ESO - snímek týdne (046/2013): Tento snímek komety C/2012 S1 (ISON) byl pořízen v pátek 15. listopadu 2013..." /> Snímek komety ISON z La Silla | Sluneční soustava | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Snímek komety ISON z La Silla
Jiří Srba Vytisknout článek

Snímek komety ISON z La Silla

kometa ISON dalekohledem TRAPPIST na La Silla - eso-potw1346 Autor: TRAPPIST/E. Jehin/ESO
kometa ISON dalekohledem TRAPPIST na La Silla - eso-potw1346
Autor: TRAPPIST/E. Jehin/ESO
ESO - snímek týdne (046/2013): Tento snímek komety C/2012 S1 (ISON) byl pořízen v pátek 15. listopadu 2013 pomocí belgického národního dalekohledu TRAPPIST, který pracuje na observatoři ESO/La Silla. Kometa ISON byla objevena v září 2012 a na konci listopadu 2013 projde přísluním v těsné blízkosti Slunce.

Tým dalekohledu TRAPPIST monitoroval vývoj aktivity komety ISON po konjunkci se Sluncem od poloviny října 2013. Ke snímání využíval různé úzkopásmové filtry, které propouštějí jen vybrané emise určitých plynných složek kómy. To astronomům umožňuje spočítat, jaké množství molekul daného typu se z komety uvolňuje.

Aktivita komety ISON byla velmi nízká až do 1. listopadu 2013, kdy se při prvním zjasnění dvojnásobně zvýšilo množství plynů, které kometa uvolňovala. 13. listopadu, krátce před tím, než byl pořízen tento záběr, došlo k dalšímu výraznějšímu zjasnění, při kterém se aktivita komety zvýšila desetkrát. V posledních dnech se ale aktivita komety stabilizovala. Kometa je nyní snadno pozorovatelná binokuláry ráno nad východním obzorem. I na obloze se však přibližuje ke Slunci a její 'pozorovací okno‘ před průchodem přísluním skončí kolem 20. listopadu.   

Rychlá zvýšení aktivity jsou pravděpodobně způsobena zvyšující se intenzitou slunečního záření dopadajícího na povrch drobného kometárního jádra, které se rychle blíží ke Slunci. Těleso se prohřívá, zásoby ledu pod povrchem sublimují a v podobě plynu se uvolňují do okolního prostoru, přičemž s sebou strhávají značné množství prachu. Kometa ISON projde přísluním 28. listopadu 2013 ve vzdáleností pouze 1,2 milionu kilometrů od fotosféry (tedy ve vzdálenosti jen o něco menší, než je průměr Slunce). Tak blízko Slunci se začne odpařovat ještě mnohem větší množství ledu. Namáhání jádra při průletu v těsné blízkosti Slunce však může být natolik extrémní, že dojde k jeho rozpadu na fragmenty. Ty se následně mohou úplně rozdrolit a celá kometa se odpaří pod náporem slunečního záření. Pokud však jádro přežije průlet přísluním, mohla by se kometa ISON stát nápadně jasným objektem ranní oblohy v první polovině prosince 2013.

Uvedený snímek je složen ze čtveřice jednotlivých záběrů s expozicí 30 s, které byly získány v různých fotometrických filtrech (modrý, zelený, červený a filtr pro infračervenou oblast). Vzhledem k tomu, že se kometa rychle pohybovala na hvězdném pozadí, vypadají hvězdy na snímku jako různobarevné čárky.

Dalekohled TRAPPIST (TRAnsiting Planets and PlanetesImals Small Telescope) je určen ke zkoumání planetárních systémů na základě dvou typů pozorování: 1) detekce a zjištění základních charakteristik exoplanet (planet mimo Sluneční soustavu) a 2) studium komet ve Sluneční soustavě. Tento národní dalekohled o průměru zrcadla 60 cm je ovládán z kontrolní místnosti v Liège (Belgie) vzdálené 12 000 km.

 

Zdroj:

 

Odkazy:

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »