Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výzkum povrchu Marsu na sklonku roku 2012

Výzkum povrchu Marsu na sklonku roku 2012

Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI.  Autor: NASA/JPL-Caltech
Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI.
Autor: NASA/JPL-Caltech
Na povrchu Marsu stále popojíždí dvě úspěšná robotická vozítka. Opportunity za měsíc završí 9 let pobytu na povrchu Marsu, větší Curiosity bude na začátku února slavit půlrok. Svět, který pro nás obě mašinky snímají, je neuvěřitelně zajímavý. Podívejme se tedy, kde se roboti nalézají a jak to v jejich okolí vypadá.

Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo. Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil Stooke
Sol 130: dosavadní trasa, kterou vozítko projelo.
Autor: NASA/JPL-Caltech/Phil Stooke
Jak jste se jistě dověděli v předchozích zprávách, Curiosity, která přistála 5. srpna 2012, se nejprve vydala do asi 400 metrů vzdálené lokality pojmenované Glenelg. Geologicky se toto místo jeví jako velmi zajímavé, protože už z detailních snímků z oběžné dráhy je patrné, že se zde setkávají tři různé druhy hornin. Velké vozidlo zde nepřistálo náhodou. Místo přistání se nachází v místě jakéhosi konce říční delty. Byly sem tedy přinášeny horniny ze vzdálených planin a svahů kráteru Gale a zde se usazovaly. Bylo by tedy podivné, kdybychom nenacházeli nějaké usazeniny, případně vodou opracované kamínky. Přesto je skvělé, že přesně tyto horniny byly v okolí místa přistání nalezeny. A čím blíže lokalitě Glenelg, tím se vše stávalo zábavnější.

sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin Gembec
sol 130 - 135: mozaika snímků okolí Curiosity
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS/Damien Bouic/Martin Gembec
Začalo to snímkem kamenů nápadně připomínajících slepenec, tedy usazeninu tvořenou velkými oblázky stmelenými dohromady, podobně jako jemější pískovec. Samotný Glenelg je opravdovou směsicí. Přímo v údolí, nazvaném Yellowknife Bay, byly nyní v okolí Curiosity objeveny vrstvy usazených hornin. Aktuálně se prokázalo, že jsou tvořeny čistě bílým, jemnozrnným materiálem. Nápadně připomíná snad nejlépe sádrovec. V sousedství těchto usazenin jsou kameny tvořené různě velkými kamínky, místy s vsazenými většími oblázky. Kousek opodál zase nacházíme podívné útvary připomínající kráter malé bahenní sopky. Ovšem kde ta by se vzala v místě tvořeném naplavenými usazeninami? Zřejmě tedy mají zcela odlišný původ. Mohlo by se jednat o bubliny materiálu na stěnách zpevněné snad solí, nebo jiným erozi odolnějším minerálem. Horniny jsou aktuálně zkoumány především laserem přístroje ChemCam, který na dálku zahřeje část kamene a sleduje, z čeho se skládá. Přímo pod koly roveru navíc některé menší ploché kameny praskly a odhalily bílý vnitřek. Výzkum pomocí vrtačky se neočekává, protože by mohla být ona i některé důležité přístroje zaneseny jemným materiálem. Brzy se jistě dovíme, z čeho kameny v zátoce Yellowknife jsou a budeme o tom informovat v pravidelném přehledu Vesmírný týden.

sol 100: Rocks of Gale crater Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart Atkinson
sol 100: Rocks of Gale crater
Autor: NASA/JPL-Caltech/Stuart Atkinson
Skladba kamenů v okolí je vůbec mimořádně různorodá a je až s podivem, jak se to všechno může nacházet v těsném sousedství. Stačí se jen podívat na obrázek "kameny v kráteru Gale".

Sol 122: snad erodovaná bublina Autor: NASA/JPL-Caltech
Sol 122: snad erodovaná bublina
Autor: NASA/JPL-Caltech
Přes úžasné snímky a zajímavé vědecké nálezy v lokalitě Glenelg je třeba připomenout, že toto není hlavní cíl, kvůli němuž se zde v srpnu přistávalo. V dlouhodobějším pohledu se hlavně očekává přesun jižním směrem a poté na východ do svahů mohutné hory uprostřed kráteru Gale. Tato vrtva tvořená různými vrstvami usazenin se nazývá Aeolis Mons (v rámci mise Curiosity často přezdívaný Mount Sharp). Curiosity má nicméně výbornou příležitost vyzkoušet všechny své systémy, přístroje a schopnosti zkoumat okolí a tak se dá očekávat, že se bude ještě několik týdnů pohybovat v Glenelgu. Za rok bychom však mohli robota najít někde úplně jinde, možná až na úpatí hory. Díky pohonu z radioizotopového zdroje nebude muset zastavovat ani v zimním období.

sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI Autor: NASA/JPL-Cornell
sol 3150: mozaika celkového pohledu na vystupující hřbítek a detailů z kamery MI
Autor: NASA/JPL-Cornell
Opportunity snáší nehostinné podmínky marsovské mrazové pouště již téměř devět let a stále čile popojíždí podle pokynů ze Země. Letošní průzkumy se odehrávaly na pahorku pracovně zvaném Cape York. Ve skutečnosti jde o erodovaný okraj kráteru Endeavour, který má průměr něco nad 20 kilometrů. Aktuální výzkum probíhá asi uprostřed pahorku v místě zvaném Matijevic Hill. Tento pahorek je úplně úžasné místo, kde se také, jako v případě Curiosity, setkáváme s různorodými typy kamenů. Způsob jejich vzniku a složení je spíše oříšek pro geology, už samotný vzhled okolí stojí alespoň za malou ukázku.

sol 3135: detail světlých erodovaných hornin Autor: NASA/JPL-Cornell
sol 3135: detail světlých erodovaných hornin
Autor: NASA/JPL-Cornell
Pahorek v určité výšce protíná pás tmavých hornin, silně erodovaných a vytupujících mnohde nad povrch. Tyto kameny obsahují velké množství malých kuliček, z nichž některé se jeví větší a duté. Vedle těchto tmavých hornin leží vrstvy připomínající usazeniny světlého materiálu, které jsou naopak kuliček prosty. Tato geologická mozaika zaměstnává Opportunity po řadu týdnů a snad se brzy dočkáme uceleného článku lépe vysvětlujícímu složení a význam jejich objevu. Další plány Opportunity jsou dost nejasné. Dá se ale očekávat, že s další zimou dojde k přesunu na severně orientované svahy. Tím se solární panely vozítka lépe natočí ke Slunci a umožní snad Opportunity přežít další zimu. Jestli to bude na severním okraji pahorku York, jako při poslední zimě, nebo se pokusí vědci přejet na úbočí jižněji ležícího většího hřebene, to se necháme překvapit příští rok.

Zdroje a doporučené odkazy:

Blog a Fórum kosmonautix.cz
Blog Emilly Lakdawalla / Planetary.org
Fórum Unmannedspaceflight.com
The Gale Gazette
NASA: Mars Exploration Program




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Opportunity, Curiosity, Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »