Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Výzkumy v ASU AV ČR (314): Tepelné namáhání jako primární mechanismus fragmentace meteoroidů roje Geminid

Výzkumy v ASU AV ČR (314): Tepelné namáhání jako primární mechanismus fragmentace meteoroidů roje Geminid

Ukázkové snímky použité pro modelování fragmentace Geminid během jejich průletu zemskou atmosférou. Vlevo je výřez ze záběru celooblohové kamery nejhmotnější vyšetřované Geminidy (ta měla vstupní hmotnost asi 1,7 kg). Vpravo je pak složenina z videozáznamu slabší Geminidy, pozorované s výrazně menším zorným polem.
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Geminidy patří mezi ty nejlépe sledovatelné meteorické roje, každoročně slibující stabilní hodinové frekvence. Přesto jsou tato tělíska do jisté míry mezi jinými meteorickými roji unikátní. Autorský tým z Oddělení meziplanetární hmoty ASU se věnoval zevrubné studii několika exemplářů Geminid pozorovaných vlastními silami, pokrývajících rozsáhlý interval hmotností těles. Autoři studovali jak a proč se tyto objekty rozpadají, jaké mechanické a tepelně-mechanické síly je ovlivňují a co jejich chování říká o vnitřní struktuře a původu těchto těles. Studie přináší ucelený pohled na dynamiku fragmentace meteoroidů různých velikostí a nabízí důkazy, že jejich počáteční praskání je způsobeno tepelným namáháním při nástupu do atmosféry. 

Meteory jsou světelné jevy, které mají svůj původ v průletu malého tělíska meziplanetární hmoty zemskou atmosférou. Země je sice meteory bombardována neustále, ale po průletech například komet zůstávají v určitých oblastech Sluneční soustavy tyto zbytky nahloučeny. Prochází-li Země takovým proudem, pozorujeme zvýšení činnosti meteorů, které navíc jakoby vylétají z jednoho místa na obloze. Mluvíme o meteorických rojích. Jedním z takových jsou Geminidy, které jsou každoročně aktivní v první polovině prosince. Geminidy jsou mezi dalšími roji zvláštní tím, že mají obecně vyšší hustotu než většina jiných meteorických rojů a pocházejí z aktivního asteroidu (3200) Phaethon, nikoli z klasické komety. Tento roj je každoročně dobře pozorovatelný a poskytuje příležitost zkoumat vlastnosti původních částic – meteoroidů – v širokém rozsahu hmotností, od velmi malých prachových zrn až po větší tělesa, která jsou při průletu tak jasná, že vrhají stíny. Mluvíme o bolidech. 

Rozpad meteoroidů v atmosféře je komplexní proces, který je ovlivněn jak jejich mechanickou pevností, tak vnitřní strukturou, tak interakcí s atmosférickým prostředím. Tradiční představy o fragmentaci počítají především s aerodynamickým tlakem a teplotními efekty způsobenými třením o vzduch. Studium těchto procesů není jen akademickou disciplínou: výsledky pomáhají interpretovat data z pozorovacích sítí, jako je Evropská bolidová síť, a přispívají k lepšímu pochopení původních vlastností meteoroidů i jejich mateřských těles.

Studie vedená Tomášem Henychem z ASU se věnuje detailní analýze chování 39 různě jasných Geminid. Použitá pozorování obsahují jak záznamy bolidů z Evropské bolidové sítě, tak slabší meteory zaznamenané například pomocí videosystémů. Cílem studie bylo určit, při jakém tlaku a na jakém principu se tyto objekty rozpadávají, jaká je jejich vnitřní struktura a jakou roli hraje tepelné a mechanické namáhání během průletu atmosférou. 

Klíčovou součástí metodologie bylo použití fyzikálního modelu fragmentace meteoroidů, který dokázal rekonstrukcí světelných křivek a dynamiky letu jednotlivých těles určovat okamžik a charakter jejich rozpadů. Tento model zahrnuje různé způsoby, jak může těleso ztrácet hmotu: ablaci (odpařování povrchu vlivem zahřátí), erozi jemných částic a hrubou fragmentaci, kdy se těleso rozpadne na větší kusy. Model pracoval s množstvím fyzikálních parametrů, jako jsou počáteční hmotnost meteoroidu, jeho rychlost, úhel vstupu a parametry týkající se odporu vzduchu a účinnosti záření. Optimalizace parametrů probíhala pomocí paralelních genetických algoritmů, které umožnily najít nejlepší shodu mezi simulacemi a skutečnými pozorovanými daty.

