Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Parašutista údajně nafilmoval meteorit

Parašutista údajně nafilmoval meteorit

Údajný meteorit zachycený parašutistou Autor: Anders Helstrup; http://i1.ytimg.com
Údajný meteorit zachycený parašutistou
Autor: Anders Helstrup; http://i1.ytimg.com
Začátkem dubna se v médiích objevila zpráva, že se norskému parašutistovi podařilo nafilmovat, jak jej během jednoho seskoku jen těsně minul meteorit. Měl obrovské štěstí, nebo se jedná o podvod?

Podle informací, které se objevily na celé řadě zpravodajských serverů, byl hlavním aktérem norský parašutista Anders Helstrup. Ten 17. června 2012 nasedl do letadla na letišti Østre Æra v oblasti Hedmark na jihovýchodě Norska a spolu s dalšími členy parašutistického klubu z Osla se nechal vynést do potřebné výšky. Měl na sobě speciální okřídlený oblek, padák a helmu se dvěma kamerami. Těmi natáčel svoji činnost poté, co vyskočil z letadla. Během seskoku zaznamenal cosi zvláštního, ale protože se to událo velice rychle, nedokázal popsat, o co se přesně jednalo. Bylo to ve výšce asi 1 000 metrů nad zemí. Až když si prohlédl záznam z kamer, uviděl, že krátce po otevření padáku kolem něj prolétl nějaký předmět, připomínající kámen. Nejprve nevěděl, co se mu podařilo zachytit, později dospěl k názoru, že to mohl být meteorit. Proto se po nějaké době vydal na místo seskoku a pokoušel se jej najít. Pomáhala mu s tím přítelkyně, rodina i kamarádi a společně pročesávali oblast o velkosti zhruba jeden a půl kilometru čtverečních. V členitém terénu s hustými lesy, křovinami, řekou a dokonce bažinami však nebyli úspěšní.

Nakonec Helstrup kontaktoval frame6a. Místní geolog Hans Amundsen po prozkoumání videa údajně prohlásil, že těleso má jednu stranu zaoblenou a na druhé vidí čerstvou lomovou plochu. Na základě těchto informací pak prý usoudil, že se jednalo o pád meteoritu, protože takový tvar je pro ně typický.

V některých zprávách byla uvedena rychlost padajícího předmětu. Není však jasné, jakým způsobem byla vypočítána, protože z videa se spolehlivě určit nedá. Zřejmě se jedná pouze o odhad rychlosti za předpokladu, že těleso mělo velikost asi 10 cm. Navíc není jednotná, můžeme se setkat se dvěma rozdílnými údaji. V některých zdrojích se uvádělo, že rychlost byla 300 mil za hodinu, v jiných pak buď 300, nebo 480 kilometrů za hodinu. Protože rychlost 300 mil/hod odpovídá přibližně 480 km/hod, je pravděpodobné, že došlo ke špatnému převodu z mílí na kilometry a údaj 300 km/h je chybný. Většina zpráv také udávala, že zaznamenaný kámen byl pozůstatkem většího tělesa, které explodovalo ve výšce asi 20 km nad zemským povrchem. Z čeho byly tyto údaje určeny, bohužel v textu napsáno nebylo.

Poněkud zarážející je, že k události došlo již téměř před dvěma lety, ale Anders Helstrup ji zveřejnil až nyní. Důvodem utajování prý bylo, aby mohl v dané lokalitě nerušeně hledat dopadlý meteorit. Až poté, co se mu jej nepodařilo nalézt, vše zveřejnil a doufá, že někdo jiný bude mít větší štěstí.

Nyní se pokusíme zjistit, zda může být tato zpráva pravdivá. Rozhodně je v textu špatně pojmenován padající předmět. Určitě to nemohl být meteorit ani meteor. Proč? Ukažme si to na příkladu jednoho hypotetického tělesa sluneční soustavy. Řekněme, že je to balvan o velkosti půl metru a pohybuje se meziplanetárním prostorem. V tu chvíli mu říkáme meteoroid. Jakmile vstoupí do atmosféry Země a začne se srážet s atomy vzduchu, postupně narůstá teplota tělesa i jeho okolí. Díky tomu se rozběhnou procesy, které způsobí, že jeho nejbližší okolí začne zářit a stává se z něj meteor, v případě velmi jasného úkazu pak bolid. Pokud by jeho část průlet atmosférou přežila a dopadla až na zemský povrch, označili bychom ji jako meteorit. Z toho vyplývá, že pokud se v tomto případě opravdu jednalo o těleso meziplanetární hmoty, mohl to být jedině meteoroid.

Někteří čtenáři v diskusi pod články tvrdili, že se nemohlo jednat o "meteorit", protože ten by podle nich měl být rozžhavený, letět mnohem větší rychlostí a zářit. To však není úplně pravda. Jak se těleso (nikoli meteorit) při průletu postupně dostává do hustějších vrstev atmosféry, je stále více brzděno, až se prakticky zastaví a dál už padá jen volným pádem. Nyní již není pozorovatelné jako svítící objekt a této části letu se říká "temná dráha".

V článcích se píše, že ještě nikdy nebylo těleso v této fázi pozorováno, což také není zcela přesné. Už dříve byly pozorovány dopady těles na zemský povrch, tudíž ještě ve chvíli, kdy by správně neměly být nazývány meteority. Takový případ se stal poměrně nedávno i u nás, konkrétně 6. května 2000. Ten den několik svědků vidělo, jak nějaké těleso narazilo nejprve do stromu a poté dopadlo na zem. Později se zjistilo, že to byl meteorit, který dostal jméno Morávka.

Velmi zajímavé je, že při podrobném zkoumání videa je těsně před průletem záhadného kamene vidět v blízkosti levého spodního rohu malá černá tečka, která se také pohybuje směrem k zemi. O ní se však zprávy nezmiňují.

A jak se k dané situaci staví přední český odborník na meteory RNDr. Jiří Borovička, CSc.? K možnosti, že by parašutista zachytil mimozemské těleso před jeho dopadem, je značně skeptický. Poukazuje na to, že nikdo v té době nad danou oblastí neohlásil pozorování bolidu, případně zvukových efektů, které jej mohly provázet. Ani samotný předmět, zachycený na videu, mu meteoroid nepřipomíná: "Jedna strana je světlá a zdá se mít barevný nádech. Meteorit má buď černou kůru, nebo je na lomu šedivý. Při letu vydává svištivý zvuk, o čemž jsem nikde neviděl zmínku." Přiklání se proto k myšlence, že se mohlo jednat o kámen, který se při balení dostal do padáku a při jeho otevření z něj vypadl. Tato varianta je v některých článcích také zmíněna, ale je ihned zavrhnuta, protože údajně je předmět příliš velký. Problém je v tom, že z videa je problematické zjistit, jak daleko byl padající předmět od objektivu a tím určit jeho skutečnou velikost. Navíc jeho průlet byl rychlý, a proto je zachycen jen na několika málo snímcích. Protože k celé události chybí některé důležité informace, budeme ji muset uzavřít větou, kterou napsal Jiří Borovička na konec svého komentáře: "Na základě dat, která jsou k dispozici, se jednoznačně rozhodnout nedá."

Zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »