Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak dopadlo unikátní stratosférické pozorování Perseid z Česka?

Jak dopadlo unikátní stratosférické pozorování Perseid z Česka?

Experiment MeteorCam03
Autor: Libor Lenža

Na noc 12./13.8.2015, tedy noc maxima meteorického roje Perseid, byl naplánovaný šestnáctý start stratosférického balónu slovenské organizace SOSA (Slovak Organisation for Space Activities) s kódovým označením STRATO 02/2015. V jedné ze tří gondol, které byly součástí tohoto letu, byl umístěn také společný experiment Hvězdárny Valašské Meziříčí, p.o. a SMPH (Společnost pro MeziPlanetární Hmotu) s názvem MeteorCam03. Cílem experimentu byl záznam meteorů ze stratosféry a následný výpočet jejich atmosférických drah ve spolupráci s pozemními kamerami sítě EDMONd (European viDeo Meteor Observation Network).

Průběh letu a experimenty

STRATO 02/2015 těsně před startem na letišti v Malých Bielicách Autor: Libor Lenža
STRATO 02/2015 těsně před startem na letišti v Malých Bielicách
Autor: Libor Lenža
Start stratosférického balónu proběhl 13. 8. 2015 po půlnoci (0:52 SELČ) z letiště v Malých Bielicách u Partyzánského). Maximální výšky dosáhl balón ve 2:55:40 SELČ (34 444 m), kdy došlo k jeho roztržení a následná sestupná fáze skončila dopadem na povrch Země v 03:34 SELČ na souřadnicích N48,4471450 a E18,105750 poblíž obce Preseľany na Slovensku. Součástí letu byly také další experimenty, umístěné v gondolách tohoto letu. Prvním byl detektor kosmického záření (kombinace Geiger-Müllerových trubic a detektoru nabitých částic v podobě moderních mobilních telefonů se speciálním softwarem společnosti Crayfis), dále testovací sestava vysílače pro první slovenskou družici SkCube a také studentský experiment ISCEAC (Vliv stratosférických podmínek na klíčivost semen kulturních plodin). Zjištění přesné zeměpisné polohy balónu během letu zajišťovaly dva GPS moduly, díky nimž bylo možné stanovit polohu a výšku balónu v intervalu 30 sekund. Kromě výše zmíněných institucí se na letu stratosférického balónu STRATO 02/2015 podílela také Laboratoř metalomiky a nanotechnologií v Brně a také Hvězdárna v Partizánskom.

Historie pozorování meteorů ze stratosférických balonů

Start stratosférického balónu 17.11.1998 Autor: NASA MSFC
Start stratosférického balónu 17.11.1998
Autor: NASA MSFC
První specializovaná pozorování meteorických rojů ze stratosférických (výškových) balónů byla realizována v souvislosti s předpokládanými mohutnými návraty meteorického roje Leonid v letech 1998 a 1999. Start prvního stratosférického balónu se uskutečnil 17. 11. 1998 z Marshall Space Flight Center v Redstone Arsenal (Huntsville, Alabama), přičemž MSFC je vedoucím vědeckým střediskem NASA (National Aeronautice and Space Administration). Maximální dosažená výška meteorologického balónu, který byl použit během tohoto experimentu, byla 30 500 m. Součástí letů byla většinou také kapsle s aerologem, jejíž cílem bylo zachycení drobných částic (prachu), záznam meteorů byl prováděn pomocí citlivých CCD kamer se záznamovým zařízením. Úspěch mise v roce 1998 vedl k opakování letů i v letech 1999 a 2000, taktéž během očekávaných návratů meteorického roje Leonid. V roce 1999 byly uskutečněny starty také za účelem sledování meteorického roje eta Aquarid (7.5.1999, start z Johnson Near Space Center) nebo také start během aktivity meteorického roje Perseid (12.8.1999, balon dosáhl výšky pouze 18 898 m). Během dalších let byly tyto lety pod hlavičkou NASA opakovány, například v roce 2012 během aktivity meteorického roje Lyrid. V Evropě bylo pozorování meteorů pomocí stratosférického balónu realizováno například v roce 2011 během očekávané zvýšené aktivity meteorického roje Drakonid nebo v roce 2012 během aktivity meteorického roje Geminid. Tyto lety byly koordinovány v rámci aktivit SPMN (SPanish Meteor Network), záznam meteorů byl proveden pomocí CCD kamery Watec 902 H2 a uložen na DVR (Digital Video Recorder). Veškeré tyto experimenty byly zaměřeny pouze na samotný záznam meteorů z gondoly stratosférického balónu, případně na sběr drobných částic (v řádech mikrometrů) ve stratosféře.

MeteorCam03 – vícestaniční dráhy meteorů

Experiment MeteorCam03 sestává z citlivé CCD kamery KPF131HR s čipem Sony Super HAD II CCD s citlivostí 0,002 lx v BW režimu. Čip kamery velikost 1/3“ poskytuje rozlišení 582 x 500 px, kamera byla osazena objektivem Computar s pevným ohniskem f= 4 mm a světelností F/1,2. Záznam meteorů byl realizován pomocí DVR (Digital Video Recorder) se dvěma kanály na paměťovou kartu minuse s kapacitou 32 GB se snímkovou frekvencí 25 sn/s. Jednotlivá kontinuálně nahrávaná videa byla ukládána ve formátu *.avi v jednominutových sekvencích, záznam byl komprimován MJPEG kodekem.

Meteor 20150813_004932 - stanice Maruška SE. Autor: Jakub Koukal

Skládaný snímek meteoru 20150813_004932 - MeteorCam03. Autor: Jakub Koukal
Meteor 20150813_004932 - stanice Maruška SE. Autor: Jakub Koukal Skládaný snímek meteoru 20150813_004932 - MeteorCam03. Autor: Jakub Koukal
Meteor 20150813_005041 - stanice Maruška SE. Autor: Jakub Koukal Skládaný snímek meteoru 20150813_005041 - MeteorCam03. Autor: Jakub Koukal
Meteor 20150813_005041 - stanice Maruška SE. Autor: Jakub Koukal Skládaný snímek meteoru 20150813_005041 - MeteorCam03. Autor: Jakub Koukal

Během letu bylo zaznamenáno celkem 45 meteorů, první ve 23:14:30 UT, poslední v 0:56:28 UT, z nichž 23 bylo identifikováno také na pozemních stanicích sítě EDMONd. Vzhledem k velkému neklidu gondoly během letu nebylo možné videa zpracovat běžnou metodou v programu Ufo Analyzer, ale bylo nutné provést astrometrii zaznamenaných meteorů v podobě statických skládaných snímků v programu AstroRecord. Změřené rovníkové souřadnice (Ra, Dec) začátku a konce meteorů byly do výpočtu v programu Ufo Orbit vloženy ve fotografickém formátu, kde byl znám čas průletu meteoru, rovníkové souřadnice začátku a konce meteoru, zeměpisné souřadnice a výška gondoly v okamžiku úkazu a délka trvání úkazu, stanovená ze zaznamenaného počtu snímků průletu meteoru.   

2D projekce dvojstaničních drah pozemní stanice (Maruška SE) a experimentu MeteorCam03. Autor: Jakub Koukal Projekce dvojstaničních drah meteoroidů ve Sluneční soustavě. Autor: Jakub Koukal
2D projekce dvojstaničních drah pozemní stanice (Maruška SE) a experimentu MeteorCam03. Autor: Jakub Koukal Projekce dvojstaničních drah meteoroidů ve Sluneční soustavě. Autor: Jakub Koukal

   Vzhledem k množství dat získaných během experimentu MeteorCam03 byly doposud vyhodnoceny 3 dvojstaniční dráhy mezi pohyblivou stanicí umístěnou v gondole stratosférického balónu a pozemní stanicí Maruška SE. Ve všech případech se jednalo o meteory patřící meteorickému roji Perseid. Orbitální elementy všech drah jsou uvedeny v tabulce, včetně geocentrického radiantu meteoru a počáteční a koncové výšky atmosférické dráhy meteoru.

Orbitální elementy dvojstaničních drah Perseid. Autor: Jakub Koukal
Orbitální elementy dvojstaničních drah Perseid. Autor: Jakub Koukal

Závěr

   Výsledky experimentu MeteorCam03 ukázaly možnost využití citlivých CCD kamer umístěných v gondole stratosférického balónu pro výpočet vícestaničních drah meteorů ve spolupráci s pozemními stanicemi. V případě nepříznivého počasí během výrazných maxim meteorických rojů (např. meteorických dešťů) se nabízí využití stratosférických balónů pro zisk cenných dat o těchto mimořádných událostech. Experiment lze hodnotit jako velmi úspěšný, vzhledem k zaznamenanému množství meteorů kamerou MeteorCam03 a také vzhledem k výpočtu dvojstaničních drah meteorů ve spolupráci s pozemními stanicemi sítě EDMONd.

Odkazy

Video z první minuty po startu stratosférického balónu STRATO 02/2015

Kompilace tří meteorů zaznamenaných kamerou MeteorCam03

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Hvězdárna Valašské Meziříčí
[2] SMPH - česky
[3] SMPH - anglicky



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: EDMOND, SMPH, SOSA, Hvězdárna Valašské Meziříčí


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »