Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  48. vesmírný týden 2013

48. vesmírný týden 2013

Mapa oblohy 27. listopadu 2013 v 19 hodin SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 27. listopadu 2013 v 19 hodin SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 25. 11. do 1. 12.

Měsíc je před novem. Kometa ISON prolétá kolem Slunce, vyplatí se sledovat i kometu Lovejoy. Večer je vidět Venuše, v druhé polovině noci Jupiter a Mars. Aktivita Slunce poklesla.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 27. listopadu v 19:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc se blíží k novu, v pondělí 25. listopadu nastává poslední čtvrť. Ve středu 27. 11. ráno tvoří dvojici s planetou Mars. V sobotu už najdeme srpek pod hvězdou Spica v Panně. Neklamné znamení, že půjde nerušeně pozorovat ranní komety. V neděli ráno 1. prosince Měsíc téměř škrtne hvězdu Zuben Elgenubi, alfu Vah. Nedaleko bude zářit také Saturn a pod nimi Merkur.

Kometa ISON je konečně u Slunce. Očekávaný průlet nějaký ten milión kilometrů nad povrchem Slunce nastane ve čtvrtek 28. listopadu. Kometa v posledních dnech zjasňovala a zdálo se, že k žádnému rozpadu nedošlo. Další vývoj nelze vůbec předvídat. Naštěstí se na kometu můžeme dívat v přímém přenosu na snímcích slunečních observatoří. Kdyby snad přeci jenom zjasnila více než Venuše, nejlépe alespoň na úroveň nějakých −6 mag, lépe −8 mag a stal se zázrak, že bude jasno, pak nelze vyloučit její viditelnost na denní obloze. Dobře však v takovém případě zvažte, zda se pak chcete dívat kromě komety ještě třeba na večerní zprávy, jak kometa dopadla. Pohled do blízkosti Slunce je velmi nebezpečný, pokud si neohlídáme zakrytí Slunce nějakou vhodnou překážkou, ale i jas oblohy kolem, pokud zrovna nebude excelentně průzračno (a to asi bohužel nebude).
Kometa Lovejoy je tento týden viditelná v oblasti souhvězdí Honicích psů a Pastýře. Jednoduše řečeno asi na prodloužené spojnici Velkého vozu. Kometa bude za tmy nad ránem opravdu krásně viditelná i pouhým okem, přirozeně pokud vycestujete za tmavou oblohou, protože její jasnost už se blíží 5 mag. V dalekohledu vás jistě upoutá také ohon.
Z dalších komet bude jistě zajímavé okouknout, jak se zjasnila nová kometa Nevski, která je nyní ve Lvu. Měla by být viditelná bez obtíží větším triedrem. Pravděpodobně bude vidět i kometa X1 LINEAR, s kterou jsme se loučili před úplňkem, ale kvůli její velké plošné jasnosti zaznamenáme nejspíš jen okolí jádra.

Planety:
Venuši (−4,6 mag) v maximálním lesku není problém spatřit večer po západu Slunce. Pokud je tedy vůbec ten západ Slunce vidět, protože stávající období přináší spíše oblaka a mlhu.
Jupiter (−2,5 mag) vychází už po 19. hodině. Nejlepší viditelnost pochopitelně připadá na ranní hodiny. Mars (+1,3 mag) je nejlépe vidět ráno nad jihovýchodem pod souhvězdím Lva.
Za ranního svítání je pěkně vidět také planeta Merkur (cca −0,5 mag), která však vystupuje jen nevysoko nad jihovýchodní obzor. Poblíž planety se promítají také komety Encke a ISON, které planetu zanedlouho také fyzicky minou, ale okem bude Enckeho kometa nejspíš neviditelná. U komety ISON bude záležet na dalším zjasňování.

V tabulce níže jsou vybrané průchody Velké červené skvrny (GRS) přes střed kotoučku Jupiteru a významné úkazy jupiterových měsíčků:

Přechody GRSÚkazy měsíců
25.11. 23:45 27.11. Io přechod stínu od 6:46
27.11. 5:30 30.11. Io přechod měsíc 20:33–22:48
Io přechod stínu končí 21:57
Europa přechod stínu zač. 23:36
28.11. 21:15    
29.11. 7:10    
30.11. 22:50    
Časy jsou v SEČ.

Aktivita Slunce viditelně klesla. K silnějším erupcím sice ještě občas došlo, dokonce jsme se dočkali i nečekané erupce X1, ale na Slunci je opravdu výrazně méně skvrn a erupční aktivita je poprvé od října zase dost malá. Další vývoj skvrn můžete sledovat také na aktuálním snímku SDO.

Kosmonautika:

  • Do vesmíru se vydaly družice SWARM. Na jejich palubě jsou české mikroakcelerometry a jejich úkolem je studium magnetického pole Země.
     
  • K Mezinárodní vesmírné stanici ISS se má vydat 25. listopadu zásobovací loď Progress M-21M. Space X plánuje vyslat ve stejný den modifikovanou raketu Falcon 9, tentokrát se soukromou družicí SES-8.
     

Výročí:

  • 27. listopadu 1963 (50 let) odstartovala americká družice Explorer 18. Měřila množství nabitých částic, rentgenové záření a především zkoumala magnetosféru Země.
     
  • 27. listopadu 1923 (90 let) se narodil český astronom a čestný člen České astronomické společnosti Vojtěch Letfus. Záběr jeho vědeckého zájmu byl obdivuhodně široký. Během 55 let své vědecké kariéry publikoval okolo stovky prací z oblasti sluneční spektroskopie, studia slunečně-zemských jevů jako jsou geomagnetické bouře a polární záře, byl spoluautorem koncepce mnohokamerového slunečního spektrografu v Ondřejově, zabýval se studiem sluneční cykličnosti a studiem vztahů Slunce – Země. V posledních letech, již jako emeritní pracovník, publikoval v časopise Solar Physics několik článků o polárních zářích zaznamenaných ve starých letopisech a rekonstruoval řady dat starých pozorování sluneční aktivity.
     
  • 29. listopadu 1803 (210 let) se narodil fyzik Christian Doppler. Na schůzi přírodovědné části Královské české společnosti nauk přednesl 25. května 1842 přednášku „O barevném světle dvojhvězd“, kde popsal tzv. Dopplerův jev. Protože ale neměl žádný experimentální důkaz, práci se nedostalo příliš velké pozornosti. Vyslovil hypotézu, že zbarvení hvězd může být způsobeno jejich pohybem: pokud se zdroj vlnění (světla nebo zvuku) pohybuje od pozorovatele, ten zachytí vlnění s nižší frekvencí – v případně světla posun k červené. Dopplerův jev se využívá v řadě aplikací (např. pro radarové měření rychlosti) a jím vysvětlil Edwin Hubble „rudý posuv“ spekter galaxií.
     

Výhled na příští týden:

  • Kometa ISON prolétla kolem Slunce, uvidíme ji ráno pouhým okem?
  • Ideální viditelnost okem má kometa Lovejoy
  • Výročí: Pioneer 10 u Jupiteru
  • Výročí: 60" reflektor na Mt. Wilsonu

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »