Na Manětínsku chtějí zachovat temné nebe nejen pro astronomy
MOTO Autor: MOTO
V pondělí 15. září 2014 byla patnácti podpisy zástupců obcí a organizací na memorandu založena Manětínská oblast tmavé oblohy. Podpis na dokument před fotoaparáty mnoha novinářů připojil také čestný předseda České astronomické společnosti Dr. Jiří Grygar. Manětínská oblast tmavé oblohy se s největším územím a největším počtem zakladatelů stala první vnitrozemskou oblastí temného nebe v ČR. Je třetí takovou oblastí v ČR, devátou v Evropě a čtyřicátou šestou na světě. Česká republika má nyní v Evropě ve srovnání s ostatními státy nejvíce „rezervací tmy“.
Společné foto zakladatelů MOTO před zámkem v Manětíně Autor: Radka Žáková
Začalo to nenápadnou iniciativou jednoho z obyvatel Manětína. Václav Sidorjak je amatérský astronom a velký milovník přírody. Noční oblohu v okolí Manětína sleduje již od dětství a tak zpozoroval, jak se podmínky pro pozorování neustále zhoršují. Rozhodl se s tím něco udělat. V noci pořídil několik snímků při inverzním počasí a promítl je zastupitelům města. Bylo na nich dobře vidět, jak se světlo rozptyluje a svítí také na oblohu. „Životní prostředí bychom měli chránit komplexně, ne jen ve dne, ale i v noci,“ říká Václav Sidorjak. Starostové jeho názor podpořili „Noční tma je něco, co tady je bez naší zásluhy. Díky Václavovi jsme si toho všimli. Jako starostové si stěžujeme, že tu nejsou pořádné silnice nebo průmysl. Teď chceme šířit, že tu je něco, kvůli čemu stojí za to na Manětínsko přijet,“ říká starosta Manětína Josef Gilbert Matuška.
Porovnání jasu oblohy - různá místa Autor: Michal Bareš„Příprava vyhlášení oblasti tmavé oblohy nám trvala skoro jeden a půl roku,“ říká Josef Jíra ze Západočeské pobočky České astronomické společnosti a dodává: „Počet obcí, na jejichž území vznikla, se zvýšil z původních tří na konečných deset po podzimním odborném semináři, na který byli pozváni i zástupci dalších obcí. Díky několika astronomickým akcím, které jsme spolu s plzeňskou hvězdárnou na Manětínsku uspořádali, se se záměrem seznámili i občané a k zakládajícím obcím se připojily i některé místní organizace.“
Noční obloha nad Bažantnicí Autor: Martin Adamovský
Astronomové, nejen ti plzeňští, Manětínsko dobře znají, a tak se myšlenky ochránit manětínskou tmu ujaly Západočeská pobočka České astronomické společnosti a Hvězdárna a planetárium Plzeň. Astronomové jezdili a měřili tmu na různých místech v okolí Manětína, vhodných pro pozorování. „Manětínsko je, co se noční oblohy týká, srovnatelné například se Šumavou,“ říká Michal Bareš, člen odborné skupiny pro temné nebe, která patří České astronomické společnosti a zároveň jeden z autorů jasových map, na jejichž základě se vymezovaly hranice území. Ve srovnání třeba právě se Šumavou nebo již existujícími oblastmi tmavé oblohy je však Manětínsko mnohem lépe dostupné. Z okraje Prahy se do Manětína dostanete autem za jeden a půl hodiny, z okraje Plzně za půl hodiny. Právě dostupnost, ale i prostupnost terénu (Manětínsko není chráněná oblast) představuje pro nejmladší českou oblast tmavé oblohy velký potenciál.
V oblasti, která zahrnuje katastry deseti obcí na území Plzeňského a Karlovarského kraje, vytipovali astronomové několik míst vhodných pro pozorování oblohy, ale i noční přírody. „V Manětíně je jedna z největších kolonií netopýrů v České republice,“ říká manětínský starosta Josef Gilbert Matuška. „V České republice žije deset druhů sov, z toho sedm lze spatřit na Manětínsku, a tak budeme rádi, když se v budoucnu objeví informace o sovách také na pozorovacích stanovištích,“ doplnil informaci o noční přírodě Jaroslav Hruška z manětínské pobočky Českého svazu ochránců přírody, která je jedním ze spoluzakladatelů Manětínské oblasti tmavé oblohy. Rozdíl mezi městskou oblohou a tmavou oblohou na Manětínsku, je přitom opravdu velký. „Zatímco ve městě lze vidět většinou jen nejjasnější hvězdy tvořící souhvězdí, mimo města jich lze spatřit mnohem více. Na Manětínsku lze například ve srovnání s Plzní pozorovat více než desetkrát více hvězd. Tento rozdíl je nejmarkantnější, pokud si chcete prohlédnout Mléčnou dráhu,“ vypočítává rozdíly Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, který je předsedou Skupiny pro temné nebe České astronomické společnosti.
Pozorování hvězdářským dalekohledem v Manětíně Autor: Jakub Toman
Problém se světelným znečištěním poprvé pocítili astronomové ve Spojených státech. „Postavili si hvězdárny na kopcích nad městy, takže začali pociťovat vliv světelného znečištění blízkých měst velice brzy. Během II. světové války, byla v noci města zhasnutá a díky tomu se americkým astronomům podařilo udělat mnoho pozorování v dobrých podmínkách, která později potvrdila teorii Velkého třesku. Od té doby hvězdáři usilují o pořádnou tmu,“ zabrousil ve své úvodní řeči před podpisem memoranda do historie světelného znečištění čestný předseda České astronomické společnosti Jiří Grygar. Severní Plzeňsko ale není astronomům neznámé. „Na Manětínsku nepořádáme jen letní astronomická praktika, ale také akce pro veřejnost. Do dalekohledu tak může v případě jasné oblohy nahlédnout každý,“ uvádí ředitel Hvězdárny a planetária Plzeň Lumír Honzík. Poslední Astronomický den proběhl v Manětíně 29. srpna 2014, další Hvězdárna a planetárium Plzeň a Západočeská pobočka České astronomické společnosti chystají v okolních obcích.
Noční obloha nad Manětínem Autor: Jakub Toman
Starostové doufají, že právě mimořádná noční tma přiláká do tohoto řídce obydleného regionu návštěvníky a podpoří tak šetrný cestovní ruch. Ve spolupráci se spoluzakládajícími institucemi by starostové chtěli podobně, jako je tomu například v Jizerských horách, oblast vyznačit a vybavit vhodná místa informačními tabulemi. Na těch by chtěli návštěvníkům vysvětlit, jak se mají v oblasti chovat, co mohou spatřit nejen na obloze, ale i v přírodě. Místa mohou sloužit nejen amatérským astronomům, ale i těm, co se chtějí jen pokochat pohledem na úchvatnou oblohu plnou hvězd, nebo si poslechnout houkání sov. „K tomu, abychom viděli, co je na obloze a v přírodě v noci krásného, potřebujeme tmu. Tma je něco, co dnešní člověk nechce. My ji chceme u nás chránit a zachovat světlem nerušenou noc i budoucím generacím,“ uvedl na závěr slavnostního aktu starosta Manětína Josef Gilbert Matuška.
Základní údaje o Manětínské oblasti tmavé oblohy
Manětínská oblast tmavé oblohy Autor: MOTO
Oblast byla vyhlášena na základě dohody 10 obcí a dalších 5 subjektů po více než roce příprav. Stala se tak třetí oblastí tohoto druhu u nás. Vyhlašující obce a organizace se zde aktivně zapojí do ochrany nočního prostředí. Odbornou garanci převzala Česká astronomická společnost a Hvězdárna a planetárium Plzeň. Manětínsko patří v rámci ČR k místům s nízkým světelným znečištěním a zachovalým nočním prostředím. Region je jen řídce osídlen, nenachází se zde žádná větší města, průmyslové podniky ani jiné významné zdroje umělého světla, které by negativně působily na noční přírodu. Pro obyvatele neznamená vyhlášení rezervace tmy nějaká omezení. Obce podpisem deklarují zachování stávajícího stavu, případně jeho zlepšení úpravou či vhodným výběrem veřejného osvětlení při jeho obnově.
Rozloha: 346 km2 (0,4 % rozlohy ČR)
Počet obyvatel: 4487 (k r. 2013)
Hustota zalidnění: 13 obyvatel/km2 (průměr ČR 133 obyvatel/km2 )
Nadmořská výška: 350 – 825 m n. m.
Zúčastněné obce: Manětín, Nečtiny, Štichovice, Hvozd, Štědrá, Pšov, Bezvěrov, Krsy, Dražeň a Toužim (pouze část katastru) – na území kraje Plzeňského a Karlovarského.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi
Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt.
Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka.
Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd.
Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi.
M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov.
Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
29.4. až 3.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4