Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Drakonidy 2014

Drakonidy 2014

Drakonidy 2011 Autor: AGO
Drakonidy 2011
Autor: AGO
Po očekávaném (a pozorovaném) outburstu meteorického roje Drakonid v roce 2011 a po pozorování neočekávaného outburstu tohoto roje v roce 2012 byla uveřejněna předpověď aktivity Drakonid na rok 2014. V roce 2013 vykazoval tento roj nízkou aktivitu, nebylo jej možné odlišit od sporadického pozadí.

Historie meteorického roje Drakonid

V roce 1915 zkoumal M. Davidson všechny periodické komety pozorované od roku 1892 s cílem zjistit, zda některá z nich nemůže poskytnout nový meteorický roj. Jednou z těchto komet byla i 21P/Giacobini-Zinner a M. Davidson předpověděl průchod Země oblakem uvolněným z této komety na 10. 10. 1915 s radiantem na pozici RA = 267, DEC = 50. Následně pak W. F. Denning skutečně zaznamenal několik meteorů v nocích okolo tohoto předpovězeného maxima a určil radiant meteorického roje Drakonid (RA = 267, DEC = 49).

Toto byl počátek historie meteorického roje, který poskytl v následujících desetiletích pozorovatelům na Zemi mohutné meteorické deště. První z nich byl zaznamenán v roce 1933. Maximum nastalo 9. 10. kolem 20 UT a hodinová frekvence stanovená z vizuálních pozorování byla 6000 meteorů. Meteory byly většinou slabé a měly převážně žlutou barvu. Například R. Forbes-Bentley (Birchircara, Malta) pozoroval během několika hodin 22500 meteorů s maximem kolem 20:15 UT, kdy viděl 480 meteorů za minutu. Druhý meteorický déšť tohoto roje byl zaznamenán v roce 1946, maximum nastalo 10. 10. kolem 4 UT, hodinová korigovaná frekvence stanovená pozorovateli na Skalnatém plese byla 6800 meteorů.

Předpověď aktivity v roce 2014

Drakonidy 2014 Autor: Maslov
Drakonidy 2014
Autor: Maslov
Podle předpovědi Mikhaila Maslova by měla dráhu Země protnout vlečka materiálu uvolněného z mateřské komety roje (21P/Giacobini-Zinner) při návratu v roce 1900. Jedná se o částice uvolněné poblíž perihelia komety a nepřibližují se tedy blízko k Zemi. Jejich teoretická dráha ovšem protíná dráhu Země necelých 15 hodin po té, co Země projde na své dráze místem křížení. Nicméně částice vyvržené z komety 90 dní před průchodem periheliem se přiblíží k Zemi na 0,005 AU dne 6. 10. 2014 ve 22:42 UT. ZHR (zenitální hodinová korigovaná frekvence – zenithal hourly rate) okolo tohoto maxima je předpokládána mezi 15–20 meteory za hodinu. Nicméně je možné, že maximum nastane o 1 až 2 hodiny dříve, taktéž je uváděna velká nejistota při odhadu ZHR v maximu. Podrobná projekce minimálních vzdáleností jednotlivých vláken v roce 2014 je na obrázku vlevo (včetně odstupňování ejekčních rychlostí – černá nejpomalejší, šedá nejrychlejší).

Teoretický radiant v okamžiku maxima je stanoven na pozici RA = 261,5 a DEC = +47,6, což nesouhlasí s „tradiční“ pozicí radiantu Drakonid podle IMO (RA = 262, DEC = +54). Radiant roje pro toto maximum se tedy přesouvá z jižní části hlavy Draka do severovýchodní části souhvězdí Herkula.

Pozorovací podmínky v roce 2014

Předpovězené maximum je situované do času, který je výhodný pro pozorovatele ve střední Evropě, radiant roje se nachází ještě poměrně vysoko a maximum by také mělo nastat v nočních hodinách. Problémem je ovšem rušení svitem Měsíce, neboť 8. 10. 2014 ve 12:50 SELČ nastává úplněk. V noc maxima pak Měsíc vychází v 17:23 SELČ a zapadá v 5:40 SELČ. Během doby předpokládaného maxima Drakonid se tedy bude nacházet nad obzorem a vzhledem k předpokladu velkého zastoupení slabých meteorů výrazně sníží počty pozorovaných meteorů. Meteorický roj Drakonid poskytuje velmi pomalé meteory s geocentrickou rychlostí pouze kolem 23 km/s a radiant meteorického roje je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární.

Drakonidy v databázi EDMOND

Outburst Drakonid 2011

Drakonidy 2011 OMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2011 OMAP
Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2011 GMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2011 GMAP
Autor: Jakub Koukal
Vzhledem k nepříznivému počasí v celé Evropě během outburstu Drakonid v roce 2011 byla uskutečněna expedice Drakonidy 2011 do severní Itálie, které se zúčastnili zástupci národních sítí SVMN, CEMeNt, PFN a ITMN, později pak byla přiřazena pozorování z databáze VMDB (převážně ze stanic v Německu), kde nakonec pozorovatelé měli k dispozici okno v postupující frontální oblačnosti. Výsledkem kooperace národních sítí bylo získání celkem 338 drah Drakonid, což je v současné době nejobsáhlejší soubor dat získaných z pozemních CCTV stanic pro tento meteorický roj. Společné dvojstaniční pozorování CEMeNtu a SVMN bylo realizováno ze stanic Bettola (Š. Gajdoš, J. Világi a R. Piffl) a Cavandola (J. Koukal, S. Gorková a M. Popek), přičemž na stanici Bettola byla umístěna mobilní COK (celooblohová kamera) z observatoře AGO Modra (SVMN). Vizuální ZHR stanovená z pozorování na stanici Cavandola (J. Koukal, S. Gorková) dosahovala 325 meteorů za hodinu, data byla korigována o individuální percepci pozorovatelů.

Neočekávaný outburst Drakonid 2012

Drakonidy 2012 OMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2012 OMAP
Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2012 GMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2012 GMAP
Autor: Jakub Koukal
Rok po společné expedici CEMeNtu, SVMN a PFN do Itálie za předpovězeným outburstem Drakonid došlo k zopakování vysoké aktivity tohoto meteorického roje. Předběžné předpovědi M. Maslova neočekávaly zvýšenou aktivitu, nakonec ovšem Země prošla vláknem z návratu v roce 1959 (teoretická vzdálenost od Země 0,00121 AU). Maximum podle radarových pozorování nastalo kolem 16 UT, toto maximum vizuálně pozoroval A. Maidik na Ukrajině (ovšem za velmi špatných podmínek s nízkou limitní magnitudou), podle radarových pozorování (CMOR) dosahoval počet odezev až 2200 (hodinová frekvence). Tento outburst byl charakteristický velkým počtem slabých meteorů (na rozdíl od návratu v roce 2011) a také nižší vizuální ZHR. V databázi EDMOND bylo zaznamenáno 35 drah, z nichž bylo redukčními kritérii separováno 13 drah, pro které byla stanovena unifikovaná dráha včetně decelerace. Nevýhodou byl (vzhledem k tehdejší neexistenci ukrajinské sítě MeteorsUA) čas maxima a jeho relativně krátké trvání. Vizuální pozorování v ČR za příznivých podmínek ukázaly ZHR kolem 75 meteorů za hodinu.


Zdroj

http://feraj.narod.ru/Radiants/Predictions/21p-ids2014eng.html




O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »