Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  9. vesmírný týden 2016

9. vesmírný týden 2016

Mapa oblohy 2. března 2016 v 19:00 SEČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 29. 2. do 6. 3. 2016. Měsíc bude kolem poslední čtvrti. Jupiter je vidět téměř celou noc. Ráno je nejlepší pozorovací okno pro planety Saturn a Mars, v záři vycházejícího Slunce se ztrácí Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká. Ke startu se chystá raketa Falcon 9 s družicí SES-9, jejíž start byl minulý týden odložen. Na Zemi přistane kosmická loď Sojuz TMA-18M s dlouhodobou posádkou ISS.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve středu 2. 3. v 0:11 SEČ. Nás mohou zaujmout jeho blízká setkání s jasnými objekty na obloze, tedy především s planetou Mars a se Saturnem. První setkání nebude moc těsné a odehraje se již v pondělí a úterý ráno, kdy Mars a Měsíc bude dělit úhlová vzdálenost kolem osmi respektive o den později pěti stupňů. A hned ve středu 2. března dojde k setkání se Saturnem, kdy obě tělesa budou necelé tři stupně od sebe.

Planety:

Jupiter (–2,5 mag) je ve výšce 20° nad východem již po 20. hodině. Úkazy jeho měsíců a přechody Velké červené skvrny (GRS) jsou shrnuty v tabulce níže.
Ideální výšku má ráno planeta Mars (0,2 mag). Stoupá také Saturn (0,5 mag). Jasná jitřenka, planeta Venuše (–3,9 mag), klesá k obzoru na jihovýchodě a je už jen obtížně viditelná, možná bude lepší ji vyhledat ve dne výše nad obzorem vpravo od Slunce.

Přechody GRS   Úkazy měsíců
28. 2. 22:50   29. 2. Europa přechod stínu 21:31 – (0:20)
Europa přechod měsíce 21:56 – (0:40)
Io přechod stínu 23:34 – (1:49)
Io přechod měsíce 23:45 – (1:59)
2. 3. 0:25; 20:20   1. 3. Kallisto přechod stínu zač. 4:07
Io zatmění zač. 20:46
Io zákryt konec 23:11
4. 3. 2:05; 21:55   2. 3. Io přechod stínu konec 20:17
Io přechod měsíce konec 20:25
6. 3. 3:45; 23:35   6. 3. Ganymed zatmění zač. 2:56
Časy jsou v SEČ.

Aktivita Slunce se opět snížila, a to i přesto, že o víkendu se uprostřed slunečního kotouče nacházela zajímavá skupinka malých skvrn. Na skvrny na Slunci se můžeme dívat on-line prostřednictvím družice SDO.

Pozorovatelé komet jistě pokračují ve vyhlížení komety C/2013 US10 (Catalina). Ovšem ta již poměrně zeslábla a aktuálně není tou nejhezčí kometkou oblohy. Catalinu najdeme nyní mezi Kasijopeou a Vozkou v Žirafě a její kráse ubírá i nižší poloha nad severním obzorem. Nejhezčí kometkou je nyní C/2014 S2 (PanSTARRS). Nachází se poblíž Kochabu v zadní části Malé medvědice. To znamená, že je mnohem výše nad obzorem a tudíž subjektivně hezčí i na horší obloze.

Kosmonautika

  • Raketa Falcon 9 sice provedla úspěšně statický zážeh, ovšem dva plánované termíny startu byly vyplněny odklady. Zatímco u prvního odkladu hrálo svoji roli i počasí, u druhého odkladu, kdy odpočet se zastavil v čase 1:41 minuty před startem, šlo o problém s čerpáním silně podchlazeného kapalného kyslíku. SpaceX toto okysličovadlo ochlazuje pod -200 °C, což umožňuje dostat do rakety větší objem kyslíku, ovšem s čerpáním se musí čekat až na poslední půlhodinu před startem, aby se kyslík nestihl ohřát. A právě s přípravou a čerpáním se vyskytl problém, který odložil start aktuálně na noc z neděle na pondělí. Start je tedy v plánu 29. 2. v 0:46. Živě a česky komentovaný přenos připravuje Kosmonautix.cz.
  • 2. března by se měla od ISS odpojit kosmická loď Sojuz TMA-18M s částí posádky Expedice 46 z ISS. Na palubě bude kromě Volkova, který byl na stanici od září, také dvojice dlouhodobé roční mise, tedy Kornijenko a Kelly.

Výročí

  • 28. února 1966 (50 let) došlo k havárii letounu T-38 originální posádky Gemini 9, která přitom zahynula. K letu se tehdy chystal Elliot See a Charles Bassett a na palubě Gemini 9 měli letět v červnu toho roku. Misi známou nakonec jako Gemini 9A nakonec absolvovala posádka Thomas Stafford a Eugene Cernan, kteří letěli v druhém T-38. Zatímco hlavní posádce se přistání nepovedlo, záložní přistála v pořádku po opakovaném pokusu o přistání. Ačkoli vyšetřování nehody nakonec vedlo k chybě pilota, nepomohlo tomu velmi špatné počasí v místě přistání, které znemožnilo vizuální přistávací manévr.

Výhled na příští týden

  • Úplné zatmění Slunce v Asii
  • Večerní srpek Měsíce
  • Výročí: Sputnik 9
  • Výročí: konec éry raketoplánů
  • Výročí: Urbain Le Verrier
  • Výročí: objev planety Uran

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, Gemini 9


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »