Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Co je to sluneční cyklus?

Co je to sluneční cyklus?

Slunečním cyklem neboli cyklem sluneční aktivity jsou označovány periodické změny v různých projevech sluneční aktivity. Sem patří například sluneční skvrny (Wolfovo nebo relativní číslo), sluneční erupce, fakule, protuberance, ale např. i rádiové záření. Cyklus sluneční aktivity trvá v průměru 11 roků. To je doba, která uplyne od minima sluneční aktivity do dalšího minima, což je období, kdy je Slunce relativně v klidu. V té době mohou trvat i několikaměsíční období, kdy není na Slunci pozorována žádná sluneční skvrna, tj. relativní číslo slunečních skvrn je rovno nule a i další projevy sluneční aktivity jsou minimální. Naopak v době maxima se může na Slunci nacházet velký počet slunečních skvrn, může docházet i k několika velkým slunečním erupcím denně a rovněž další parametry sluneční aktivity vykazují vysoké hodnoty.

Nejtypičtějším projevem a nejlépe posuzovatelným indexem pro to, v jaké fázi se cyklus sluneční aktivity nachází, jsou sluneční skvrny. Ty totiž v průběhu cyklu mění místo svého výskytu. Na začátku cyklu se skvrny vyskytují ve vysokých heliografických šířkách (analogie zeměpisné šířky), tj. ve výškách okolo 40 -- 50 stupňů a během cyklu se jejich výskyt postupně posouvá směrem k rovníku (tzv. Sporerův zákon). Na konci cyklu se skvrny nacházejí v blízkosti rovníku. Cyklus sluneční aktivity ale netrvá přesně 11 roků, to je jeho průměrná doba. Cykly se tak mohou překrývat, tj., že nový cyklus může začít ještě i dlouho před koncem starého nebo naopak starý cyklus může trvat ještě dlouho po nastoupení cyklu nového. To znamená, že na Slunci můžeme pozorovat skvrny současně ve vysokých zeměpisných šířkách i v okolí rovníku a na základě toho, kdy je která skvrna pozorována, můžeme přesně určit, kdy nový cyklus začal nebo starý skončil.

Jednotlivé cykly mají ale různou výšku, délku a navíc se během nich mění polarita magnetického pole. Tímto způsobem vznikají další cykly. Je to např. 22letý cyklus, kdy v průběhu jedenáctiletého cyklu dojde k výměně magnetické polarity mezi slunečními polokoulemi, tj. jestliže na začátku cyklu má severní polokoule kladnou magnetickou polaritu a jižní zápornou, na konci cyklu je tomu naopak. A teprve v průměru po 22 letech nastane původní situace. Dalšími známými cykly je cyklus 80letý, 200letý, ale i 800letý, které trvají mezi cykly podobných vlastností.

Tento text je součástí FAQ (často kladené otázky) na serveru www.astro.cz Případné dotazy zasílejte na info@astro.cz




O autorovi

Eva Marková

Vystudovala  MFF UK, obor fyzika, specializace Astronomie a astrofyzika. Od r. 1976 pracovala na Hvězdárně v Úpici, kde se v r. 1986 stala ředitelkou. Po celou dobu svého působení na hvězdárně se kromě popularizace astronomie a práce s mládeží zabývala studiem sluneční aktivity a vztahů Slunce - Země. Nedílnou a velmi důležitou součástí této  odborné činnosti bylo též studium sluneční koróny při úplných zatměních Slunce. Proto  v r. 1990 počala organizovat expedice za pozorováním tohoto jevu. Celkem  zorganizovala 12 expedic, osobně  se zúčastnila jedenácti, z toho 9 bylo úspěšných.

Do České astronomické společnosti  vstoupila v r. 1976. Od svého vstupu až dosud je členkou Východočeské (dříve Úpické a ještě dříve Hradecké) pobočky a Sluneční sekce, kde řadu let vykonává funkci předsedy. Několik let  též pracovala ve Výkonném výboru ČAS. V letech 2004 – 2010  byla předsedkyní ČAS. Kromě ČAS je členkou několika dalších vědeckých společností, jako je Česká bioklimatologická společnost a Jednota českých matematiků a fyziků.

Jejími koníčky jsou astronomie, sport, cestování.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »