárně se kromě popularizace astronomie a práce s mládeží zabývala studiem sluneční aktivity a vztahů Slunce - Země. Nedílnou a velmi důležitou součástí této odborné činnosti bylo též studium sluneční koróny při úplných zatměních Slunce. Proto v r. 1990 počala organizovat expedice za pozorováním tohoto jevu. Celkem zorganizovala 12 expedic, osobně se zúčastnila jedenácti, z toho 9 bylo úspěšných.
Do České astronomické společnosti vstoupila v r. 1976. Od svého vstupu až dosud je členkou Východočeské (dříve Úpické a ještě dříve Hradecké) pobočky a Sluneční sekce, kde řadu let vykonává funkci předsedy. Několik let též pracovala ve Výkonném výboru ČAS. V letech 2004 – 2010 byla předsedkyní ČAS. Kromě ČAS je členkou několika dalších vědeckých společností, jako je Česká bioklimatologická společnost a Jednota českých matematiků a fyziků.
Jejími koníčky jsou astronomie, sport, cestování.