Důležitou součástí přístupu byla i numerická simulace tepelného namáhání uvnitř meteoroidů během vstupu do atmosféry. Tento model řešil teplotní pole uvnitř tělesa, přičemž zohlednil i výsledky předchozích studií, které ukázaly, že speciálně Geminidy jsou působením kosmického prostředí obaleny jakousi kůrkou, která dále působí silně izolačně a chrání křehké nitro tělíska před delším zvětráváním.  

Analýza ukázala, že mechanické vlastnosti Geminid se výrazně liší v závislosti na jejich hmotnosti. Nejkompaktnější objekty o hmotnosti mezi přibližně 20 až 200 gramy vykazují relativně vysoké hodnoty pevnosti, zatímco částečky menší než několik gramů nebo naopak větší než přibližně 0,26 kilogramu vykazují různorodější chování a rozpadají se při nižších dynamických tlacích. Největší meteoroidy jsou zřejmě poněkud heterogenní, obsahující mimo jiné menší kompaktní domény. Ze simulací také vyplynulo, že nejmenší tělesa mají nejjemnější zrnitost při erozi, zatímco u větších objektů byly odvozeny strukturální části o velikosti až několika milimetrů, které se dále nerozpadaly. Hustoty těchto těles se pohybují v rozmezí přibližně 1400 až 2800 kg/m³ u menších meteoroidů a u větších pak přibližně dosahují hodnoty hustoty samotných zrn (~3000 kg/m³).

Fyzikálně lze pak modelovat rozvoj teplotního pnutí uvnitř takového tělesa ohřevem při vstupu do atmosféry. Výsledky simulací tepelného namáhání potvrdily, že povrchová vrstva tělesa se zahřeje velmi rychle v tenké vrstvě o tloušťce cca 1 milimetr, zatímco vnitřní partie zůstávají relativně chladné. Tepelné gradienty generují napětí, která překračují pevnost materiálu ještě před začátkem výrazné ablace, což podporuje hlavní závěr, že první krok rozbití Geminid je způsoben tepelným namáháním. Následně se tyto již narušené fragmenty podrobují mechanickému namáhání způsobenému aerodynamickým tlakem, který jejich rozpad dále urychluje a vede k pozorované fragmentaci meteorů. 

Spojením pečlivé analýzy pozorovaných světelných křivek a průletových stop bolidů s numerickým modelováním prostupu tepla tělesem při vstupu do atmosféry vysvětluje, jak postupně dochází k destrukci těchto jinak zřejmě kompaktních tělísek meziplanetární hmoty. Geminidy jsou jedním z mála rojů, jejichž mateřským tělesem není kometa. Porovnáním s vlastnostmi těles z jiných rojů se tak dozvídáme informace jednak o struktuře Sluneční soustavy, ale také o její minulosti. 

REFERENCE

T. Henych, J. Borovička, D. Čapek a kol., Geminids are initially cracked by atmospheric thermal stress, Astronomy & Astrophysics v tisku, preprint arXiv:2512.14516

KONTAKT

Mgr. Tomáš Henych, Ph.D.
tomas.henych@asu.cas.cz
Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oddělení galaxií ASU AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR, v.v.i.



O autorovi

Michal Švanda

Michal Švanda

Doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D., (*1980) pochází z městečka Ždírec nad Doubravou na Českomoravské vrchovině, avšak od studií přesídlil do Prahy a jejího okolí. Vystudoval astronomii a astrofyziku na MFF UK, kde poté dokončil též doktorské studium ve stejném oboru. Zabývá se sluneční fyzikou, zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, podpovrchových vrstvách a helioseismologií a aktivitou jiných hvězd. Pracuje v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 2016 habilitoval. V letech 2009-2011 působil v Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau v Německu. Astronomií, zprvu pozorovatelskou, posléze spíše „barovou“, za zabývá od svých deseti let. Slovem i písmem se pokouší o popularizaci oboru, je držitelem ceny Littera Astronomica. Před začátkem pracovní kariéry působil v organizačním týmu Letní astronomické expedice na hvězdárně v Úpici, z toho dva roky na pozici hlavního vedoucího. Kromě astronomie se zajímá o letadla, zejména ta s více než jedním motorem a řadou okýnek na každé straně. 

Štítky: Bolid, Geminidy, Astronomický ústav AV ČR


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »